Couple of unitato

Alec: "Je to krásné."

Kano: Usměji se a dojdu k dalším dveřím. Tentokrát vejdeme do salónku.

Alec: "Wow!"

Kano: Uchechtnu se a začnu to tu zase obcházet.

Alec: Obejmu ho kolem krku.

Kano: Nakonec přejdu do sálu. Sice není tak veliký jak bývají, ale jeho menší kopie.

Alec: "Na co tohle proboha je?"

Kano: "To kdybych věděl. Ale asi na večírky."

Alec: "Panebože."

Kano: "Copak?"

Alec: "Je to... obří."

Kano: "To jo. Ale když máš přes 500 lidí tak kam by si je chtěl nacpat?" bavím se.

Alec: "Nikam. Já 500 lidí pohromadě neviděl už dlouho."

Kano: "Já minulý rok." povzdechnu si a pomalu se vydám dál.

Alec: Držím se ho.

Kano: Dojdeme do veliké knihovny.

Alec: Rozzáří se mi oči.

Kano: "Je tu asi přes 5000 knih. Ve třech až čtyřech jazycích."

Alec: "O-Opravdu?" vydechnu.

Kano: "Jo." přikývnu. "Pak tě tu nechám." usměji se a pokračuju dál.

Alec: Pořád se koukám ke dveřím knihovny.

Kano: "Neboj pak tu zakotvíme." zasměji se.

Alec: Přikývnu.

Kano: Ještě ho provedu po pár pokojích.

Alec: "Knihovna se mi líbí nejvíc!"

Kano: Odnesu ho tam a posadím do křesla. "Tak se tu porozhlídni a já ti donesu čaj."

Alec: "Děkuju!" vyjeknu a hned se rozběhnu po místnosti.

Kano: Začnu se smát a odejdu do kuchyně pro čaj.

Alec: Vyberu si stoh knih.

Kano: Vejdu do knihovny. Překvapeně na kouknu.

Alec: Usměji se a posadím se na zem.

Kano: "Hačni si do křesla." brouknu.

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: "Prosím. Klidně si mi sedni na klín."

Alec: Hned se vyhrabu na nohy.

Kano: Zasměji se a sednu si.

Alec: Posadím se mu do klína.

Kano: Obejmu ho, aby nespadl.

Alec: Dám si hlavu na jeho rameno.

Kano: Pohladím ho po boku. "Tak co bude jako první?" zeptám se. "Jo a opatrně hodně knížek je tu ve švédštině a taky je tu japonština. Pak angličtina."

Alec: "Můžeš mi číst švědsky."

Kano: "Ne to je dobrý."

Alec: "Ale já bych chtěl."

Kano: "Dobře. "Tak já ti něco přečtu." stávkuju.

Alec: "Děkuju."

Kano: "A kdy to budeš chtít přečíst?" zajímám se.

Alec: "Teď přece."

Kano: Překvapeně zamrkám. "A knížka?" zajímám se vesele.

Alec: Jednu mu podám.

Kano: Vezmu si ji a překvapí mě název, ale nic neřeknu.

Alec: "Děje se něco?

Kano: "Ne nic. Jen je to zajímavá knížka."

Alec: "Jak se jmenuje?"

Kano: "Život."

Alec: "Tak čti." zavrtím se.

Kano: Začnu pomaleji číst. Přeci jen překládat není rychlá věc. Čtu o životě kluka, který to neměl nejlehčí. Čím vším prošel a jak se s tím vypořádal. Jediné co je škoda, že ta kniha nemá konec.

Alec: Opřu se o něj a zavřu očka. Tiše dýchám a poslouchám ho.

Kano: Přečtu poslední slovo a přestanu.

Alec: Otevřu oči. "Naučím se kvůli téhle knížce švédsky."

Kano: "Pročpak? Žádné pokračování to nemá."

Alec: "Až si jí budu chtít přečíst sám."

Kano: "Klidně ti napíšu překlad." pohladím ho.

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: "No?" brouknu mu do ouška. "Pročpak ne?"

Alec: "Rád si to přečtu."

Kano: "Dobře."

Alec: Zase se o něj opřu.

Kano: "Chtěl by si vědět konec?"

Alec: Přikývnu.

Kano: "Teď už žije šťastně se svým přítelem. Jezdí po světě a on konečně našel lásku svého života." usměji se spokojeně.

Alec: "To jsi mi, ale nečetl."

Kano: "To tam, ale není. Vše co tam bylo napsáno, jsem ti přečetl." ukážu mu poslední stránku a přečtu poslední řádky, ale není to to co jsem mu teď řekl.

Alec: "A jak to víš?"

Kano: Tajemně se usměji.

Alec: "No tak.. Kano."

Kano: Zasměji se a najednou mi zavibruje mobil v kapce.

Alec: "Zvedni to." postavím se a jdu k němu do pokoje pro Hajiho.

Kano: Poslechnu ho . Zvednu to a po tváři se mi rozlije krásný úsměv.

Alec: Jdu pomalu s Hajim zpět.

Kano: Začnu si s ním povídat švédsky. Vrznou dveře a tak se tam podívám. Zamávám na Aleca ať je ke mně.

Alec: Popojdu k němu s Hajim v náručí.

Kano: Posadím si ho na klín. "Pozdrav." usměji se a dám k němu mobil.

Alec: "Co-Cože? Ale já neumím švědsky." kouknu bezradně na Kana.

Kano: Z telefonu se ozve smích. "On rozumí japonsky i anglicky." uklidním ho hned.

Alec: Bouchnu ho uraženě do ramene a stydlivě pozdravím osobu na druhém konci.

Kano: Jen ho podrbu po hlavičce a dám mu mobil jelikož s ním chce mluvit.

Alec: Odpovídám na všechny otázky.

Kano: Nechám je se spolu bavit a začnu hladit malého.

Alec: Občas se podívám na Kana.

Kano: "Taky se můžeš zeptat kdo to je. Vlastně ani nevíš s kým mluvíš ne?" zeptám se pobaveně.

Alec: Zavrtím hlavou. "Kdo to je?" zeptám se šeptem.

Kano: "Mluvíš s autorem svojí nově oblíbené knížky a ani to nevíš. Hele Riku, nevíš co je to slušnost?" řeknu do telefonu.

Alec: Ohromeně se podívám na Kana a skočím mu kolem krku.

Kano: "Udusíš mě." zasměji se. Vezmu mu telefon. "Kdy zase přijedete?" zeptám se ho už zase švédsky. Chci to mít pro něj jako překvapení.

Alec: S úsměvem ho poslouchám.

Kano: Sdělí mi datum a pak musí končit. Rozloučíme se a já to položím.

Alec: Usměji se.

Kano: "Tak co teď?"

Alec: "Můžeš mi číst další."

Kano: "A co by si rád?"

Alec: "Tady." podám mu další knížku.

Kano: Začnu ji zase číst.

Alec: Hladím Hajiho.

Kano: Skončím za tři hodinky.

Alec: "Děkuju." políbím ho na tvář.

Kano: "V pořádku."

Alec: Obejmu ho kolem krku.

Kano: Pohladím ho po zádičkách.

Alec: Usměji se.

Kano: "Tak co podnikneme?"

Alec: "Chtěl bych něco zkusit."

Kano: "Co?" zajímám se.

Alec: "Chci jít ven."

Kano: "A kam?"

Alec: "Někam, kde není moc zalidněno."

Kano: "Tak co třeba park? Znám jedno takové odlehlé místečko."

Alec: "Tak dobře."

Kano: Vezmu je do náruče a odnáším si je do pokoje.

Alec: "Nemusíš mě nosit.."

Kano: "Já rád." uculím se.

Alec: Pousměji se.

Kano: Odnesu ho do šatny, kde ho posadím do křesílka.

Alec: Uvelebím se a sleduji ho.

Kano: Začnu mu něco vybírat.

Alec: "Já se klidně zajdu obléknout."

Kano: "Nikam." usměji se .

Aleco: Zavrtím se.

Kano: Podám mu pár kousků.

Alec: Vezmu si je.

Kano: "Může to být?"

Alec: "Jo."

Kano: Usměji se a ještě něco vezmu na sebe.

Alec: Obléknu si to.

Kano: "Sluší ti to." pochválím ho.

Alec: Zčervenám a uhnu pohledem.

Kano: Přitáhnu si ho do náruče.

Alec: Zavrtám mu nos do hrudi.

Kano: Pohladím ho. "Půjdeme?"

Alec: "Jop."

Kano: Vezmu ho za ruku a jdeme dolů.

Alec: Stisknu mu ruku.

Kano: Dole se obujeme a navlečeme na sebe bundy a vyjdeme.

Alec: Pořád se ho držím.

Kano: Obejmu ho kolem pasu a jdu do parku. Jdu místy, kde není moc lidí.

Alec: Dívám se okolo.

Kano: Dojdeme do parku.

Alec: Natisknu se na něj, když kolem nás začnou procházet lidi.

Kano: Vedu ho do odlehlé části.

Alec: Koukám raději na zem.

Kano: "Neboj se broučku."

Alec: Přikývnu.

Kano: Víc si ho zaňuchňám do náruče a pokračuju v cestě.

Alec: "Už tam budeme?"

Kano: Přikývnu.

Alec: Usměji se.

Kano: Začneme se procházet. "Lepší?"

Alec: "Jo."

Kano: "To jsem rád." usměji se.

Alec: "Děkuju, ale asi si dám zase chvilku odpočinek než zase vylezu."

Kano: Pousměji se. "Však to chce čas."

Alec: Přikývnu.

Kano: Dál se procházíme. "Chceš jít už domů?"

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: Přikývnu a jdeme dál.

Alec: "Děkuju ti."

Kano: "Nemáš za co."

Alec: Usměji se.

Kano: Přitisknu si ho blíž k sobě.

Alec: Podívám se na něj.

Kano: Pokračuju dál a koukám se kolem sebe.

Alec: Po hodince se zastavím.

Kano: Kouknu se na něj.

Alec: "Půjdeme?"

Kano: "Můžeme." usměji se a vydám se pomalu domů.

Alec: Zase se ho držím jako klíště.

Kano: Pevně ho obejmu a trochu zrychlím.

Alec: Pousměji se.

Kano: Konečně jsme doma.

Alec: Oddechnu si.

Kano: Pousměji se.

Alec: Obejmu ho.

Kano: Pohladím ho a otevřu.

Alec: Vejdu a zuji si boty.

Kano: Následuju jeho příkladu. Moji a jeho bundu pověsím.

Alec: "A co budeme dělat?"

Kano: "Nevím." usměji se a zamířím nahoru.

Alec: Cupitám za ním.

Kano: "Knihovna nebo pokoj?" zeptám se.

Alec: Pokrčím rameny.

Kano: Zamračím se.

Alec: Uchechtnu se.

Kano: "Tak budeme tady." sednu si na schody.

Alec: Sednu si vedle něj.

Kano: "Jen tak mimochodem. Přijde dneska návštěva."

Alec: "Kdo?"

Kano: "Nevím, ale něco jednou říkali, že přijde návštěva."

Alec: "Aha. Tak dobře. Kdy mám odejít?"

Kano: "Ty nikam nepůjdeš." uculím se. "Dneska se spí u nás."

Alec: "Ale.. Ale to... To nejde."

Kano: "Pročpak?" zajímám se.

Alec: "No.. Je to vaše návštěva."

Kano: "Však my tam nepůjdeme."

Alec: "Tak dobře." povzdechnu si.

Kano: "Tak. Budeme tady a čekat na ně?"

Alec: "Jak chceš."

Kano: "No mě je to jedno. To ty moc nemusíš davy." usměji se.

Alec: "Nechám to na tobě."

Kano: Povzdechnu si.

Alec: "Tak půjdeme do pokoje."

Kano: "To je lepší." usměji se.

Alec: Vstanu a natáhnu k němu ruku.

Kano: Chytnu ho a stoupnu.

Alec: Propletu si s ním prsty a jdu k němu do pokoje.

Kano: Džentlmensky mu otevřu dveře.

Alec: Vejdu a vtáhnu ho za sebou.

Kano: Zasměji se, ale nechám se.

Alec: Podívám se, kde je Haji, pak zavřu dveře.

Kano: "Tak co budeme dělat?"

Alec: Pokrčím rameny. "Máš nápad?"

Kano: Zavrtím hlavou.

Alec: Posadím se na postel.

Kano: Sednu si vedle něj.

Alec: Přitulím se.

Kano: Obejmu ho. "Alecu?" nakousnu.

Alec: "Ano?"

Kano: "No víš, já..." doluju ze sebe.

Alec: "Hm?" zeptám se a vzhlédnu k němu.

Kano: "No..." uhnu pohledem a zrozpačitím.

Alec: "Co se děje?" zpozorním.

Kano: "Jag älskar dig." vyžblechtnu rychle švédsky.

Alec: "Cože?" vydechnu a svraštím obočí.

Kano: Začnu upřeně zírat do zdi.

Alec: "Kano."

Kano: Cuknu sebou.

Alec: "Řekni mi to normálně. Prosím."

Kano: Přitáhnu si ho k sobě a políbím ho.

Alec: Překvapeně zamrkám. Po chvilce mu oplatím polibek. Zavřu oči a ručkama ho obejmu kolem krku.

Kano: Nenápadně si ho přetáhnu na klín.

Alec: Odtáhnu se, když mi dojde dech.

Kano: Zadívám se na něj.

Alec: Zčervenám a zavrtám mu tvář do ramene.

Kano: Pohladím ho, ale nic neřeknu.

Alec: Usmívám se.

Kano: Kouknu se na něj.

Alec: Pohladím ho po tváři.

Kano: Čekám na jeho odpověď.

Alec: "Já tebe taky."

Kano: Na tváři se mi rozlije úsměv.

Alec: Zase se přitulím.

Kano: Pohladím ho.

Alec: Pevně ho obejmu.

Kano: Lehnu si s ním.

Alec: Pohladím ho po boku a zavřu oči.

Kano: Dál ho hladím.

Alec: Po chvilce usnu.

Kano: Opatrně se posadím a vezmu ho do náruče. Položím ho lépe do postele a vlezu si za ním. Přikryju nás, aby nenachladl. Hned se ke mně přitulí.

Alec: Obejmu Kana kolem pasu a dál klidně spím.

Kano: Pohladím ho a vezmu si rozečtenou knížku.

Alec: Překvapivě se vyspím bez nočních můr.

Kano: Sem tam ho pohladím.

Alec: Otevřu očka a sleduji ho.

Kano: Kouknu se na něj.

Alec: "Ahoj."

Kano: "Dobré." usměji se a pohladím ho po hlavičce.

Alec: Přitulím se k jeho ruce.

Kano: Drbu ho jako pejska.

Alec: Zasměji se.