Couple of unitato

Kano: "Ale nevíš čeho je schopný."

Alec: "Čeho je schopný?"

Kano: "Popravdě všeho." povzdechnu si. "Vím, že i jednou jednoho kluka dohnal k sebevraždě a to jen kvůli tomu, že se na mě jen usmál."

Alec: "Já se ho nebojím. Zažil jsem horší věci."

Kano: Povzdechnu si.

Alec: "Promiň."

Kano: "Dobrý a za co se vlastně omlouváš."

Alec: "Víš to."

Kano: "Co?"

Alec: "Natáhnu k němu ruku.

Kano: "Aha tohle. Jo viděl jsem tě."

Alec: "Nic jsi mi neřekl."

Kano: Pokrčím rameny. "Slíbil si mi, že mi řekneš. Tak jsem jen čekal jestli to řekneš nebo ne. A falešný úsměvy ti nejsou." brouknu.

Alec: Stáhnu ruku. "Já chtěl, ale... Myslel jsem si, že by jsi se zlobil. Nechtěl jsem, aby jsi nadával."

Kano: Pokrčím rameny. Co na to říct.

Alec: "Mám jít?"

Kano: "Proč?"

Alec: "Jsi smutný. Kvůli mně."

Kano: "Není to trochu jedno? Málo kdo na mě myslí." smutně se pousměji se. "Takže to nemusíš tak řešit."

Alec: "Aha." vstanu a seběhnu dolů. Obuji se a pospíchám domů.

Kano: Povzdechnu si a vstanu. Rozejdu se k němu.

Alec: Zamknu se v pokoji a padnu do postele. Schoulím se tak, že nejsem vůbec vidět.

Kano: Zaklepu a po vstupu se vydám k jemu pokoji. Začnu bušit na dveře. Nemluvím, jen buším.

Alec: Přikrčím se.

Kano: Nakonec si sednu vedle dveří. Někdy musí vyjít.

Alec: Brečím do polštáře.

Kano: Posmutním. Slyším ho.

Alec: Po nějaké době přestanu a už si jenom něco mumlám.

Kano: Poslouchám ho. I když mu nerozumím, ale to nevadí.

Alec: Po hodince dojdu tiše ke dveřím.

Kano: Sedím tam jako socha. Tichá a nehýbající se.

Alec: Otevřu pomaloučku dveře. Hned jak uvidím Kana snažím se zabouchnout.

Kano: Vrazím tam nohu. Sice mi ji pěkně slisuje, ale nevadí.

Alec: Polekaně ustoupím ode dveří. "Promiň mi to." rozpláču se znova.

Kano: Vstanu a rozejdu se k němu. "Ale no tak." mluvím potichu.

Alec: Odtáhnu se.

Kano: Stále se k němu přibližuju.

Alec: Smutně se na něj podívám.

Kano: "No?"

Alec: "Nechtěl... Nechtěl jsem ti ublížit."

Kano: "To je dobrý."

Alec: "Není."

Kano: "Ale ano." přiblížím se.

Alec: "Není to v pořádku. Já ti ublížil."

Kano: "Už se tím tak netrap."

Alec: "Budu."

Kano: "Nemusíš."

Alec: "Ale když ublížíš někomu na kom ti záleží mrzí tě to."

Kano: "To sice ano, ale pokud ti ta osoba odpustí, tak to tak nevadí."

Alec: "Ale vadí. Pořád si té osobě ublížil."

Kano: "To už jedno."

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: Nechám to už být.

Alec: Zase od něj odstoupím.

Kano: Přiblížím se.

Alec: Přivřu oči.

Kano: Ještě se o krok přiblížím.

Alec: Povzdechnu si a nakonec k němu udělám nepatrný krůček.

Kano: Jemně se pousměji

Alec: Podívám se na něj.

Kano: "No?"

Alec: "Co?"

Kano: "Jak to teda bude?"

Alec: Nakloním hlavu na stranu.

Kano: "Ano?"

Alec: "Pořád nevím, co myslíš." zčervenám.

Kano: "Neublížil si mi a tak to necháme ano."

Alec: Přikývnu.

Kano: Nechám to tedy být.

Alec: Nejistě ho obejmu.

Kano: Přitisknu si ho k sobě.

Alec: "Taky tě miluji jako osobu." zašeptám neslyšně.

Kano: Pousměji se. "Já vím."

Alec: Podívám se na něj a setřu si slzy.

Kano: Koukám se na něj.

Alec: Usměji se.

Kano: "V pořádku?" zeptám se.

Alec: "Jo. V pořádku."

Kano: "Tak co teď? Vrátíme se nebo tu zůstaneme?"

Alec: Pokrčím rameny. "Chceš?"

Kano: "Nevím, ale mohli bychom za Hajim."

Alec: Urychleně přikývnu.

Kano: Nabídnu mu tedy ruku.

Alec: Chytnu se ho.

Kano: Jemně mu stisku ruku a vydám se dolů.

Alec: Jsem hned za ním. "Kane?"

Kano: "Ano?" kouknu se na něj.

Alec: "Mohl by jsi mě prosím vzít za druhou ruku?"

Kano: Nic na to neřeknu a vyměním ruce.

Alec: "Děkuju." pousměji se a stisknu mu ruku.

Kano: Dole ho pustím abych se mohl obout.

Alec: Nazuji si boty a vyjdu ven.

Kano: Otevřu a vyjdeme.

Alec: Přitáhnu si tričko blíž k tělu.

Kano: Zamračím se na něj. Chytnu ho za zdravou ruku a rozběhnu se k nám.

Alec: Klopýtám za ním. "Proč tak pospícháš?"

Kano: "Nechci, aby si zmrzl." odpovím a rychle odemknu.

Alec: Vběhnu dovnitř.

Kano: "Běž do pokoje a zabal se do peřiny. Udělám ti čaj a malému taky něco donesu na zub." pobídnu ho.

Alec: "Jsem v pořádku." usměji se a jdu za ním.

Kano: "Huš." řeknu a pousměji se.

Alec: "Ne." zavrním.

Kano: Přestanu se hádat a jdu do kuchyně udělat čaj.

Alec: Pousměji se a jsem hned za ním jako ocásek.

Kano: Zatímco se dělá voda, vrazím mu do ruky katalog s čaji.

Alec: "To-Tolik?"

Kano: "Samo. Když vlastníme firmu s čaji."

Alec: "Nemáš obyčejný černý?"

Kano: Ukážu na jeden řádek, kde jsou jen černé čaje.

Alec: Na jeden ukážu.

Kano: Vytáhnu sáček a dám mu dobroty pro nás i pro prcka. Zaliju čaj a katalog schovám.

Alec: Vezmu všechno a vydám se k němu do pokoje.

Kano: Vezmu čaj a sobě si vezmu minerálku.

Alec: Otevřu dveře a počkám na Kana.

Kano: Dojdu ho.

Alec: Nechám ho vejít.

Kano: Vejdu a položím to na stolek.

Alec: Poděkuji a vezmu si do náruče prcka.

Kano: Sednu si do velkého křesla.

Alec: Posadím se na zem.

Kano: Poplácám na místečko vedle mě.

Alec: Posadím se vedle něj.

Kano: Ještě si prcka vysadím na klín.

Alec: Podrbu Hajiho na hlavičce.

Kano: Usměji se.

Alec: Opřu se o Kana.

Kano: Obejmu ho jednou rukou.

Alec: Usměji se a dál hladím Hajiho.

Kano: Občas ho pohladím.

Alec: "Děkuju."

Kano: "Za co?" překvapí mě.

Alec: Pousměji se.

Kano: "No?" snažím se z něj dostat.

Alec: "Děkuji ti za to, že... Že mě miluješ jako osobu. A pomáháš mi."

Kano: Pousměji se a jen si ho víc k sobě přitisknu.

Alec: Zavřu oči.

Kano: "Můžu se zeptat?"

Alec: "Ptej se."

Kano: "Proč sis to dneska udělal?" vyslovím to.

Alec: Ztuhnu. Vytáhnu si rukáv a podívám se na rány. "To kvůli tomu snu."

Kano: "Co se ti zdálo?"

Alec: "Autonehoda."

Kano: Začnu ho zase hladit a víc si ho k sobě přitisknu.

Alec: "Ha-Haji." zabručím.

Kano: "Ten to zvládne."

Alec: Uchechtnu se.

Kano: "Lepší?"

Alec: "Jo." kývnu a obejmu ho.

Kano: "Prvně mi to řekni, než to uděláš. Pak tě bolí ručka." brouknu a jemně ji vezmu a políbím.

Alec: Začervenám se a uhnu pohledem."

Kano: "Ano?" zeptám se.

Alec: Zavrtím hlavou a natáhnu se k němu.

Kano: Povzdechnu si a čekám co bude.

Alec: Dám mu pusu na tvář.

Kano: Pousměji se. "Copak?"

Alec: "Nic."

Kano: "Já jen, že to neděláš." usměji se.

Alec: "Co nedělám?"

Kano: "Nedáváš mi jen tak pusy." řeknu.

Alec: “To nedávám. Ještě jsi mi nedal moc důvodů."

Kano: Překvapeně zamrkám.

Alec: Pousměji se a zase se začnu věnovat Hajimu.

Kano: Uchechtnu se, ale nechám ho.

Alec: Kouknu na něj jedním očkem.

Kano: Jen jemně zavrtím hlavou a políbím ho do vlásků.

Alec: Zavrním.

Kano: Zopakuju to.

Alec: Podívám se na něj a pohladím ho po tváři.

Kano: Usměji se a vtisknu mu polibek do dlaně.

Alec: Pousměji se a zase se k němu nakloním.

Kano: Pohladím ho po zádičkách.

Alec: Pousměji se a přivřu oči.

Kano: Druhou začnu hladit Hajiho.

Alec: Dám mu hlavu na rameno a povzdechnu si.

Kano: "Copak vzdycháš?"

Alec: "Nech to být."

Kano: "Dobře." nechám ho.

Alec: Hladím ho ve vlasech.

Kano: Nechám ať si hraje.

Alec: Zvednu se a natáhnu se po čaji.

Kano: Pustím ho, aby došáhl.

Alec: Napiju se.

Kano: "Chutná?"

Alec: "Je skvělý."

Kano: "To jsem rád."

Alec: Vypiju celý hrneček

Kano: Překvapeně zamrkám. "Chceš další?"

Alec: "Možná za chvilku."

Kano: "Dobře."

Alec: Posadím se zase k němu.

Kano: Nechám ho uděláme mu zase místečko.

Alec: Zase se na něj natisknu.

Kano: Nechám ho a obejmu ho.

Alec: Přitulím se.

Kano: Pohladím ho.

Alec: Zavřu oči a odpočívám.

Kano: Začnu ho jemně uspávat.

Alec: Zabručím.

Kano: Pousměji se.

Alec: Stejně usnu.

Kano: Pousměji se a odnesu ho do postele.

Alec: Zavrtím se.

Kano: Opatrně ho položím a lehnu si k němu.

Alec: Lehnu si na bok.

Kano: Pohladím ho a vezmu si knihu.

Alec: Stulím se do klubíčka.

Kano: Po chvilce opatrně vylezu a dám mu tam Hajiho.

Alec: Přitáhnu si ho k sobě.

Kano: Na chvilku odejdu z pokoje, abych se zbavil žiletek.

Alec: Spokojeně chrupkám.

Kano: Vytáhnu je a okamžitě vyhodím. Ještě si vezmu jablko a vrátím se.

Alec: Začnu sebou cukat.

Kano: Jen jak ho uvidím, rychle k němu přiběhnu a obejmu.

Alec: Odtáhnu se.

Kano: Znovu ho k sobě přitisknu.

Alec: Po půl hodince se uklidím.

Kano: Oddechnu si.

Alec: Hned na to otevřu oči.

Kano: Zadívám se na něj.

Alec: "Ahoj."

Kano: "Dobré." usměji se a pohladím.

Alec: "Křičel jsem?“

Kano: Zavrtím hlavou.

Alec: Oddechnu si.

Kano: "Copak?"

Alec: "Nechtěl jsem rušit svým křikem."

Kano: "Mě to nevadí." přitáhnu si ho.

Alec: Obejmu ho.

Kano: Začnu ho hladit a uklidňovat.

Alec: "Udělal by jsi mi čaj?"

Kano: "Půjdeš se mnou?"

Alec: Hned se hrabu na nohy.

Kano: Vezmu ho do náruče a jdu s ním dolů.

Alec: "Nemusíš mě nosit."

Kano: "Ale já rád."

Alec: "Neseš mě poprvé."

Kano: "Ne podruhé." opravím ho.

Alec: "Opravdu."

Kano: Přikývnu a posadím ho na linku. Dám mu zase katalog a zapnu konvici.

Alec: Odložím katalog. "Chci ten stejný. Prosím."

Kano: Vytáhnu ten stejný a dám ho do hrníčku.

Alec: Usměji se. "Kde máš rodiče?"

Kano: "Nevím, buď už odjeli nebo jsou v salónku." odpovím a zaliju čaj.

Alec: "Vy máte salónek?... Vlastně ani mě to nepřekvapuje."

Kano: "I knihovnu." zasměji se. "Chtěl by si provést?"

Alec: "Jak se ti chce."

Kano: "Nechám to na tobě. Nechci tě nudit."

Alec: "Rád si to tu projdu."

Kano: Vezmu ho do náruče. "Vezmi opatrně ten čaj." usměji se.

Alec: "Opařím tě."

Kano: "To je dobrý."

Alec: "Není."

Kano: "Ale já ti to chci ukázat a nechci, aby ses namáhal." odpovím.

Alec: "Kano." zvednu obočí. "Polož mě na zem."

Kano: "Ne." a jdu s ním pryč bez čaje.

Alec: "Postav mě!"

Kano: Dělám, že neslyším. "Tady máme obývák." vejdu.

Alec: "Postav mě!" nafouknu se.

Kano: Políbím ho do vlásků. "Koukej." brouknu.

Alec: "Kano, prosím."

Kano: Smutně se na něj zadívám.

Alec: "Prosím." zopakuji.

Kano: "A dneska by si to nezvládl vydržet?"

Alec: "Možná."

Kano: "Prosím."

Alec: "Dobře, vydržím to."

Kano: "Děkuju." nádherně se usměji.

Alec: "Není zač." prohlédnu si obývák.

Kano: Nechám ho se koukat. Vejdu a začnu to pomalu obcházet.