Couple of unitato

Alec: "Budu rád."

Kano: "Tak platí."

Alec: "Budeš chtít něco půjčit?"

Kano: "Možná kalhoty na spaní."

Alec: "Dobře. V sedm bude večeře."

Kano: Kývnu mu na to.

Alec: "Co by jsi chtěl zatím dělat?"

Kano: "Nevím. Jsme u tebe, tak zapoj hlavičku."

Alec: Kousnu se do rtu a přemýšlím.

Kano: "Nekousat." dám mu malý polibek.

Alec: Překvapeně se na něj podívám.

Kano: Usměji se.

Alec: Pousměji se a zabořím mu tvář do ramene.

Kano: Pohladím ho.

Alec: Přitisknu se k němu blíž. Do pokoje nakoukne taťka.

Kano: Podívám se na něj.

Taťulda: "Večeře bude za chvilku. Zůstaváš tady Kano?" sjedu je významným pohledem.

Kano: "Samozřejmě že tu zůstávám."

Taťulda: "To je dobře."

Kano: Usměji se a kouknu se na maličkého.

Taťulda: "No nebudu vás rušit."

Kano: Přikývnu.

Alec: Pohladím ho po zádech.

Kano: Usměji se na něj.

Alec: Podívám se na něj.

Kano: "Tak co půjdeme už dolů?"

Alec: Přikývnu a zvednu se.

Kano: Vyskočím na nohy a kouknu se na něj.

Alec: Chytnu se ho.

Kano: Vyjdeme spolu ven z pokoje.

Alec: Jdu s ním do kuchyně.

Kano: Pozdravím jeho rodiče.

Alec: "Ahoj." usměji se. Mamka na mě zůstane překvapeně koukat.

Kano: Usměji se na jeho mámu.

Alec: Posadím se ke stolu."

Kano: Sednu si vedle něj.

Alec: Pousměji s a čekám až před nás dá mamka jídlo.

Kano: Jen jak před nás dá jídlo, pustíme se, s přáním dobré chuti, do toho.

Alec: Pomalu jím.

Kano: Mám to rychle snězené, tak se kouknu na jeho rodiče.

Mamka: "Jsem moc ráda, že tu zůstaneš."

Kano: Přikývnu.

Mamka: Podívám se na Aleca, který se dívá do jídla a pak znovu na Kana.

Kano: Kouknu se na něj taky. "Copak se děje?" zeptám se ho.

Alec: "Nic." pousměji se.

Kano: "Mám tě nakrmit?"

Alec: "Ne, nemám hlad."

Kano: Smutně se na něj zadívám.

Alec: Povzdechnu si a naberu si jídlo.

Kano: "Mám tě nakrmit?" nabínu se mu.

Alec: Zavrtím hlavou a dojím.

Kano: Kouknu se na jeho mámu.

Mamka: Usměji se. "Děkuju." kouknu na Kana a odnesu prázdné talíře.

Kano: Přikývnu.

Alec: "Půjdeme?"

Kano: "Můžeme."

Alec: Zvednu se a počkám na něj.

Kano: Taky se zvednu a vydáme se nahoru.

Alec: Jdu před ním.

Kano: Koukám se na něj.

Alec: V pokoji si sednu na postel. "Koupelna je hned vedle." vstanu a začnu mu hledat nějaké oblečení.

Kano: Sednu si na postel a sleduju ho.

Alec: Podám mu kalhoty od pyžama a ručník.

Kano: "Děkuju." vezmu si to.

Alec: Přikývnu a posadím se na postel.

Kano: Rychle tam vlezu a vykoupu se.

Alec: Já si zatím připravím věci pro sebe.

Kano: Jsem vykoupaný rychle. Obleču si kalhoty a rozpustím vlasy. Vezmu si svoje oblečení a vpadnu do pokoje.

Alec: "Pak ti udělám cop, takže si je pořádně usuš!"

Kano: Přikývnu a začnu si je sušit.

Alec: Jdu do sprchy. Nastavím si vodu a rychle se umyju.

Kano: Koukám na dveře zatím co se snažím dostat z vlasů vodu.

Alec: Obléknu se do pyžama a jdu do pokoje.

Kano: Usměju se.

Alec: Posadím se k němu a vezmu si hřeben.

Kano: Otočím se k němu zády, aby měl lepší přístup.

Alec: Udělám mu zapletený. "Hotovo."

Kano: "Děkuju." řeknu a přetáhnu si ho na klín.

Alec: Obejmu ho kolem krku.

Kano: "Chceš říct pohádku na dobrou noc?"

Alec: "Můžeš."

Kano: Vezmu hřeben a položím ho na stolek. Pak si s ním lehnu a uvelebím si ho na sobě. Pustím se pak do povídání bláznivé pohádky.

Alec: Někdy v půlce usnu.

Kano: Jen jak si všimnu, že usnul, přikryju nás a taky se ponořím do říše snů.

Alec: Ze snu začnu křičet a kopat.

Kano: Vylekaně se probudím. Hned ho začnu uklidňovat a hladit.

Alec: Snažím se odtáhnout.

Kano: Pevně ho obejmu a nepouštím.

Alec: Nakonec vyčerpáním znova usnu.

Kano: Povolím objetí, ale pořád ho držím.

Alec: Obejmu ho kolem pasu.

Kano: Usměji se a napůl usnu.

Alec: Ráno se jenom zavrtím.

Kano: Hned jak se zavrtí, otevřu oči a kouknu se na něj.

Alec: Kouknu na něj jedním očkem.

Kano: Usměji se na něj. "V pořádku?" zeptám se.

Alec: "Jo. Promiň."

Kano: "Proč se omlouváš?"

Alec: "Za tu noc."

Kano: "To je v pořádku." pohladím ho.

Alec: Přitisknu se k němu.

Kano: "Už je všechno v pořádku. Ano?"

Alec: Přikyvuji.

Kano: "A za to nemusíš omlouvat."

Alec: "Ale vzbudil jsem tě."

Kano: "To nevadí. Vždycky za mnou přijď, když tě něco bude trápit, dobře? Ať je to cokoli. Třeba, že si se omylem řízl do prstu."

Alec: "A kdyby to říznutí nebylo omylem?"

Kano: "Tak taky."

Alec: Pousměji se a opřu si čelo o jeho.

Kano: "Nebo můžeš přijít dřív než si budeš chtít něco udělat."

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: "Copak?"

Alec: "To nic." pohladím ho po tváři.

Kano: "Prosím přijď za mnou."

Alec: "Přijdu."

Kano: "Vážně?"

Alec: "Slibuju. Na malíček."

Kano: Jemně se zasměji. "Dobře."

Alec: Pousměji se.

Kano: "Nechceš ještě spát?"

Alec: "Ne. A ty?"

Kano: Zavrtím jemně hlavou.

Alec: "Opravdu?"

Kano: "Já jsem relaxoval a to mi stačí."

Alec: "Máš kruhy pod očima."

Kano: Pousměji se.

Alec: Dám mu pusu do vlasů.

Kano: "To je v pořádku."

Alec: Zabručím.

Kano: Pousměji se a pohladím ho.

Alec: Otřu se mu nosem o tvář.

Kano: Dál ho hladím.

Alec: "Nikam se mi nechce."

Kano: "Však nikam nemusíme ne?"

Alec: "Na snídani."

Kano: "Třeba nám ji donesou."

Alec: "S tím nepočítám. Mamka by mě vytáhla i s chřipkou ke stolu."

Kano: "Tak já nám ji sem donesu."

Alec: "Vážně?"

Kano: Přikývnu.

Alec: "Byl by jsi moc hodný."

Kano: "A pustíš mě tedy na chviličku?"

Alec: Neochotně se odkulím.

Kano: Zasměji se a vstanu. Odejdu jen v kalhotách dolů pro snídani.

Mamka: Podívám se, kdo přišel. "Kde máš Aleca?" zeptám se s úsměvem.

Kano: "V posteli. Nechtělo se mu vstávat, tak jdu pro snídani." odpovím ji.

Mamka: Zamračím se. "Nechce dolů?"

Kano: "V noci se probudil s křikem."

Mamka: "Tak to už chápu. Počkej.. Připravím vám jídlo na tác."

Kano: "Děkuju." usměji se a zatím si sednu na židli.

Mamka: "Tak tady to máš."

Kano: Ještě jednou poděkuju a s tácem odejdu nahoru.

Alec: Zavrtám se do peřiny, že mi koukají jenom oči.

Kano: Opatrně si otevřu loktem. Nakouknu do pokoje a hned se začnu smát.

Alec: Vstanu a jdu mu pomoct.

Kano: "To je dobrý. Hajni si." pobídnu ho.

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: "Položím ti ho na nožky." řeknu.

Alec: Lehnu si, opřu se o čelo postele.

Kano: Dám na něj tác a sednu si vedle. Hned si ho zase vezmu.

Alec: Přitulím se. "Dobrou chuť."

Kano: "Tobě taky."

Alec: Pustím se do toho.

Kano: Začnu ho i krmit.

Alec: Poslušně od něj jím.

Kano: Usměji se.

Alec: "Děkuju za krmení."

Kano: "Není zač."

Alec: "Můžu teď já?"

Kano: "Můžeš." zasměji se.

Alec: Začnu ho s úsměvem krmit.

Kano: Poslušně jím.

Alec: "Spapáno."

Kano: "Tak já to odnesu."

Alec: "Půjdu s tebou."

Kano: Překvapeně se na něj kouknu.

Alec: "Nebo nechceš?"

Kano: "Já myslel, že se ti nechce vylízat."

Alec: "Tak já tady počkám."

Kano: "Klidně se mnou můžeš jít. Já ti nebráním."

Alec: Zavrtím hlavou. "Zatím se obléknu."

Kano: "Dobře." vezmu tác a odejdu.

Alec: Postavím se a vezmu si žiletku.

Kano: Vrátím ho a jdu hned do pokoje. Potichu otevřu a uvidím ho s žiletkou. Posmutním a zůstanu potichu stát mezi dveřmi a sleduju ho.

Alec: Posadím se do kouta a začnu se řezat. Po nějaké době nechám žiletku vypadnout a zavřu oči.

Kano: Zavřu dveře a odejdu dolů, kde si sednu do křesla.

Alec: Zavážu si ruku a obléknu se. Schovám žiletku a nasadím falešný úsměv. Seběhnu dolů a podívám se na Kana.

Kano: Vstanu. "Už můžu?" zeptám se.

Alec: "Cože?" zeptám se překvapeně a dělám jako by nic.

Kano: "Nic." pousměji se a odejdu se převléct. Nakouknu do nedovřeného šuplíku a vezmu mu žiletky. Strčím si je do kapsy a odejdu dolů.

Alec: Podívám se na něj. "Co budeme dělat?"

Kano: "Ke mně?" zeptám se už jdu ke dveřím. Potřebuju se schladit.

Alec: "Jo!" nadšeně povyskočím a jdu za ním.

Kano: Dám si bundu, boty a vyjdu. Čepici s šálou dám do kapes.

Alec: Vezmu si jeho mikinu a ostatní věci. Jdu hned za ním.

Kano: Jen se kouknu jestli jde a vyrazím domů.

Alec: Jdu potichu za ním. "Kano?"

Kano: "Ano?"

Alec: "Co je s tebou?"

Kano: "Nic." vydechnu páru.

Alec: "Opravdu?"

Kano: "Jo. Jen jsem potřeboval zimu."

Alec: Přikývnu a dojdu k němu.

Kano: Zarazím se, když ho uvidím u brány. Nepříjemně zavrčím.

Alec: "Kdo to je?"

Kano: "Jak to říct slušně?" zamyslím se.

Alec: "No?"

Kano: "Jeden kluk z Anglie, co mě strašně toužím." udělám uvozovky.

Alec: "Aha." Podívám se na kluka.

Kano: Pomalu se rozjedu k bráně.

Lucas: Vrhnu se na Kana. "Ahoj lásko."

Kano: "Jdi odemě." řeknu nebezpečně.

Lucas: "Neslyšel jsi? Máš jít od Kana dál!" podívám se na toho kluka za ním.

Kano: "Neser mě. Už tam mám nervy v hajzlu a ty to jen zhoršuješ.." mluvím na něj anglicky a tak doufám, že mi Alec nerozumí.

Lucas: "Neboj se lásko já tě toho emaře zbavím."

Kano: Vytnu ho pod krkem. "Ne ty zmizíš už se tu neukážeš." dusím ho.

Lucas: "A-Ale proč?"

Kano: "Protože mi lezeš krkem a já tě přímo nenávidím. Jsem zamilovanej a ty to nejsi." ujistím ho.

Lucas: "Nechceš mi říct, že tenhle... Podivín je tvůj přítel! To nejde! Na jeho místě mám být já" To já se k tobě hodím! Ne on!"

Kano: "Mě je jedno, kdo se ke mně hodí a kdo ne. I rodiče mi ho schválili, takže si nemůžeš nic vydupat. Uvědom si, že já tě můžu zničit. Vrať se tam, kam patříš. Já patřím sem a nikam jinam."

Lucas: "Ale nepatříš k němu! On nebude tvůj přítel! To nedopustím! Klidně si mě znič, ale ten.. ten... Nikdy nebude s tebou, to ti slibuji a osobně se o to postarám." zaječím a odejdu pryč.

Alec: "Už chápu proč ho máš plné zuby." usměji se.

Kano: Pousměji se.

Alec: "Můžeme už jít dovnitř?"

Kano: Přikývnu a rozejdu se tam.

Alec: Jsem hned za ním.

Kano: Odemknu a pustím ho dál.

Alec: Vejdu a stáhnu ze sebe mikinu.

Kano: Sundám si bundu a pověsím.

Alec: Sundám si rukavice a šálu.

Kano: Vyzuju a počkám na něj.

Alec: Chytnu se ho.

Kano: "Běž prosím do pokoje." řeknu a rozejdu se do pracovny.

Alec: Přikývnu a zamířím tam.

Kano: Zaklepu a po vyzvání vejdu.

Tatík: "Copak potřebuješ?"

Kano: Přejdu do švédštiny. "Potřeboval bych pomoc." načnu.

Tatík: "S čím?"

Kano: "Byl tu Lucas." nadhodím.

Tatík: "Ten kluk z Anglie?"

Kano: Přikývnu.

Tatík: "A co tady chtěl."

Kano: "Zase mě dostat." řeknu. "Říkal, že se k sobě nehodíme a postará se o to, aby to tak bylo." povzdechnu si.

Tatík: "Chce udělat něco Alecovi?"

Kano: Přikývnu a zmoženě si sednu.

Tatík: "Musíš ho hlídat. Víš, že Lucas je schopný opravdu všeho."

Kano: "Já vím, ale on mi taky neříká všechno. Jak ho mám tedy chránit. Mám mu stát za zadkem dvacet čtyři hodin denně?"

Tatík: "Tak si s ním o tom promluv." povzdechnu si. "A myslím, že by mu to nevadilo."

Kano: "Dobře, zkusím to. Ale chtěl bych tě pro jistotu poprosit jestli by si nezavolal jeho otci a neřekl ať se vrátí zpátky."

Tatík: "Zařídím to." usměji se. "Jo a toho sourozence se ještě dočkáš."

Kano: "Vážně a kdy?" zeptám se vesele. Aspoň něco dobrého.

Tatík: "Třetí měsíc takže někdy na jaře. Datum mi ta moje ženská ještě neřekla." zasměji se.

Kano: "Dobře tak já se pak zeptám." usměji se a zvednu se. "A ještě děkuju." brouknu a odejdu.

Tatík: "Není zač." Pousměji se.

Alec: V pokoji se posadím na postel.

Kano: Jdu do pokoje. "Promiň." omluvím se.

Alec: "To je v pořádku." usměji se.

Kano: Sednu si vedle. "Musím ti něco říct." nakousnu.

Alec: "Co?"

Kano: "Víš on Lucas je hodně nebezpečný. Poprosím jsem taťku ať zavolá jeho tátovi, aby si ho přivezl, ale i tak."

Kano: "Rozuměl si nám?" dodám ještě.

Alec: "Rozuměl jsem vám... všechno." přikývnu. "Nebojím se ho."