Couple of unitato

Rik: "Ne. Pojď půjdeme to tu projít a třeba něco vybereme."

Alec: Povzdechnu si. "Ale mě to nevadí."

Rik: "Ale mě ano."

Alec: "Proč?"

Rik: "Zkazil jsem ti plány."

Alec: "Ne to ne. Já koupím něco jiného."

Rik: Zamračím se.

Alec: "Riku, prosím."

Rik: Povzdechnu si.

Alec: Nafouknu se.

Rik: "Takže se chceš vrátit?"

Alec: "Chci za Kanem."

Rik: "Dobře." povzdechnu si a jdu do obchodu, kde je.

Alec: Jdu za nimi.

Rik: Najdeme ho u jednoho regálu, jak něco vybírá a nevnímá okolí.

Alec: Pomalounku a tiše se k němu rozejdu.

Kano: Právě přemýšlím, která barva by slušela lásce víc.

Alec: Obejmu ho zezadu kolem pasu. "Copak tu děláš?" zeptám se se zájmem a nakouknu přes něj na regál.

Kano: Leknu se ho. "Ale zlatíčko. To se nedělá." pokárám ho jemně a vydechnu.

Alec: "Promiň." omluvně ho políbím.

Kano: Jen zavrtím hlavou. "V pořádku." usměji se.

Alec: "Co vybíráš?"

Kano: "Která se ti líbí víc?" zeptám se a ukážu ty dvě barvy.

Alec: Na jednu ukážu.

Kano: Vezmu mu ji.

Alec: "A, co se líbí tobě?"

Kano: Ukážu na jeden plný košík. "To Je moje a to druhý je tvoje." ukážu na druhý.

Alec: "Tolik? Lásko tolík ne."

Kano: "Proč ne?" nafouknu se.

Alec: "Je.. Je toho moc."

Kano: "Nevadí." mávnu nad tím rukou.

Alec: "Ale já to neunosím."

Kano: "Věř, že ano. Obzvlášť s ním." řekne za mě Rik.

Alec: Pousměji se. "A co ti mám koupit já?"

Kano: "Nic." uculím se.

Alec: Zamračím se.

Kano: "Nemrač se. Budeš mít vrásky."

Alec: Dál se mračím.

Kano: Políbím ho na čelíčko.

Alec: "Kano."

Kano: "Ano lásko?"

Alec: "Vyber si něco."

Kano: Zavrtím hlavou.

Alec: Přihmouřím oči.

Kano: Nadhodím nevinný kukuč.

Alec: "Vyber si něco."

Kano: "Proč?"

Alec: "Dárek, který si sám vybereš. Já nevím tvojí velikost.“

Kano: "Mě nemusíš nic kupovat. Mě stačí, když tě budu mít u sebe." zamilovaně se na něj zadívám.

Alec: S povzdechem se otočím a vyjdu ven z obchodu. Rozejdu se do jiného obchodu ve druhém patře a začnu mu vybírat oblečení.

Kano: Začnu zmatkovat a prohledávat celej obchoďák.

Alec: Jdu ke kase, když mi nějaký chlápek zastoupí cestu.

Chlápek: "Hochu ztratil ses?"

Alec: "N-Ne."

Chlápek: "A copak tu děláš tak sám?"

Alec: "Na-Nakupuji."

Chlápek: "Sám?"

Alec: "N-Ne. S přáteli."

Chlápek: "Vážně?" rozhlédnu se.

Alec: * "Jo, ale jsou v jiných obchodech." odstoupím od něj trochu.

Chlápek: Zase s k přistoupím. "A proč si tu sám?"

Alec: "Kupuji dárek."

Chlápek: "Nechceš pomoct?"

Alec: Zavrtím hlavou a rozhlédnu se.

Chlápek: "Já tě doprovodím, aby ses neztratil." chlípně se usměji.

Alec: "Ne." zašeptám a zase se od něj oddálím.

Chlápek: "Neboj se." zase přistoupím.

Alec: "Nepřibližujte se."

Chlápek: "Proč?"

Alec: Podívám se mu do očí.

Chlápek: Začnu se přibližovat.

Alec: Dám ruce před sebe.

Chlápek: Pevně mu je chytnu, když mě najednou někdo omráčí.

Alec: Polekaně vzhlédnu ke Kanovi.

Kano: "Zlatíčko." vydechnu udýchaně.

Alec: Přitisknu se k němu.

Kano: Pevně ho obejmu.

Alec: Vzlyknu.

Kano: Vezmu ho do náruče. Rik vezme tašku. Poděkuju pohledem a vyjdu.

Alec: Začnu mu brečet do ramene.

Kano: Posmutním a jdu s ním do auta. Všechny tašky jsme tak už odnesly. Nasednu a trochu si ho poupravím.

Alec: "Promiň mi to."

Kano: "Nemáš se za co omlouvat." pohladím ho a začnu se s ním jemně pohupovat.

Alec: "Ale ano."

Kano: "Ne." jemně zavrtím hlavou.

Alec: "Kdybych... Kdybych zůstal u tebe, nic by se nestalo."

Kano: Jen ho umlčím polibkem.

Alec: Obejmu ho kolem krku

Kano: Odtáhnu se. "Už jsi v bezpečí ano?"

Alec: Přikývnu.

Kano: "A nemysli na to."

Alec: "Dobře."

Kano: "Prosím. Jsi v bezpečí. Mysli na to."

Alec: "Já vím. Jsem u tebe."

Kano: Pohladím ho.

Alec: Usměji se na něj.

Kano: Políbím ho do vlásků.

Alec: Pohladím ho po tváři. "Miluju tě, ano?"

Kano: "Já tebe taky." usměji se.

Alec: Obejmu ho. Setřu si slzy.

Kano: Políbím ho na tvářičky.

Alec: Zazubím se.

Kano: Zasměji se. "Jsi jen můj."

Alec: "Tvůj." přikývnu s úsměvem.

Kano: "A já jsem zase tvůj."

Alec: "No to jsi!" přikývnu vážně. "Kde je moje taška?"

Kano: "Rik ji dal pravděpodobně do tašky." uklidním ho a začnu pomalu vystupovat.

Alec: "Děkuju," kouknu na Rika.

Kano: Otevřu dveře a s ním v náruči vystoupím.

Alec: "Počkej. Polož mě. Musím vzít ty tašky."

Kano: Postavím ho a vezmu si svoje.

Alec: Já vezmu ty svoje a jdu ke Kanovi do pokoje.

Kano: Jdu za ním. Zapadnu do šatny, kde to všechno odložím. Vrátím se do pokoje a přejdu k nočnímu stolku. "Lásko?" zavolám si ho k sobě a poklepu vedle sebe na postel.

Alec: "Hm?" posadím se k němu a posadím se vedle něj do tureckého sedu. "Copak je?" usměji se.

Kano: Jemně si ho k sobě otočím zády. "Zavřeš prosím očka?"

Alec: Poslušně je zavřu. "Ano?" zajímám se dál.

Kano: Otevřu krabičku a něco mu opatrně připnu pevněji na krk, ale netlačí to. "Aby ses mi neztratil."

Alec: Podívám se na stříbrnou rolničku. Překvapeně otevřu oči a skočím mu kolem krku. "To je krása!" vyjeknu a začnu ho líbat. Jenom doufám, že ho můj dárek potěší stejně jako mě.

---The end---