Couple of unitato

Kano: Usměji se na něj. V kuchyni se na něj kouknu. "Na co máš chuť a neříkej, že je ti to jedno prosím."

Alec: "Udělej něco podle sebe."

Kano: "Podle mě?"

Alec: "Jo. Co máš rád za jídlo?"

Kano: "Já jím všechno."

Alec: "Tak uděláme něco rychlého. Něco, co máš nejraději."

Kano: "Mě je jedno co jím." zasměji se. "Na co by si měl chuť?"

Aleco: Pokrčím rameny. "Nebo to necháme. Pojď." chytnu ho za ruku a táhnu oryč z kuchyně.

Kano: "Nikam." zapřu se. "Máš hlad a já o tobě chci vědět něco ví. Proto se ptám."

Alec: "Necháme to až zítra na snídani." zavrtím hlavou.

Kano: "Ne." nikam se nehnu.

Alec: Povzdechnu si. "Mám rád třeba sýr."

Kano: "Dobře. Tak udělám sýrové placky. Může být?"

Alec: "Tak jo."

Kano: Zavedu ho zpátky a posadím.

Alec: "Chci ti pomáhat."

Kano: "Tak pojď." pobídnu ho.

Alec: Rychle se zvednu.

Kano: Usměji se a začnu vytahovat potřebné věci.

Alec: "Čím začneme?"

Kano: Začnu mu říkat co má dělat.

Alec: Poslouchám jeho rady.

Kano: Nakonec to spolu ukuchtíme.

Alec: Mlsně se na to podívám.

Kano: Zasměji se.

Alec: "Nesměj se." usměji se a nandám to na talíř.

Kano: Vezmu talíře a odnesu je na stůl.

Alec: Posadím se.

Kano: Koukám na něj, jestli mu to bude chutnat.

Alec: "Dobrou chuť." popřeji a pustím se do toho.

Kano: "Tobě taky." usměji se.

Alec: "Je to dobrý."

Kano: "To jsem rád."

Alec: Dojím. Vstanu a vezmu svůj talíř.

Kano: Rychle to do sebe naházím a jdu za ním.

Alec: Začnu všechno mýt.

Kano: Vezmu si utěrku a začnu to utírat a uklízet.

Alec: Domyju poslední. Vypustím vodu a sleduju Kana.

Kano: Doutírám poslední kousek.

Alec: Uklidím ho.

Kano: "Tak půjdeme spinkat?"

Alec: "Jo. Můžeme."

Kano: Obejmu ho kolem ramen a vedu si ho do pokoje.

Alec: Tisknu se k němu.

Kano: Otevřu mu dveře.

Alec: Vejdu a padnu do peřin.

Kano: Zasměji se.

Alec: Vypláznu na něj jazyk a zahrabu se.

Kano: Vlezu si tam za ním.

Alec: Ukradnu si celou peřinu pro sebe.

Kano: "Ty mě necháš mrznout?"

Alec: Rychle zavrtím hlavou a dám mu kousek peřiny.

Kano: "Nechci. Budu mrznout pro tvoje dobro." hraju divadlo.

Alec: Zavrtím hlavou. Posadím se a přelezu si k němu. Částečně ho zalehnu a oba nás přikryji.

Kano: "Najednou se tulíš?" utahuju si z něj a obejmu ho, aby neutekl.

Alec: "Tulím se pořád."

Kano: "Ale nechal si mě mrznout."

Alec: "Promiň."

Kano: "To je dobrý." zasměji se a pohladím ho po vláskách.

Alec: Usměji se a políbím ho na krk.

Kano: Jemně nakloním hlavu. "Ale nepřeháněj to." usměji se.

Alec: "Ozvi se." zasměji se a pokračuji dál.

Kano: "To poznáš." brouknu a zavřu očka.

Alec: Pohladím ho po hrudi.

Kano: Nechám ho.

Alec: Pohladím ho po bocích a políbím na klíční kost.

Kano: "Nejsi unavený?" zeptám se jen tak do větru.

Alec: "Ne." zavrtím hlavou.

Kano: Pousměji se.

Alec: Sjedu polibky níž. Na chvilku se zastavím a čekám, že mě zastaví.

Kano: Dneska ho nechám, ale moje sebeovládání jede na plný otáčky.

Alec: Potěšeně se usměji a začnu si hrát s bradavkou.

Kano: Zatnu zuby.

Alec: Lehce ho do ní kousnu a čekám na reakci.

Kano: Cuknu sebou a vyčítavě se na něj kouknu.

Alec: "Promiň." stáhnu se hned.

Kano: Pohladím ho. "Neomlouvej se."

Alec: Zavrtím hlavou a zavřu oči. Stulím se u něj.

Kano: Jen si povzdechnu a nechám ho.

Alec: Začnu pomalu usínat.

Kano: Dám si ho víc na sebe a začnu ho hladit.

Alec: Nechám se.

Kano: Po chvilce usne. Usměji se a usnu taky.

Alec: Ráno se vzbudím dřív. Obléknu se a natáhnu se pro Hajiho.

Kano: Probudím se zase v posteli sám. Vyděšeně se rozhlédnu.

Alec: "Jsem tady." mávnu na něj z kouta.

Kano: Oddechnu si.

Alec: Smutně se pousměji a dojdu k němu. "Dobré ráno."

Kano: "Dobré. Copak?" všimnu si jeho smutné obličeje.

Alec: "To nic."

Kano: "Prosím řekni mi to." přitáhnu si ho k sobě.

Alec: "Mrzí mě to."

Kano: "Co?"

Alec: "Ten včerejšek."

Kano: "Nechápu." zavrtím hlavou a uvelebím si ho v náruči.

Alec: "Ta noc."

Kano: "Copak?"

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: "Jen mi to řekni." usměji se.

Alec: "Mrzí mě to."

Kano: "Ale nemá tě co mrzet." usměji se na něj.

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: Chytnu si jeho obličej jemně do dlaní. "Netrap se. Nic si neudělal." usmívám se a dívám se mu do očí. "Miluju tě a nic mi nevadí, protože si to ty. Takže se nemusíš omlouvat ano?"

Alecco: "Dobře." pousměji se. "Taky tě miluji."

Kano: "Já vím." pousměji se a políbím ho.

Alec: Oplatím mu polibek.

Kano: Po chvilce se odtáhnu. "A copak si dělal tam v koutečku?" zajímám se.

Alec: "Hrál jsem si s Hajim."

Kano: "V koutku?"

Alec: "Jo. Proč?"

Kano: "Má plno hraček u křesla."

Alec: "Stačilo to říct hned."

Kano: Usměji se.

Alec: Zavrtám mu hlavu do ramene.

Kano: Pohladím ho. "Jak se ti spinkalo?"

Alec: "Skvěle a tobě?"

Kano: "Dobře."

Alec: "Opravdu?"

Kano: Přikývnu. "Si můj medvídek."

Alec: Zasměji se.

Kano: "Se kterým se můžu ňuchňat." dokončím.

Alec: Přitulím se. "To se mi líbí."

Kano: "To jsem rád, pane Méďo." uculím se.

Alec: Obejmu ho kolem pasu. "Tak šup! Ven z postele.“

Kano: "Ale mě se nechce." začnu kňourat."

Alec: "Ale no tak lásko."

Kano: "Musíme?"

Alec: "Ano."

Kano: "Tak já se obleču. Nechceš jí t probudit ty dva?" zeptám se a začnu se pomalu zvedat.

Alec: "Počkám na tebe."

Kano: "Dobře. Pak si nestěžuj." uculím se a vylezu. Pobídnu ho ať jde se mnou.

Alec: Cupitám za ním.

Kano: Otevřu. "Tak vybírej." usměji se. "Půjdu se opláchnout."

Alec: "Cože?"

Kano: "Něco mi vyber." uculím se a zmizím jak pára nad hrncem.

Alec: Rozhodnu se pro černé úzké džíny a zelenou košili.

Kano: Spáchám všechno potřebné a vrátím se.

Alec: Podám mu oblečení.

Kano: "Děkuju." usměji se a obleču si to.

Alec: "Není zač."

Kano: "Půjdeme?" natáhnu k němu ruku.

Alec: Chytnu se ho.

Kano: Přitáhnu si ho k sobě.

Alec: "Tak pojď."

Kano: Ještě si vezmu peněženku a rozejdeme se k nim do pokoje. Ani neklepu a rovnou tam nakráčím. "Vstávat lenoši."

Alec: Zasměji se. "Zapomněl jsem si tu svoji. Skočím si pro ní."

Kano: Smutně na něj kouknu.

Alec: Povzdechnu si.

Kano: Dál na něj koukám.

Alec: "Pustíš mě?"

Kano: Kňuknu.

Alec: "Prosím broučku."

Kano: Začnu posmrkávat a nevšímám si těch dvou.

Alec: "Dobře, tak já si jí vezmu cestou."

Kano: Přikývnu a zadívám se na ty dva.

Alec: "Dobré ráno."

Kano: "Taky se můžete oblíkat."

Alex: "Za dveře. Nebo se aspoň otočte." zabručím a zabalím broučka víc do peřiny.

Kano: Chytnu si miláčka a odejdu za dveře.

Alex: Políbím Rika na krk a zvednu se. "Dobré ráno, lásko." zavrním a začnu se oblékat.

Rik: "Dobré." usměji se. "Taky si je nemusel tak vyhazovat." uculím se a rentgenově ho pozoruju.

Alex: "Přece mi na tebe nebudou koukat.

Rik: "Na tebe taky ne. To můžu přeci jen já."

Alex: "To ano."

Rik: Usměji se a až je hotový, vylezu já.

Alex: Posadím se na postel.

Rik: Začnu se předvádět.

Alex: Přitáhnu si ho za pas k sobě. "Provokuješ?"

Rik: "Možná trochu." usměji se nevinně.

Alex: "Tobě to nestačilo?"

Rik: Jen na něj zamrkám řasami. "Musíme jít."

Alex: Útrpně si povzdechnu.

Rik: "Copak miláčku?"

Alex: "Teď bych dělal raději jiné věci."

Rik: "Ale copak tobě to nestačilo?" použiju jeho slova a odtančím ke dveřím.

Alex: "Víš, že ne." zasměji se a chytnuho za ruku.

Rik: Nechám se přitáhnout.

Alex: Stisknu mu ji. "Můžeme?"

Rik: Přikývnu a otevřu. Zadívám se na ty dva, co sedí na křesle.

Alec: Vzhlédnu. Hned se usměji na Rika.

Rik: Oplatím mu úsměv. "Můžeme jít?"

Alec: "Jop." vstanu a chytnu Kana za ruku.

Rik: Obejmu Alexe a jdeme dolů.

Alec: S úsměvem se tisknu ke Kanovi. Doběhnu si ještě pro peněženku a začnu se obouvat.

Rik: Všichni počkáme na Aleca.

Alec: Vezmu si bundu a zase se chytnu Kana.

Kano: Pořádně ho zabalím.

Alec: Usměji se a za odměnu ho políbím.

Kano: Oplatím mu to. Obejmu ho a odtáhnu se. "Pojedeme autem?" kouknu na ty dva.

Alec: Oba přikývnou.

Kano: "Tak musíte řídit. Já nemám řidičák."

Alec: "Ty máš jenom na motorku?"

Kano: Přikývnu.

Alex: Usměji se.

Kano: "Tak kdo řídí?" zeptám se.

Alex: "Já, protože s Rikem by jsme ani nevyjeli."

Kano: "Proč?" zajímám se. "To se to ještě nenaučil?"

Alex: "Naučil, ale připravuje se hodinu."

Kano: "Aha. Tak řídíš." ušklíbnu se.

Alex: "Klíče?" zeptám se a přitisknu si k sobě Rika.

Kano: Hodím mu je.

Alex: Poděkuju a jdu do garáže.

Kano: Jdeme za ním.

Alex: Nstoupím a já nastartuji. "Takže kam jedeme?"

Kano: Nadiktuju mu adresu. "Když tak tě povedu."

Alex: Přikývnu a rozjedu se.

Kano: Skoro u cíle ho začnu navigovat.

Alex: Zaparkuji a vystoupím. Hned si k sobě přitáhnu Rika.

Kano: "Tady ti ho nikdo neukradne." zasměji se, ale udělám to samé. Líbí se mi tu. Nejsou tu skoro žádní lidé, protože je to tu drahé.

Alec: Přitisknu se ke Kanovi.

Kano: Jdeme dovnitř. "Kam půjdeme?" zeptám se broučka.

Alec: Pokrčím rameny. Zatím budu chodit s tebou a pak ti půjde koupit dárek."

Kano: "Ne, rozhodni." usměji se.

Alec: Ukážu na jeden obchod.

Kano: Rozejdu se tam.

Alec: Pevně se ho držím.

Kano: "Neboj se tady moc lidí není a prodavači tě neotravují."

Alec: Přikývnu, ale nepouštím se.

Kano: Zajdu s ním do obchodu.

Alec: Začnu se rozhlížet.

Kano: Chytnu ho za ruku a kousek se odtáhnu, aby se mohl lépe rozhlédnout.

Alec: Pousměji se. Do oka mi padne čajová sada.

Kano: "Zajímá tě něco?" zeptám se.

Alec: Přikývnu.

Kano: Pobídnu ho ať se jde podívat.

Alec: Pustím mu ruku a pomalu se rozejdu.

Kano: Jdu za ním, aby se nebál.

Alec: Začnu si to prohlížet.

Kano: Pousměji se a kouknu se kolem.

Alec: Vezmu to do ruky a podívám se po nějakém košíku.

Kano: Podám mu košík, aby to tam dal.

Alec: "Děkuju." položím tam dárek a zase se ho chytnu.7

Kano: Přehodím si to do druhé ruky a nechám se vzít za ruku

Alec: "Tobě se tu něco líbí?"

Kano: "Já jsem spíš přes oblečení." culím se.

Alec: Zavrtím nad ním hlavou. Zamířím ke kase.

Kano: Jdu za ním.

Alec: Zaplatím dárek. "Můžeme jít dál?"

Kano: Jen s úsměvem přikývnu.

Alec: Vezmu si tašku. "Tak kam půjdeme dál?"

Kano: "Nevím. Oblezeme ty obchody kam chceš a pak můžeš jít koupit dárek mě a já si zalezu do oblečení."

Alec: "Tak dobře." usměji se a dám mu pusu na tvář.

Kano: Oplatím mu to pusou do vlásků.

Alec: Zazubím se a jdu dál.

Kano: Poslušně jdu za ním jak pejsek.

Alec: Nakoupím dárky pro všechny a pak ho vyženu.

Kano: Zasměji se. Jen mu ještě zavolám ty dva a zapadnu si do oblečení.

Alec: Zavrtím nad ním hlavou a podívák se na Rika.

Rik: "Tak si běž kam chceš a my půjdeme za tebou." pobídnu ho.

Alec: "Je tu někde zlatnictví?"

Rik: Přikývnu a odvedeme ho tam.

Alec: "Děkuju." pousměji se azačnu vybírat.

Rik: Necháme ho a zatím se díváme na něco jiného.

Alec: "Myslíš, že by se mu líbil?" ukážu na stříbrný náramek s přívěškem ve tvaru vločky.

Rik: "Ten je hezký." usměji se.

Alec: Pousměji se a řeknu prodavačce, že ho beru.

Rik: Zaplatí za to pěknou sumičku. "Taky nechápu, proč tě bral sem, když je to tu drahý." brblám si.

Aleco: "To nevadí."

Rik: Zamračím se.

Alec: Vezmu si taštičku. "A teď ještě nějaký obchod s oblečením, daleko od něj.“

Rik: "Proč?" zeptám se zvědavě.

Alec: "Abych mu koupil další dárek."

Rik: "Oblečení?"

Alec: ''Jo."

Rik: "Na co?"

Alec: "Dárek."

Rik: "Ale ten toho oblečení má."

Alec: Posmutním. "Tak dobře. Něco ještě vymyslím." zamířím zpátky do obchodu, kde je Kano.

Rik: "Já to tak nemyslel." zastavím ho hned.

Alec: Zavrtím hlavou. "To je v pořádku."