Couple of unitato

Kano: "Já vím. Já tebe taky. Ale?"

Alec: "Ale?" zeptám se a nakloním hlavičku na stranu.

Kano: "Stalo se něco?" zeptám se a pomalu se vydám do koupelny.

Alec: "Jenom tě miluju to je všchno. Je to málo?"

Kano: "Ne. Pro mě to znamená hodně." usměji se na ně a začnu pomalu napouštět vanu.

Alec: "Jdeš se vykoupat?"

Kano: "To ne, ale prcek to potřebuje jako sůl."

Alec: Podívám se na Hajiho a začnu se smát. "Kde jsi ho vyválel?"

Kano: "On se válel ve sněhu."

Alec: Povzdechnu si a donesu ho do koupelny.

Kano: Napustím vodu do půlky a počkám na ty dva.

Alec: Podám Hajiho Kanovi.

Kano: Opatrně ho tam strčím.

Alec: Posadím se na kraj vany.

Kano: Začne kolem sebe cákat.

Alec: Zasměji se.

Kano: Za trest ho taky pocáká.

Alec: Nafouknu se.

Kano: "Nemáš se smát."

Alec: "Tsss."

Kano: Začnu ho masírovat.

Alec: "To se mu líbí."

Kano: Pousměji se a pokračuju.

Alec: "Půjdu si vybalit."

Kano: Přikývnu.

Alec: "Kam to mám dát?"

Kano: "V šatně je volno."

Alec: "Tak jo." odejdu z koupelny a vezmu si tašky.

Kano: Pořádně ho vydrhnu a vypustím vodu. Vezmu osušku a zabalím ho do ní. Vezmu ho do náruče a jdu se podívat na miláčka.

Alec: Naskládám si věci do skříně a podívám se po místnosti.

Kano: Vejdu dovnitř.

Alec: "Moje věci se ztrácejí."

Kano: "To nevadí ne? Časem se to může změnit."

Alec: S úsměvem přikývnu.

Kano: "Jen jít někdy nakupovat."

Alec: "Ale já bych to neměl u sebe kam dávat a taky mě to nebaví."

Kano: "A proč u sebe?" zeptám se zvědavě.

Alec: "No přece s tím nebudu okupovat u tebe"

Kano: Udělám na něj smutná kukadla.

Alec: "No tak jo. Platí zítra ty nákupy?"

Kano: "Zítra? Jsi na to psychicky připravený?" ujišťuju se.

Alec: "Jo, jo. Budeš tam se mnou ty a Rik s Alexem."

Kano: "Ti jdou taky?"

Alec: "Já nevím. Zapomněl jsem se Rika zeptat." sklopím hlavu.

Kano: "Určitě půjde." uklidním ho.

Alec: Přikývnu. "Myslíš, že můžu za ním?"

Kano: "Proč by si nemohl?"

Alec: "No..." zčervenám.

Kano: "Oni nic nedělají. To až večer."

Alec: Krvavě zrudnu. "A..Půjdeš se mnou?"

Kano: Začnu se smát. "Klidně."

Alec: Chytnu ho za ruku.

Kano: Jemně ho stisknu a tročku si poupravím Hajiho.

Alec: Pohladím ho po oušku. "Tak veď."

Kano: Vyjdu a rozejdu se k jejich pokoji.

Alec: Následuji ho.

Kano: Zaklepu a hned vejdu.

Alec: Opatrně nakouknu.

Kano: "Ahoj." pozdravím je.

Alec: "Ahoj." kniknu.

Kano: Zaberu si křeslo.

Alec: Posadím se mu na klín.

Kano: Obejmu ho.

Alec: "Já.. Chtěl jsem se zeptat."

Rik: "Ano?"

Alec: "Nešli by jste zítra na nákupy?"

Rik: "V kolik?"

Alec: "Po obědě?" podívám se na ně. "Kano?"

Rik: "Tak půjdeme před obědem a venku se najíme." řeknu dřív .

Alec: "Tak dobře." usměji se. "A jsem tu i na Štědrý den." špitnu Kanovi do ucha.

Kano: Překvapeně se na něj zadívám.

Alec: "Nevadí ti to?"

Kano: "Ne. Jsem šťastný."

Alec: "A moji rodiče taky."

Kano: "Hm?" jemně nakloním hlavu.

Alec: "Pak ti to řeknu." políbím ho. Úplně zapomenu, že jsme u Rika v pokoji.

Kano: Jen ho víc obejmu a zvednu se s ním.

Alec: Obejmu ho nohama kolem pasu a dám mu ruce do vlasů.

Kano: Otevřu jedno očko a jdu ke dveřím. U dveřích se od něj kousek odtáhnu a otevřu.

Alec: Pohladím ho po tváři.

Kano: Nohou za námi zavřu a jdu do pokoje.

Alec: Políbím ho na krk.

Kano: Jemně nakloním.

Alec: Kousnu ho.

Kano: Podívám se na něj.

Alec: Usměji se a zamrkám.

Kano: Nechám ho.

Alec: Zase se začnu věnovat krčku.

Kano: Nějak si otevřu.

Alec: Zase se mu nalepím na rty.

Kano: Zabouchnu a nějak nás vmanévruju na postel.

Alec: Odlepím se kvůli vzdzchu.

Kano: Usměji se na něj.

Alec: Oplatím mu úsměv.

Kano: Sednu si na postel.

Alec: Pohladím ho.

Kano: Padnu na záda.

Alec: Skloním se nad ním.

Kano: Pozorně ho sleduju.

Alec: Pohladím ho po hrudi.

Kano: Jen se pousměji.

Alec: "Nevadí?"

Kano: Jen zavrtím hlavou.

Alec: Dál ho hladím. Sundám mu triko.

Kano: Nadzvednu ruce.

Alec: Odhodím triko a přejedu mu po bocích.

Kano: Jen zavrním.

Alec: Zasměji se a políbím ho na břicho.

Kano: Nechám ho experimentovat.

Alec: Přejedu mu prstíkem přes bradavku.

Kano: Ztuhnu.

Alec: Tázavě se na něj podívám.

Kano: Jen zavrtím hlavou.

Alec: Olíznu mu jednu bradavku.

Kano: Zavzdychám.

Alec: Potěšeně se usměji.

Kano: Obejmu ho a přitisknu ho na sebe, aby nemohl nic dělat.

Alec: "Co děláš?" zakňourám.

Kano: Uculím se.

Alec: "Kano."

Kano: "Ano zlatíčko?"

Alec: "Proč?"

Kano: "Nebudeš zlobit."

Alec: "Ale já nezlobím."

Kano: "Ale si zase nějaký nadržený." směji se.

Alec: Nafouknu se. Vstanu a vezmu si do náruče Hajiho.

Kano: Začnu se smát.

Alec: Uraženě si odfrknu.

Kano: Tím se to jen zhorší. "Ale budulínku. Vždyť je to pravda." dostanu ze sebe.

Alec: Nemluvím s ním.

Kano: Vydýchám se a zvednu se.

Alec: Hodím po něm jedním očkem.

Kano: Dojdu k němu.

Alec: Odtáhnu se.

Kano: Přiblížím se.

Alec: Zase se odtáhnu.

Kano: Posmutním a odejdu do koupelny.

Alec: Hned jdu za ním.

Kano: Zavřu za sebou. Ze skříňky si vytáhnu kalhoty a odložím je na stoličku.

Alec: Tiše postávám u dveří. Skoro ani nedýchám a sleduji ho.

Kano: Sundám si rifle a odhodím je na koš. Pak jde spodní prádlo a já si zalezu do sprchy.

Alec: Tiše se svléknu a rychle si vlezu k němu.

Kano: Polekaně se otočím. Začnu vydýchávat šok.

Alec: "Ahoj."

Kano: "Co tu děláš?" vyjeknu překvapeně.

Alec: "Sprchuji se."

Kano: "Ale teď jsem tu já. Myslel jsem si, že se se mnou nebavíš, tak jsem ti radši šel z očí." brouknu.

Alec: Obejmu ho kolem pasu. "Já se chtěl jenom tulit a ty jsi říkal, že ti to nevadí..." začnu popotahovat.

Kano: "Nevadí, ale jsou určité meze, kdy se dokážu ovládat. Já taky nemám železnou vůli." pohladím ho po hlavičce.

Alec: "A co kdybych chtěl?"

Kano: Zavrtím hlavou. "Je ještě příliš brzy a já to nechci uspěchat." pousměji se.

Alec: "Ale mazlit se můžeme."

Kano: "Ale ty překračuješ moje citlivá místa." usměji se. "V tomhle nemám nervy vůbec."

Alec: Povzdechnu si.

Kano: "Promiň. V tomhle sis asi vybral špatného."

Alec: "Ne. Vybral jsem si toho nejlepšího!"

Kano: Pousměji se. "Děkuju. Ale v tomhle je to pravda."

Alec: "Není. Jsi ten nejlepší přítel. Moc mi pomáháš." políbím ho lehce. "A vůbec neříkej, že ne! Pomohl jsi mi od řezání. Díky tobě jsem to řekl i rodičům a už nemám ani jednu žiletku. Dokážu vyjít ven. A poznal jsem Rika..." začnu jmenovat.

Kano: Začnu se usmívat a hladit ho. "Asi začnu žárlit." ušklíbnu se.

Alec: "Na co?"

Kano: "Na Rika."

Alec: "Proč?" zeptám se překvapeně.

Kano: jen zavrtím hlavou.

Alec: "Řekni mi to."

Kano: Vypláznu na něj jazyk.

Alec: Smutně na něj kouknu.

Kano: Jen ho podrbu ve vláskách.

Alec: Povzdechnu si.

Kano: "Rozumíš si s ním."

Alec: "A kvůli tomu budeš žárlit?"

Kano: Přikývnu.

Alec: "Co jsem ti říkal?"

Kano: "Ano?"

Alec: "Že na tebe nikdo nemá!"

Kano: Pousměji se. "Ale pořád o něm mluvíš."

Alec: "Protože je to můj kamarád."

Kano: "Kamarád?" řeknu překvapeně.

Alec: "Nebo já nevím, jestli mu můžu říkat kamarád."

Kano: "Určitě můžeš. Jen jsem překvapený, že si tak rozumíte, ale jsem rád."

Alec: "Promiň. Ale já nevím... Třeba je Rik jenom zdvořilý."

Kano: "To si nemyslím. Moc lidi nemá rád a lidem se celkově vyhýbá a tobě ne."

Alec: "Aha. No nevím."

Kano: "Vyhýbá se ti? Nebo spíš dotkl se tě někdy?"

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: "Opravdu?" brouknu zvědavě.

Alec: Pokrčím rameny.

Kano: "Lidi kolem sebe má docela tendenci objímat."

Alec: "Já nevím."

Kano: "Nevadí."

Alec: Dám mu hlavu na hruď. "Můžu ti umýt vlasy?"

Kano: "Můžeš." usměji se.

Alec: "Tak se otoč."

Kano: Poslechnu ho a zakloním hlavu.

Alec: Vezmu si šampón.

Kano: Nechám ho si hrát s mými vlasy.

Alec: Když jsem dostatečně spokojený natáhnu se pro hlavici.

Kano: Nechám ho ještě spláchnout pěnu a hlavu vrátím do původní polohy.

Alec: Usměji se na něj.

Kano: Oplatím mu ho.

Alec: Natáhnu se pro houbu a začnu se mýt.

Kano: Vezmu mu ji a začnu to dělat já.

Alec: Zčervenám.

Kano: Pousměji se a dál ho pečlivě umývám.

Alec: Po chvilce zase naberu normální barvu.

Kano: Ještě ho opláchnu.

Alec: "Děkuju." dám mu za odměnu polibek na tvář. "Můžu teď já?"

Kano: "Můžeš." přikývnu.

Alec: Seberu mu houbu a začnu ho mýt. Nejdříve ramena, hruď a nakonec záda.

Kano: Natáčím se.

Alec: "Hotovo."

Kano: "Děkuju." políbím ho do vlásků.

Alec: Zazubím se a obejmu ho kolem pasu.

Kano: Pohladím ho.

Alec: Zavrním.

Kano: Dám to na teplejší, abychom nezmrzli.

Alec: Usměji se. "Rodiče to vědí."

Kano: "Copak ví?"

Alec: "O žiletkách, o nás."

Kano: Pousměji se. "Si šikovný." podrbu ho.

Alec: "Jsou rádi."

Kano: Usměji se. "Si šikovný. Ještě mi ty packy ukaž. Podívám se jak se ti hojí."

Alec: Neochotně je k němu natáhnu.

Kano: "Neboj." usměji se a jemně mu je vezmu. Prohlídnu si je a dám na ně pusu.

Alec: Pousměji se. Hned si je zase stáhnu k sobě.

Kano: "A nemysli si prosím, že tě podezřívám." řeknu hned prosícně.

Alec: "Nemám už ani jednu." zavrtím hlavou a zase se k němu přitisknu.

Kano: "Vážně?" řeknu překvapeně. Jsem je rád.

Alec: "A nikdy už mít ani nebudu."

Kano: Jen se usměji se. "Já ti věřím. Si můj drahoušek."

Alec: "Už nejsem sluníčko?"

Kano: "To taky."

Alec: "Budu mít víc přezdívek?" zvednu obočí.

Kano: Přikývnu.

Alec: Uchechtnu se.

Kano: "Vadí ti to moc?"

Alec: "Proč by mělo?"

Kano: Jen zavrtím hlavou. "Na začátku ti to vadilo."

Alec: "Zvykl jsem si."

Kano: "To jsem rád."

Alec: "A taky se mi to líbí."

Kano: Usměji se.

Alec: Oplatím mu úsměv. "Půjdeme?"

Kano: Jen zastavím vodu a otevřu. Natáhnu se pro osušku a zabalím ho do ní.

Alec: "Děkuju." zamrkám překvapeně a vylezu ze sprchy.

Kano: Vezmu si druhou a vylezu.

Alec: Kouknu na něj.

Kano: Uvážu si ho kolem pasu a začnu ho utírat.

Alec: "Já bych to zvládl sám... Ale nepřestávej." dodám rychle.

Kano: Zasměji se. "Stejně bych tě neposlechl."

Alec: "Já vím."

Kano: Doutírám ho a navleču ho do trika co tu mám.

Alec: Natáhnu si ještě boxerky a posadím se na stoličku.

Kano: Začnu se utírat a pak si vezmu kalhoty.

Alec: Obejmu ho.

Kano: Chytnu ho kolem ramen.

Alec: "Miluji tě."

Kano: "Taky tě miluju. Moc."

Alec: Políbím ho.

Kano: Kousek se skloním a oplatím mu to.

Alec: Přitáhnu si ho blíž.

Kano: Obejmu ho blíž k sobě.

Alec: Na chvilku se odtáhnu, abych nabral dech.

Kano: "Nepůjdeme do pokoje?" zeptám se.

Alec: "Mohli... Mohli bychom si ještě udělat něco k jídlu?" zčervenám a sklopím pohled.

Kano: "To si mi měl říct dřív." zděsím se.

Alec: "Promiň."

Kano: "To je v pořádku. Měl si mi to říct." usměji se. Chytnu ho za ruku a jdu s ním do kuchyně.

Alec: Stisknu mu ji.