Couple of unitato

Kano: "Ale netrpím."

Alec: Protočím oči a pokračuji.

Kano: Přivřu očka.

Alec: Začnu mu dělat rybí cop.

Kano: Skoro u toho usínám.

Alec: Všimnu si toho a zvolním tempo. Po chvilce se o mě opře. Usměji se a položím ho, přikryji ho a odejdu do knihovny, kde se schoulím do křesla s knížkou.

Kano: Asi po hodince sebou cuknu a posadím se.

Alec: Zaberu se do toho.

Kano: Rychle se kolem sebe rozhlídnu a začnu panikařit.

Alec: Odložím dočtenou knížku a vyberu si jinou.

Kano: Vystřelím z pokoje a začnu pobíhat po domě. Rozrazím dveře do knihovny a oddechnu si.

Alec: Překvapeně se podívám na Kana. "Děje se něco?" zeptám se vyjeveně a odložím knihu.

Kano: Jen zavrtím hlavou a úlevně se skoro zhroutím.

Alec: Obejmu ho.

Kano: Přitisknu si ho k sobě.

Alec: Pohladím ho po zádech

Kano: Tisknu ho k sobě.

Alec: "Už je to v pořádku."

Kano: "Už si u mě tak ano."

Alec: "Promiň, chtěl jsem tě nechat vyspat."

Kano: "Tak příště buď u mě."

Alec: "Ale já bych dělal hluk a ty by jsi nespal."

Kano: "Mám tvrdý spánek."

Alec: "Nechci to riskovat."

Kano: "Prosím." zařadoním.

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: Žalostně se na něj zadívám.

Alec: "Tak dobře." usměji se.

Kano: Oddechnu si.

Alec: Zavrtím nad ním hlavou. "Tak co půjdeme dělat?"

Kano: "Můžeme si číst."

Alec: Přikývnu a sednu si zpátky do křesla.

Kano: Sednu si před něj.

Alec: Zvednu se a čekám než se posadí.

Kano: Sednu si a jeho si přitáhnu.

Alec: Uvelebím se mu na klíně a věnuji se opět jenom knížce. Když ji dočtu do půlky, začnu se věnovat Kanovu krku.

Kano: Jemně nakloním hlavu a nechám ho.

Alec: Kousnu ho do něj.

Kano: Nechám ho si hrát a já si dál čtu.

Alec: Pohladím ho po hrudi.

Kano: Přestanu a kouknu na něj jedním očkem.

Alec: Nevinně na něj zamrkám.

Kano: "Copak? Nějaká hravá nálada?"

Alec: "Možná."

Kano: Překvapeně zvednu jedno obočí.

Alec: "Vadí ti to?" zeptám se.

Kano: "Ani ne." uculím se.

Alec: "To jsem rád." zajedu dlaní pod triko a pohladím ho po briše.

Kano: Zavrním a začnu si dál číst.

Alec: Povyjedu nahoru a prstíky zavadím o bradavku.

Kano: Cuknu sebou.

Alec: Nakloním hlavu na stranu a zopakuji to.

Kano: Prudce se za něj zahledím. "Nepokoušej zlato." zavrním nebezpečně.

Alec: "Promiň." zamumlám a znovu to zopakuji.

Kano: Ještě prudčeji zabouchnu knihu.

Alec: Cuknu sebou a rychle vytáhnu ruku.

Kano: Odhodím knihu na stolek a zvednu se s ním.

Alec: Sleduji kam jdeme.

Kano: Nesu si ho do pokoje.

Alec: Obejmu ho kolem krku.

Kano: Nohou otevřu dveře.

Alec: "Kano?"

Kano: Kouknu se na něj.

Alec: "Co jdeme dělat?"

Kano: "Nech se překvapit." řeknu tajemně. "A teď zavři ty svoje krásný očka."

Alec: "Tak jo." usměji se a zavřu očka.

Kano: Pousměji se a jdu do koupelny, kde si s ním vlezu do vany a pustím ledovou vodu.

Alec: Vyjeknu a snažím se utéct.

Kano: Pevně ho držím a začnu se smát. "Vypadal si, že potřebuješ schladit."

Alec: "Nech toho! Kano!" zapištím.

Kano: Vypnu vodu.

Alec: Vylezu ven.

Kano: Obejmu ho kolem pasu.

Alec: Přitisknu se k němu.

Kano: Vykutálím se s ním ven. Natáhnu se pro osušku.

Alec: "Proč jsi to udělal?"

Kano: "Jak jsem říkal. Potřeboval si schladit."

Alec: Nafouknu se.

Kano: Začnu ho vysvlíkat, abych ho utřel.

Alec: "Vlez si tam ještě jednou ano?" zasměji se.

Kano: "Ale já nejsem ten nadržený." uculím se.

Alec: "A já snad ano?" vykulím očka.

Kano: "Ty si mě ošahával." zasměji se.

Alec: "Neoša... No možná trochu jo."

Kano: To mě rozesměje ještě víc.

Alec: Uraženě ho bouchnu a jdu do pokoje. "A teď mi řekni, co si mám vzít na sebe?"

Kano: Zatáhnu ho do šatny. "Můžeš si vybrat."

Alec: "Bude mi to velké."

Kano: "Nevadí. Pak zajdeme pro něco tvého."

Alec: Vezmu si nějaké spodní prádlo a triko, které mi sahá po kolena.

Kano: Zhodnotím ho pohledem. "Moc ti to sluší." složím mu kompliment.

Alec: "Děkuju." usměji se. " Převlékni se!"

Kano: Něco si vyberu a převléknu se.

Alec: Oddechnu si.

Kano: "Copak?"

Alec: "Nechci, aby jsi byl nemocný."

Kano: "Neboj se ňuňíčku." začnu ho ňuuchňat v náruči.

Alec: Šťastně vydechnu a nehcám se.

Kano: Usměji se a pokračuju.

Alec: Pohladím ho.

Kano: "Budeš chtít něco přečíst?" zeptám se.

Alec: "Můžeš."

Kano: "Kde budeme číst?"

Alec: Pokrčím rameny.

Kano: "Ne šmudlíčku. Vyber si."

Alec: "Ale mě je to opravdu jedno."

Kano: "Kde to pro tebe bude pohodlnější?"

Alec: Povzdechnu si. "Tak třeba můžeme jít do knihovny.,

Kano: "Dobře." vezmu si ho do náruče.

Alec: Obejmu ho.

Kano: Odnesu si ho knihovny. "Tak něco vyber."

Alec: Vyberu si nějakou knížku.

Kano: Sednu si do křesla.

Alec: Posadím se mu na klín.

Kano: Obejmu ho.

Alec: "Tak čti." usměji se.

Kano: Začnu mu číst.

Alec: Zavřu oči a poslouchám.

Kano: Ztlumím hlas a mluvím potichu.

Alec "Já neusnu."

Kano: "To nevadí. Ale je to příjemnější nemyslím."

Alec: "Jak chceš."

Kano: Pokračuju.

Aleco: Vnímám jenom jeho hlas.

Kano: Po delší době se dostanu do půlky.

Alec: "To stačí." usměji se.

Kano: Kouknu na něj.

Alec: Pohladím ho po tváři.

Kano: Usměji se.

Alec: Políbím ho.

Kano: Oplatím mu to a víc k sobě přitáhnu.

Alec: Obejmu ho kolem krku.

Kano: Když nám dochází vzduch, odtáhnu se.

Alec: Pousměji se.

Kano: Taky se na něj usměji.

Alec: Přitulím se.

Kano: Hladím ho.

Alec: "Nejdeme za Hajim?"

Kano: "Můžeme."

Alec: Zvednu se.

Kano: Chytnu ho za ruku a spolu jdeme do pokoje.

Alec: Po cestě potkáme jeho taťku.

Taťulda: "Tak je to vyřízené."

Kano: "Dobře děkuju." usměji se.

Taťulda: "Není zač." oplatím mu úsměv.

Kano: "Tak hlídejte."

Alec: Zavrtím se.

Kano: Kouknu se na něj a rozejdu se.

Alec: Zamávám jeho taťkovi.

Kano: Zapadneme do pokoje.

Alec: Natáhnu se pro Hajiho.

Kano: Nechám ho a sednu si na gauč.

Alec: Začnu se s ním mazlit.

Kano: Vesele je sleduju.

Alec: Začnu se smát.

Kano: Přidám se k němu.

Alec: Podívám se na Kana.

Kano: Vypláznu na něj jazyk.

Alec: Dolezu k němu po čtyřech.

Kano: "Copak kočičko?"

Alec: "Pojď si s námi hrát."

Kano: "Jen si hrajte sami. Já mám aspoň kino." uculím se.

Alec: Nafouknu se a jdu zase k Hajimu.

Kano: Pozoruju je.

Alec: Pořád koukám po Kanovi.

Kano: Pošlu mu pusu.

Alec: Chytnu ji a pošlu mu ji taky.

Kano: Zasměji se a chytnu si ji a přiložím na ústa.

Alec: Zčervenám.

Kano: Uchechtnu se.

Alec: Vypláznu na něj jazyk.

Kano: Zašklebím se.

Alec: Zasměji se.

Kano: Začnu dělat ksichtíky.

Alec: Dojdu k němu a posadím se mu na klín. Políbím ho. Prsty mu zapletu do vlasů a tisknu si ho k sobě, když se odtáhnu usměji se a zase odejdu k Hajimu. "Takhle ti to sluší nejvíc."

Kano: Usměji se.

Alec: Hraju si s Hajim další hodinku. "Kano?"

Kano: "Ano miláčku?"

Alec: "Nemohli bychom už jít k nám pro nějaké oblečení? Je mi zima."

Kano: "Tak honem do šatny a já si tě zakuklím." vyskočím na nohy.

Alec: Jdu za ním.

Kano: Začnu vytahovat nejteplejší věci.

Alec: "Nemusíš to tak přehánět."

Kano: Jen se usměji a pokračuju dál.

Alec: "Kano."

Kano: Navlíknu mu poslední věc a začnu vybírat něco sobě.

Alec: Povzdechnu si a začnu ze sebe sundavat několik vrstev.

Kano: Zamračím se a dám si toho stejně jako on.

Alec: "Ale no tak!"

Kano: Uculím se. "Na stejno."

Alec: Zamračím se.

Kano: Pošlu mu pusinku.

Alec: "Jdu sám." vypláznu na něj jazyk a uteču mu z šatny. Doběhnu ke dveřím a nazuji si boty.

Kano: Rychle ho doběhnu a obejmu. "Nikam."

Alec: "Pusť mě."

Kano: "Tak na mě počkej." pousměji se. "Ještě musím mluvit s tvými rodiči."

Alec: "Proč?"

Kano: "Že si tě na pár dní zabavím."

Alec: "Já jim to řeknu."

Kano: Zvednu jedno obočí. "Copak?"

Alec: "No jak jsem už říkal. Jdu domů sám."

Kano: "Proč?"

Alec: "Nejsi oblečený."

Kano: "To ty taky ne."

Alec: "Já jsem."

Kano: "Máš stejný počet vrstev jako já."

Alec: Zavrtím hlavou.

Kano: "Vážně nemůžu jít s tebou."

Alec: "Ne."

Kano: Smutně skloním pohled. "Bezpečně se vrať." brouknu a to ze sebe všechno sundat.

Alec: Chytnu ho za ruku.

Kano: "Jen běž." jemně se mu vymámím.

Alec: Smutně za ním kouknu a jdu rychle domů.

Kano: Odejdu tu horu ze sebe sundat a pak vezmu Hajiho na procházku na zahradu.

Alec: Vejdu domů a rovnou zamířím do obýváku. Posadím se na gauč a podívám se na rodiče.

Mamča: "Copak se stalo zlatíčko?" koukneme se na syna.

Alec: "Jenom.." povzdechnu si. Vytáhnu si rukávy od mikiny a ukážu jim ruce. "Ale už to neudělám. Už nemám důvod." vrtím hlavou a koukám na ně.

Mamča: Vyděšeně se na něj kouknu. "Proč?" hlesnu.

Alec: "Mami." obejmu ji. "Nechtěl jsem si takhle ubližovat, ale byla to jediná možnost jak na chvilku zapomenout."

Mamča: "Nebyla." taky ho k sobě přitisknu.

Alec: "Omlouvám se. Ale taky mám pro tebe dobrou zprávu."

Mamča: "Ano?" zadívám se na něj.

Alec: "Chodím s Kanem."

Mamča: "To jsem ráda. Sluší vám to spolu. Moc ho netrap ano? On je až moc hodný, co se týče tebe."

Alec: "Já vím. Nechci ho trápit... Myslíte, ža bych u něj mohl pár dní zůstat? Samozřejmě bych na Štědrý den přišel domů."

Mamča: "Nebo my můžeme jít za vámi." zasměji se. "A vadit nám to nebude."

Alec: "Tak já se půjdu zbalit a zeptám se Kana. A potom ti zavolám."

Mamča: "Myslím si, že jemu to vadit nebude. A budu čekat." pohladím ho.

Alec: "Děkuju." usměji se na ně a vyběhnu do pokoje.

Mamča: Jen se za ním usměji.

Alec: Rychle si zabalím dvě tašky a seběhnu ze schodů.

Kano: Pustím ho a koukám se, jak dovádí ve sněhu.

Alec: Dojdu ke Kanovi domů a zazvoním.

Kano: Uslyším zvonek a rychlý Rik byl rychlejší, pomyslím si a zavolám Hajiho.

Alec: "Ahoj." usměji se na Rika a vejdu.

Rik: "Ahoj? Co ty tu sám?" zajímám se a pustím ho dál, ať nemrzne.

Alec: Uhnu pohledem. "Kde je Kano?"

Rik: Pokrčím rameny. "Nevím. Zrovna jsem si šel pro pití."

Alec: "Aha. A no... tvůj taťka?"

Rik: "V pracovně?"

Alec: "Zavedeš mě tam? Prosím." předvedu svůj štěněčí pohed.

Rik: "Jasný. Pojď."

Alec: "Děkuju."

Rik: Zavedu ho k pracovně "Trefíš zpátky?" ujistím se.

Alec "Nějak to zvládnu." přikývnu a zaklepu na dveře pracovny.

Rik: Odejdu tedy do pokoje.

Taťulda: Jen jak někdo zaklepe, vyzvu ho dál.

Alec: "Dobrý den." usměji se a odložím tašky u dveří.

Taťulda: "Ahoj. Klidně mi tykej." usměji se pobídnu ho k malé soupravě. Sám se zvednu a přemístím se tam.

Alec: Posadím se. "Chtěl bych vás o něco poprosit." složím ruce do klína a přejdu poznámku o tykání.

Taťulda: "Ano?" nechám to být.

Alec: "Myslíte, že by moji rodiče mohli přijít na Štědrý den sem?" nervózně se na něj podívám.

Taťulda: "Samozřejmě že ano." usměji se. "Aspoň nás tu bude více a poznáme se vzájemně."

Alec: "Děkuji vám."

Taťulda: "Nemáš za co. A klidně mi říkej taťuldo nebo strejdo. Nebo klidně i jménem. Jmenuju se Hotaka." usměji se na něj mile.

Alec: Usměji se. "Určitě si něco vyberu."

Taťulda: "To budu rád. Toho vykání mám až až."

Alec: "Ještě jednou děkuji.. taťuldo."

Taťulda: Zasměji se. "Nemáš zač." usměji se.

Alec: Zvednu se a vezmu si tašky. Usměji se na něj a jdu ke Kanovi do pokoje.

Kano: Po delší chvilce ho vezmu do náruče a pomalu se vydám do pokoje.

Alec: Tašky dám ke stěně a posadím se na postel.

Kano: Vejdu do pokoje a uvidím ho sedět na posteli.

Alec: Vstanu a dojdu ke Kanovi.

Kano: Koukám na něj.

Alec: Políbím ho.

Kano: "Copak se děje?" zeptám se, když se odtáhne.

Alec: "Miluju tě. Hrozně moc."