Couple of unitato

Rik: "Jo, ale často si je obarvuje a teď má černou. Tak mu řeknu ať si dá nějakou jinou. Co ještě mají společného?"

Alec: "Oči. Ale neměň ho!"

Rik: "A pomůžou ty vlasy?"

Alec: Pokrčím rameny.

Rik: "Tak uvidíme." usměji se. "Chtěl by ses mě na něco ještě zeptat?"

Alec: "Proč říkáš Kanovi bráško?"

Rik: "Protože to vlastně je můj bráška. Když jsem na tom byl nejhůř, Kano mi pomohl se z toho dostat. Chránil mě a přivedl k sobě domů. Jeho rodiče si mě docela oblíbili a tak si mě adoptovali. je sice fakt, že Kano chce pořád sourozence, ale to z toho důvodu, že chce holčičku. Asi ti říkal, že rád nakupuje. On jí totiž chce kupovat ty blbosti jako šatičky a doplňky. A až by vyrostla tak by trhali rekordy v nakupování." zasměji se. "Já jsem přeci jen kluk a nakupování mě tak moc nebaví. A taky jsem brzy odjel, ale udržovali jsme kontakt. A taky ti jednou možná řekl že nemá sourozence. On to říká cizím lidem, protože já nejsem rád, když o mě mluví s cizími lidmi, ale jelikož nás představil tak mi to nevadí."

Alec: "Chápu. No jo. Mě už taky přemlouval, ale já mám trauma jenom z cesty do školy, takže by nákupák asi neprošel."

Rik: "Tak to asi šel dneska. Asi taky nechce, aby si byl sám. Chápu ho. Alex mě taky nikdy nenechá sám, i když jde třeba jen nakoupit a já jsem líný jít s ním. Ale není to tak, že by ti nevěřil, ale jen nechce, aby ti bylo smutno." usměji se.

Alec: "Já vím. Ale taky vím, že mi pořád dostatečně nevěří, když jsem někde sám. Nebo mám být jenom o minutu dýl vzhůru než on."

Rik: Začnu se smát.

Alec: Pousměji se.

Rik: "To není tím, že by ti nevěřil. Tohle dělal i u mě. Vždycky jsem musel spát jako první jinak se nespalo."

Alec: Vyhrnu si rukávy a ukážu mu ruce. "Má strach kvůli tomuhle."

Rik: "Ale já to taky dělal." vyhrnu si svůj. "On nechce, aby sis ubližoval. Trápí se pak a to hodně. Jednou jsem ho viděl se i zhroutit, když si myslel, že ho nikdo nevidí. Bolí ho to strašně. Radši na tebe bude dávat pozor a odvádět pozornost. Dokonce jsem ho i jednou bodl, abych si ulevil. To byli hned na začátku. Nevadilo mu to. Byl rád, že jsem ublížil radši jemu než sobě." povzdechnu si.

Alec: "Já to nedokážu. Jednou jsem mu skřípl nohu do dveří. Za to jsem si udělal tohle." ukážu mu dvě hluboké rány, na kterých není pořádně ještě ani strup.

Rik: "Tak mu to řekni. Řekni, že pokud mu budeš ubližovat, pak si budeš sám ubližovat a on vymyslí něco jiného. Třeba cupování plyšáků."

Alec: Ukážu mu další rány. "To už jsem zkoušel. Nemůžu těm plyšovým miláčkům ubližovat."

Rik: "To byl příklad. Nebo se můžeš ňuchňat s pejskem. Nebo házet šipky."

Alec: "Ale já nechci, aby se trápil, když o tom budu mluvit."

Rik: "Ano bude se trápit. To ti nebudu zapírat, ale taky ho to potěší, že se mu s tím svěříš." pohladím ho po rameni.

Alec: Obejmu ho.

Rik: "Jan mu to řekni a nebij se. Mě to pomohl a jsem spokojený a šťastný. Sice s jiným, ale tím líp. Ty ho už miluješ, takže to půjde samo."

Alec: "Tak dobře." pousměji se. "Jak jste se poznali?"

Rik: "S kým?"

Alec: "S Alexem."

Rik: "Zakopl jsem a spadl na něj." zasměji se.

Alec: Rozesměji se.

Rik: "On mě pak pozval na čaj a tak nějak jsme se postupem času dali dohromady."

Alec: Usměji se.

Rik: "Copak dál?"

Alec: Pokrčím rameny.

Rik: "Tak co kdybychom si šli něco pustit?"

Alec: "Kde je Alex?"

Rik: "U nás v pokoji."

Alec: "Aha. Tak pro něj dojdi."

Rik: "Nemusím."

Alec: "Proč ne?"

Rik: "Děsí tě."

Alec: "Ale nevadí mi." usměji se. "Dojdi pro něj."

Rik: Zaběhnu tedy pro něj.

Alec: Posadím se na postel a protřu si oči. Podívám se na hodiny.

Rik: Dojdu pro něj a pak jdeme do obýváku.

Alec: Schoulím se do křesla.

Rik: Něco vybereme.

Alec: Sleduji televizi.

Rik: U konce filmu, uvlišíme motorku.

Alec: Podívám se na ně.

Rik: "Kano přijel."

Alec: Vypísknu a hrabu se na nohy.

Rik: Začneme se smát, ale necháme ho.

Alec: Vyběhnu z obýváku. Rozběhnu se po chodbě a po nějaké chvíli zabočím. Až po deseti minutách marného hledání se posadím na zem a obejmu si kolena.

Kano: Otevřu dveře od garáže a narazím na malou kuličku na zemi. Docela mi trvalo, než jsem pobral ty tašky.

Alec: Cuknu sebou a podívám se za hlukem. "Kano." vstanu a rozejdu se pomalu k němu.

Kano: "Ahoj zlatíčko. Co ty tady?" zajímám se.

Alec: "Šel jsem za tebou, ale já nevěděl kudy a ztratil jsem se."

Kano: Usměji se. "Ale došel jsi správně."

Alec: Pousměji se a vezmu mu jednu tašku.

Kano: Všechny je odložím. "Pojď ke mně." roztáhnu náruč.

Alec: Obejmu ho.

Kano: "V pořádku." hladím ho.

Alec: "Všechno je skvělé. Proč?"

Kano: "Já myslel to, že jsem tě našel."

Alec: Přikývnu a políbím ho.

Kano: Oplatím mu to. "A jak pak si se měl?"

Alec: "Dobře. Koukáme na film."

Kano: "Tak zatím běž tam a já to odnesu ano? Neboj odvedu tě tam."

Alec: "Tak dobře."

Kano: Odvedu ho za nimi a já to zatím odnesu nahoru. Hned se za nimi vrátím.

Alec: Posadím se do křesla.

Kano: Rozhlídnu se kam si sednu.

Alec: Zvednu se a ukážu na křeslo.

Kano: Sednu si.

Alec: Posadím se mu do klína.

Kano: Obejmu ho kolem pasu a vydechnu.

Alec: Pousměji se a dám mu hlavu na rameno. Podívám se na Rika.

Kano: Jen zahlédnu, jak se Rik usmál. Pohladím ho.

Alec: Kouknu na Kana. "Můžu...Můžu s tebou potom mluvit?" šeptnu mu do ucha.

Kano: "Samozřejmě." usměji se.

Alec: Podívám se na televizi. Když film skončí podívám se na Rika. "Jak dlouho zůstanete?"

Rik: "No dokud nás nevyhodí." uculím se. "Jinak déle něž měsíc. Chceme si dát pauzu."

Alec: "To jsem rád."

Kano: "Chceš jít do pokoje?" zeptám se.

Alec: Přikývnu. Vstanu a podám mu ruku.

Kano: Stáhnu si ho na sebe a vezmu do náruče. Unesu si ho do pokoje.

Alec: Usměji se. Počkám až mě postaví na zem.

Kano: Donesu ho do pokoje a postavím na zem.

Alec: Zavřu za námi. "Chtěl bych ti něco říct."

Kano: Sednu si do křesla a poklepu si na klín.

Alec: Posadím se. Zhluboka se nadechnu. "Neřekl jsem ti pravdu."

Kano: "Ano?" čekám co mi řekne.

Alec: "Hiro.. Hiro mě mlátil."

Kano: Překvapeně sebou cuknu.

Alec: "A když jsi odešel..." sklopím pohled. "Alex mi ho hrozně moc připomíná. Bál jsem se, že je tady a zase jsem si chtěl ublížit."

Kano: Dál ho potichu poslouchám. Začnu ho konejšivě hladit.

Alec: "Ale neudělal jsem to. Rik mi řekl, že by ti to ublížilo a taky, že tě jednou bodl."

Kano: Jen ho víc na sebe přitisknu.

Alec: "Ale já ti nechci ubližovat, pak mám větší chuť si ublížit."

Kano: "Něco vymyslíme. Co by si mi ještě chtěl říct?" pousměji se.

Alec: "Nic."

Kano: "Dobře." dál ho hladím.

Alec: Obejmu ho. "Půjdeme za nimi?"

Kano: Zavrtím hlavou. "Oni už si zalezou k sobě."

Alec: "Tak jo."

Kano: "Chceš ukázat co jsem koupil prckovi?"

Alec: "Jo!"

Kano: Posunu ho a zvednu se. Přejdu k taškám a dvě vezmu.

Alec: Poposednu a zvědavě se nakloním.

Kano: Začnu to vytahovat a podávat mu to.

Alec: "To je roztomilé." prohlédnu si plyšovou hračku.

Kano: Zasměji se a kývnu.

Alec: Podívám se na další.

Kano: Vytáhnu poslední.

Alec: Pousměji se. "Škoda, že jsem nemohl s tebou."

Kano: "Pročpak?"

Alec: "Abych mu taky něco koupil."

Kano: "Tak půjdeme příště."

Alec: "Tak jo."

Kano: Pohladím ho. "Chceš vidět i dárky? Někomu jsem už něco koupil."

Alec: Přikývnu. "To mi připomíná, že já bych měl jít taky."

Kano: Pousměji se a ukážu nějaké dárky. Ten co mám pro něj mu dám daleko od jeho očí.

Alec: "Jsou všechny krásné."

Kano: "Děkuju. Až se budeš cítit dobře tak půjdeme. Dělají ti problém motorky?" zeptám se.

Alec: "Nedělají. A je mi líp. Mohli bychom jít někam zítra." zamyslím se. "A po zítří bych se zeptal Rika jestli by nešel se mnou, protože bych kupoval dárek pro tebe."

Kano: "Tak dobře." zvednu se a ten jeho jdu řádně schovat.

Alec: "Neboj se. Já se ho nebudu pokoušet najít."

Kano: "Pro jistotu." uculím se.

Alec: Nafouknu se. "Co budeme dělat?"

Kano: "Nevím, ale asi je půjdu najíst."

Alec: "Tak jo."

Kano: "Půjdeš se mnou?"

Alec: Zvednu se a chytnu se ho.

Kano: Pousměji se a rozejdu se do kuchyně.

Alec: Dívám se okolo.

Kano: "Chceš pak nakreslit plánek?"

Alec: "Myslím, že ani ten by mi nepomohl. Stratil bych se i cestou k tobě do pokoje." povzdechnu si.

Kano: "Dobře."

Alec: Políbím ho na tvář.

Kano: Oplatím mu to.

Alec: Zasměji se.

Kano: Začnu mu pusinkovat tvář.

Alec: "Stop! Stop!" směji se dál.

Kano: Pokračuju dál.

Alec: "Kano." odtáhnu se od něj s úsměvem a uskočím.

Kano: Začnu ho honit.

Alec: "Jdi." směji se a běhám po kuchyni.

Kano: "Ne, ne, ne."

Alec: Zastavím se a pozorně ho sleduju.

Kano: Chňapnu po něm.

Alec: Uteču na chodbu.

Kano: Raši se rozběhnu za ním, aby se neztratil.

Alec: Zahnu za roh a poslouchám.

Kano: Vybafnu na něj.

Alec: Vyjeknu a bouchnu ho pěstičkou do hrudi. "To se nedělá!"

Kano: Začnu se smát a radši ho obejmu než mi uteče.

Alec: Začnu se vrtět.

Kano: "Nepustím." řeknu a začnu ho zase pusinkovat.

Alec: "To lechtá!"

Kano: "To nevadí."

Alec: "Ale ano." vysmeknu se mu a rozběhnu se dál. Hodně často zahýbám. Když jsem si jistý, že za mnou neběží zastavím se.

Kano: Zastavím se na první zatáčce a nechám ho běžet. Zatím si jdu do kuchyně udělat něco k jídlu.

Alec: Opřu se o zeď a vydýchávám se.

Kano: Udělám něco i jemu.

Alec: Čekám na něj.

Kano: Sednu si a začnu pomalu jíst.

Alec: Zavřu oči.

Kano: Dojím a on nikde. Zvednu se a rozejdu se asi jeho směrem.

Alec: Začnu být nervózní.

Kano: "Miláčku." zavolám.

Alec: "Kano?" hlesnu tiše.

Kano: Něco uslyším, tak po tom jdu.

Alec: Otevřu oči.

Kano: Kouknu se na to klubíčko.

Alec: Vrhnu se na něj.

Kano: Obejmu ho a vezmu do náruče.

Alec: Přitulím se k němu.

Kano: "V pořádku. Už tě mám" chlácholím ho a jdu do kuchyně.

Alec: "Ty jsi ještě nejdel?"

Kano: "Ale ano, ale něco jsem udělali tobě. A žádné odmlouvání."

Alec: Přikývnu a dám se do toho.

Kano: Držím si ho na klíně a nechám v klidu papat.

Alec: "Děkuju, bylo to výborné."

Kano: "To jsem rád." pohladím ho.

Alec: Políbím ho.

Kano: Pousměji se a oplatím mu to. "Ty sis to nějak oblíbil." zavrním. "Ale nijak mi to nevadí."

Alec: Pousměji se.

Kano: Hladově se na něj vrhnu.

Alec: Překvapeně otevřu oči, ale přidám se k němu.

Kano: Jen se pousměji.

Alec: Obejmu ho kolem krku.

Kano: Jen ho víc na sebe natisknu.

Alec: Dám mu ruce do vlasů.

Kano: Najednou si někdo odkašle. Já se tedy neochotně odtáhnu.

Alec: Zčervenám.

Kano: Ublíženě se zadívám na Rika.

Alec: Podívám se na Rika jedním očkem.

Kano: "Ano? Pokud chceš jídlo tak si to vezmi a nezavazej."

Alec: Něco si vezme z ledničky a vystřelí jako raketa z kuchyně. Podívám se na Kana.

Kano: Povzdechnu si. "Ten umí zkazit chvilku."

Alec: "Nemusí být zkažená."

Kano: Zvednu obočí.

Alec: Políbím ho.

Kano: Jemně mu to oplatím.

Alec: Odtáhnu se.

Kano: Uculím se.

Alec: Usměji se.

Kano: "Co podnikneme?"

Alec: Pokrčím rameny.

Kano: "Chceš ukázat zahradu?"

Alec: Přikývnu.

Kano: Zvednu se s ním.

Alec: "Nemusíš mě nosit.

Kano: "Dělám to rád, tak se nech hýčkat."

Alec: Povzdechnu si.

Kano: Odnesu ho až na zahradu.

Alec: Rozhlédnu se.

Kano: Postavím ho na zem.

Alec: Začnu se procházet.

Kano: Dojdu si sednout na lavičku a nechám ho se tu porozhlédnout.

Alec: Začnu pobíhat dokola.

Kano: Pobaveně ho sleduju.

Alec: Najednou mi to podjede a já skončí na zemi. Vrhknou mi slzy do očí, jak spadnu na ruce.

Kano: Prudce se zvednu a přiběhnu k němu. "Zlatíčko? Co se stalo?" strachuju se a opatrně si ho přitáhnu.

Alec: Natáhnu k němu ruce. Začnou mi téct slzy, které se ani nesnaším setřít.

Kano: Vezmu je opatrně ho ruky. Nakonec ho vezmu do náruče a jdu rychle do koupelny.

Alec: Polykám vzlyky a koušu se do rtu.

Kano: Posadím ho na umyvadlo a vytáhnu lékárničku. Odložím ji a políbím ho.

Alec: Oplatím mu polibek.

Kano: Kousek se odtáhnu. "Teď ti to vyčistím ano?" šeptnu.

Alec: "Bude to bolet?"

Kano: "Bude to štípat, ale pak ti dám sladkou odměnu, tak mysli na ni ano?"

Alec: "Tak jo." pousměji se a nechám ho dělat.

Kano: Snažím se, aby to bolelo co nejméně. Na každou vyléčenou ranku, dám pusu.

Alec: Po chvilce se mi zastaví i proud slz. Se smutným pohledem sleduji Kana.

Kano: Konečně mám všechno. Ještě jednou ho políbím na ručky.

Alec: "Děkuju."

Kano: Jen se usměji a opatrně ho vezmu do náruče.

Alec: Obejmu ho a políbím.

Kano: "Půjdeme do pokoje ano?"

Alec: "Tak dobře."

Kano: Odnesu ho tam.

[8. 12. 2014 18:39:26] Angela Pyco: "Děkuju." posadím se na postel.

Kano: "Nemusíš děkovat."

Alec: "Ale ano musím."

Kano: Jen se pousměji. Sednu si na postel a jeho si přitáhnu do náruče.

Alec: Přitulím se a zavřu očka.

Kano: Začnu ho konejšivě hladit.

Alec: "To je v pořádku."

Kano: Usměji se.

Alec: "Miluju tě." špitnu a pohladím ho po vlasech.

Kano: "Já tebe taky a moc."

Alec: Vstanu a odejdu do koupelny. Vrátím se s hřebenem.

Kano: Uchechtnu se a obrátím se k němu zády.

Alec: Sundám mu gumičku a začnu mu opatrně rozčesávat vlasy.

Kano: Trochu to tahá, ale nedám to najevo.

Alec: "Promiň." omluvím se hned, jak si toho všimnu.

Kano: "To je dobrý. Nevadí mi to."

Alec: "Ale bolí tě to."