5. díl
Maro: ´Nic proč?´ zeptám se nevinně.
Takumi: Naprázdno otvírám a zavírám pusu.
Maro: ´Ano? ´ zeptám se. ´Nemůžu za to, že mě už pobolívají nožky.´
Takumi: "A to musíš padnout do sněhu? Ještě si něco uděláš s tou ránou." strachuji se dál.
Maro: Vážně přikývnu.
Takumi: "Proměníš se a já tě vezmu zoátky?"
Maro: Zavrtím hlavou.
Takumi: "Zvládneš to?"
Maro: Kývnu a postavím se.
Takumi: Nejistě se na něj zadívám.
Maro: ´Tak kam teď?´
Takumi: "Kamkoliv by jsi chtěl."
Maro: ´Já to tu neznám. Sice jsem cestoval, ale...´ odmlčím se.
Takumi: "Tak pojď. Ještě se kousek projdeme a půjdeme pak domů."
Maro: Rozejdu se za ním.
Takumi: Odhazuji mu větší větvičky z cesty.
Maro: ´To je v pořádku.´
Takumi: "Rád se starám." O tebe řeknu si v mysli.
Maro: ´Víš, že i když mluvíš v duchu, slyším tě?´ zeptám se ho.
Takumi: Přistiženě zčervenám.
Maro: PO chvilce to obrátíme a jdeme domů.
Takumi: "Doufám, že máš hlad."
Maro: ´Trochu.´ přiznám.
Takumi: Usměji se. Dojdeme k domu. "Proměň se a honem do tepla."
Maro: Odejdu do stájí a tam se proměním.
Takumi: Počkám na něj. "Tak pojď."
Maro: Jdu za ním.
Takumi: Hned jak je vevnitř zavřu a zamknu. "Jdeš vybrat jídlo?!"
Maro: Překvapeně se kouknu na dveře.
Takumi: "Aby se sem nedostala nezvaná návštěva." vysvětlím.
Maro: Přikývnu.
Takumi: "Tak pojď." vezmu ho za ruku.
Maro: Nechám se odvést do kuchyně.
Takumi: Vyndám kuchařku.
Maro: Začnu jí listovat.
Takumi: Nechám ho ať si vybere co chce.
Maro: Vyberu něco zajímavého.
Takumi: Nakouknu mu přes rameno.
Maro: Ukážu mu to.
Takumi: Dám mu hlavu na ramínko. "To vypadá chutně."
Maro: Přitakám.
Takumi: Otřu se mu o tvář a převezmu kuchařku. "Tak já se dám do toho."
Maro: Sednu si za stůl.
Takumi: Zase mu dám něco na ochutnání.
Maro: Spokojeně pokývu hlavičkou.
Takumi: "Ty jsi takové zlatíčko." pohladím ho s úsměvem po vlasech a dál kuchtím.
Maro: Přimhouřím očka.
Takumi: Nakonec dám na stůl dva talíře s hotovým jídlem.
Maro: Ještě se natáhnu pro sešit. ´NEJSEM ZLATÍČKO´ napíšu mu hodně tučně.
Takumi: "Ale jsi." Usměji se. "A teď pojď jíst."
Maro: Povzdechnu si a začnu jíst.
Takumi: Posadím se a dám se do jídla.
Maro: Mám to za chvilku snězené.
Takumi: "Přidám ti?"
Maro: Přikývnu a podám mu talíř.
Takumi: Nadšeně se zvednu a dám mu stejnou porci.
Maro: Počkám a pak se do toho zase pustím.
Takumi: "Tak co?"
Maro: Ukážu zdvižený palec.
Takumi: Zasměji se. "Až tak jo?"
Maro: Horlivě přikývnu.
Takumi: Pohladím ho po tváři a z koutku úst mu svetu drobek.
Maro: Jemně zčervenám.
Takumi: Mrknu na něj a vstanu.
Maro: Uhnu pohledem a taky vstanu.
Takumi: "Už máš snězeno?"
Maro: Podám mu prázdný talíř.
Takumi: Vezmu ho a všechno nádobí dám do myčky.
Maro: Kouknu se na ni.
Takumi: Přitáhnu si ho k aobě a pohladím ho po vláskách.
Maro: Překvapeně se na něj kouknu.
Takumi: "Zůstaneš tady? Se mnou?" Zeptám se ho na stejnou otázku jako už předtím.
Maro: Natáhnu se pro papír.
Takumi: Zvědavě čekám, co napíše.
Maro: ´Nevím....´
Takumi: "Proč ne?"
Maro: Pokrčím rameny.
Takumi: "Dobře."
Maro: Přikývnu.
Takumi: Pohladím ho po tváři a odtáhnu se. "Ukážu ti zbytek domu.. Chceš?"
Maro: Kývnu, že ano.
Takumi: Vezmu ho za ruku a ukazuji mu jednotlivé místnosti.
Maro: Rozhlížím se kolem sebe.
Takumi: "Chceš někde zakotvit?"
Maro: Ukážu na knihovnu.
Takumi: Zavedu ho tam a posadím se do křesla. "Tak si vyber knížku."
Maro: Začnu si pečlivěvybírat.
Takumi: Já si vezmu tu, kterou mám rozečtenou.
Maro: Nakonec si jednu vyberu a rozhlídnu se, kam si sednu.
Takumi: Poklepu sobě na klín s nevinným úsměvem.
Maro: Sjedu ho přimhouřenýma očkama.
Takumi: "Prosím."
Maro: Pokrčím rameny a sednu si tam.
Takumi: Obejmu ho kolem pasu.
Maro: Nechám ho a otevřu si knížku.
Takumi: Začtu se.
Maro: Je to zajímavá knížka.
Takumi: Dočtu a sleduji ho.
Maro: Zapamatuju si stránku a knížku zaklapnu.
Takumi: "Dočteno?"
Maro: Zavrtím hlavou.
Takumi: "Necháš si to na jindy?"
Maro: Znovu přikývnu.
Takumi: Políbím ho do vlasů.
Maro: Nechám ho.
Takumi: Dám mu pusu na tvář.
Maro: Přitáhnu si papír. ´Co se stalo??´
Takumi: "Co by se mělo dít?"
Maro: ´To právě nevím.´
Takumi: Dám mu pusu i na nos a bradu.
Maro: ´Tohle právě myslím...´
Takumi: "Vadí ti to?"
Maro: ´Já nevím... ´
Takumi: "Musíš vědět."
Maro: ´Nevím... Nikdy jsem to nezažil... ´
Takumi: "A chtěl by jsi? Budu se o tebe starat, budeš mít všechno, na co prstíčkem ukážeš."
Maro: ´Na tomhle mi nezáleží. Myslím to druhé...´ zamračím se.
Takumi: "Co?"
Maro: ´Nechci mít všechno na co si ukážu. To jsem měl do 10.´ pořád se mračím.
Takumi: "A co kdybych ti to dával z lásky? Jenom maličkosti, které by ti rozzářily den."
Maro: Pousměji se.
Takumi: "Líbilo by se ti to?"
Maro: ´Asi jo....´ přiznám se. ´Ale nedělej to prosím. Aspoň prozatím.´
Takumi: "Nebudu dokud to sám nebudeš chtít. Slibuji."
Maro: Přikývnu.
Takumi: Obejmu ho a přitisknu k sobě. "Vytáhnu ti stehy."
Maro: Bolestně se na něj podívám. ´Ale proměním se.´ kladu si podmínku.
Takumi: Přikývnu. "Tak pojď."
Maro: Vyskočím na nožky.
Takumi: Odvedu ho do stáje, kde mám pracovní místo.
Maro: Zalezu si do jednoho boxu, kde se proměním.
Takumi: Počkám až vyjde. Pohladím ho a počkám až si lehne na stůl.
Maro: Nějak na něj nešikovně vylezu. Taky mi mohl pomoct.
Takumi: Sundám mu obvaz a prohlédnu si ránu.
Maro: Položím hlavičku a nechám ho ať si dělá co chce.
Takumi: Vezmu si věci a začnu vytahovat stehy.
Maro: Zatnu zoubky a držím.
Takumi: Vytáhnu všechny a pohladím ho.
Maro: Na konci jsem už skoro v bezvědomí.
Takumi: Vezmu ho opatrně do náruče. "Proměníš se?"
Maro: Zavrtím jemně hlavičkou.
Takumi: Dobře, ale vezmu tě do domu."
Maro: Nechám se odnést a snažím se trochu vzpamatovat.
Takumi: Položím ho do postele
Maro: Ani se nehnu a zavřu očka.
Takumi: "Donesu ti vodu.“
Maro: Nechám ho odejít.
Takumi: Donesu mu misku s vodou. "Bolí to moc?"
Maro: Pomalu přikývnu. ´Taky si mi mohl dát nějaký sedativa.´ zabručím ublíženě.
Takumi: "Promiň... To mi nedošlo." zkousnu si provinile ret.
Maro: ´Všiml jsem si.´ dál mu bručím do hlavy.
Takumio: Dál se koušu do rtu a starostlivě ho sleduji.
Maro: Cítím jeho nervozitu a tak otevřu očko. ´Ano?´ zeptám se.
Takumi: Zavrtím hlavou.
Maro: Znovu ho zavřu.
Takumi: Hladím ho po boku.
Maro: Nechám ho a snažím se tu bolest překonat.
Takumi: Snažím se ho uspat.
Maro: ´To ani nezkoušej.´
Takumi: "Nebudeš tak moc cítit bolest."
Maro: ´To je mi jedno.´
Takumi: Povzdechnu si.
Maro: Nechám ho být a začnu meditovat.
Takumi: Odtáhnu se.
Maro: Pořád ho cítím a to mě překvapivě uklidňuje.
Takumi: Nechám ho být a začnu mu zase něco vyprávět.
Maro: Pousměji se a poslouchám.
Takumi: Občas se na něj podívám jestlu už spí.
Maro: ´Já neusnu.´
Takumi: "To si jenom myslíš."
Maro: Odfrknu si.
Takumi: Pousměji se.
Maro: Dál ho poslouchám a odpočívám.
Takumi: "Mám pokračovat dalším?"
Maro: Jemně přikývnu.
Takumi: Hnede začnu.
Maro: Asi po hodince mě přejde bolest skoro úplně.
Takumi: "Lepší?"
Maro: Přikývnu a otevřu očka.
Takumi: "Donesu ti něco?"
Maro: Zavrtím hlavou a pomalu slezu z postele.
Takumi: Jsem hned u něj.
Maro: Opatrně a pomalu se rozejdu do stájí.
Takumi: "Chceš být tady?"
Maro: Zalezu si do boxu a vyženu ho pohledem.
Takumi: "Mám odejít?"
Maro: Přikývnu.
Takumi: Svěsím ramena a odejdu.
Maro: Proměním se a pomalu se vrátím do domu.
Takumi: Sednu si ke krbu.
Maro: Najdu ho u krbu.
Takumi: Nic kolem sebe nevnímám.
Maro: Sednu si vedle něj.
Takumi: Obejmu ho kolem ramen.
Maro: Překvapeně se na něj kouknu.
Takumi: Pousměji se, ale nekouknu na něj.
Maro: Začnu se koukat do krbu a skrčím si nohy.
Takumi: Podívám se mu na nohu.
Maro: Nechám ho a dál se dívám do ohně. Mám z něj docela respekt.
Takumi: Přitáhnu si ho k sobě blíž.
Maro: Nechám se.
Takumi: Opřu si hlavu o jeho rameno a zavřu oči.
Maro: Kouknu se na něj koutkem očka.
Takumi: "Mám tě rád.. Hrozně moc."
Maro: Překvapeně na něj koukám.
Takumi: Taky na něj kouknu.
Maro: Prudce se natáhnu pro sešit.
Takumi: Čekám, co napíše.
Maro: ´Seš si jistý??´
Takumi: "Ano. Naprosto."
Maro: ´Ale neznáš mě.´
Takumi: "Poznám tě. Má ještě dost času nebo ne?"
Maro: Přikývnu. ´Ale i tak není to brzy tohle říkat??´
Takumi: "Ne.. Pro mě ne."
Maro: Zamračím se. ´Já tě nechápu....´
Takumi: "Není pro mě brzy říkát, že tě mám rád... Ba tě dokonce i miluji.." pohladím ho po tváři. "Známe se sice chvíli, ale i tak."
Maro: ´Právě. Známe se jen chvíli.´
Takumi: "A i přes tu chvíli jsi mi ukradl srdce."
Maro: Vyjukaně se na něj dívám.
Takumi: Cvrknu ho do nosánku a vstanu. "Tak pojď dál od toho ohně."
Maro: ´Proč??´
Takumi: "Aby jsi za chvilku nevypadal jako osmažené kuře."
Maro: ´To nehrozí. Spíš jako hovězí.´
Takumi: Usměji se a zvednu ho.
Maro: Koukám se na něj.
Takumi: Vedu ho do knihovny.
Maro: Ťapám vedle něj.
Takumi: Vyberu si novou knihu a sednu si.
Maro: Vezmu si svoji rozečtenou a sednu si vedle křesla na zem.
Takumi: Zamračím se.
Maro: Otevřu si ji a začnu si číst.
Takumi: "Proč si nesedneš... jinam?"
Maro: Pokrčím rameny. ´Zabral si mi místo.´
Takumi: Zvednu se a odložím knihu. Vezmu ho do náruče a posadím se s ním.
Maro: Překvapeně zamrkám.
Takumi: "Lepší."
Maro: Pokrčím rameny, že je mi to jedno.
Takumi: Vezmu si knížku.
Maro: Zase pokračuju ve čtení.
Takumi: Občas ho pohladím, ale jinak se věnuji textu.
Maro: Nechám se.
Takumi: Po hodině zaklapnu knížku.
Maro: Kouknu se na něj.
Takumi: Pohladím ho po tváři a zavřu oči.
Maro: Dívám se na něj.
Takumi: "Klidně si čti... Na mě není nic zajímavého.
Maro: Pořád ho sleduju.
Takumi: Mrknu na něj jedním očkem.
Maro: Zírám na něj jak na obrázek.
Takumi: Nechám ho, i když je to zábavné.
Maro: Zamrkám.
Takumi: Usměji se.
Maro: Vypláznu na něj jazyk a tím mu ukážu i kuličku co tam mám.
Takumi: Překvapeně si ho prohlédnu.
Maro: Rychle ho zase schovám.
Takumi: "Sluší ti."
Maro: Uhnu pohledem.
Takumi: "Koukni na mě."
Maro: Kouknu na něj.
Takumi: "Hodný. Neuhýbej pohledem, když ti říkám, že jsi krásný... prosím."
Maro: Přimhouřím očka, že si to rozmyslím.
Takumi: Dám mu pusu na nos a rošťácky se zaculím."
Maro: Nafouknu se.
Takumi: Šťouchnu ho do jedné tvářičky.
Maro: Pohodím hlavou.
Takumi: "Co nožka?"
Maro: Ukážu zdvižený palec.
Takumi: "To jsem rád."
Maro: Pousměji se.
Takumi: "Budeš si číst?"
Maroa: Zavrtím hlavou.
Takumi: "A půjdeme si dát něco k jídlu?"
Maro: Přikývnu.
Takumi: Zvednu se a s Marem v náručí seběhnu do kuchyně.
Maro: Nechám se odnést.
Takumi: "Vybereš zase něco?"
Maro: Přikývnu a už se natahuju pro kuchařku.
Takumi: Podám mu ji a stoupnu si za něho.
Maro: Začnu jou listovat.
Takumi: Čekám, co vybere.
Maro: Nakonec vyberu jedno zajímavé jídlo.
Takumi: "To jsem ještě nezkoušel."
Maro: Strčím mu to pod nos.
Takumi: Vezmu si kuchařku a dám se do toho.
Maro: Sleduju ho při práci.
Takumi: "Chceš ochutnat?"
Maro: Pokrčím rameny.
Takumi: Dám mu sýr.
Maro: Ochutnám ho.
Takumi: "Tak?"
Maro: Přikývnu.
Takumi: Pousměji se a strčím to všechno do trouby.
Maro: Koukám se jak se to peče.
Takumi: Obejmu ho.
Maro: Zvědavě na něj kouknu.
Takumi: Dám mu hlavu na rameno a vydechnu.
Maro: Zvědavě ho sleduju.
Takumi: "Hm?"
Maro: Natáhnu se papír. ´Copak je??´
Takumi: "Jenom se tulím."
Maro: ´To vidím i cítím, ale proč?? To je to vaření tak namáhavé?? ´
Takumi: "Ne. Jenom se rád tulím."
Maro: Zvednu jedno obočí.
Takumi: Taky ho zvednu.
Maro: Povzdechnu si.
Takumi: Dám mu pusu na nos a zkontroluji jídlo.
Maro: Trochu se protáhnu.
Takumi: "Unavený?"
Maro: Zavrtím hlavou a jen si ukážu na nožku.
Takumi: "Pořád to bolí?"
Maro: Na prstech ukážu trošku.
Takumi: Smutně si před něj kleknu. Dám mu na stehno pusinku.
Maro: Sleduju ho.
Takumi: Dám mu tam další.
Maro: Překvapeně zamrkám.
Takumi: "Bolí?"
Maro: Nakonec zavrtím hlavičkou.
Takumi: Pousměji se a dál před ním klečím.
Maro: Koukám se na něj upřeně.
Takumi: Dám mu hlavu do klína a vydechnu.
Maro: Začnu se mu prohrabovat prsty ve vlasech.
Takumi: Nechám ho.
Maro: Nějak se do toho zaberu.
Takumi: "Počkej." přeruším ho. "Musím vyndat jídlo."
Maro: Ucuknu.
Takumi: Vstanu a rychle vytáhnu jídlo.
Maro: Koukám na něj.
Takumi: "Dáš si hodně?"
Maro: Zavrtím hlavou.
Takumi: Nandám mu normální porcy a sobě taky.
Maro: Počkám až to přede mě dá, popřeji a pomalu se do toho pustím.
Takumi: Ochutnám. "Vybral si skvěle."
Maro: Pousměji se.
Takumi: Oplatím mu úsměv a jím už bez mluvení.
Maro: Spokojeně to sním.
Takumi: "Dáš si ještě?"
Maro: Zavrtím hlavou.
Takumi: Dám nádobí do myčky. "A co my teď?"
Maro: Pokrčím rameny.
Takumi: Zamyslím se.
Maro: Nechám ho myslet.
Takumi: "Co si zase pustit film?"
Maro: Zamyslím se nad tím a pak zavrtím hlavou. Ukážu na dveře.
Takumi: "Ven?"
Maro: Přikývnu.
Takumi: "Ale co tvoje nožka?"
Maro: Jen se pousměji.
Takumi: "Tak dobře. Pojďme."
Maro: Začnu cupitat ke dveřím. Obleču si bundu a boty a vyjdu. Jen jak otevřu, všimnu si, že jemně sněží.
Takumi: "To asi moc daleko nepůjdeme." povzdechnu si, když si za něj stoupnu.
Maro: Rozejdu se ven. Vzhlédnu k obloze a zavřu očka. Nechám na sebe dopadat vločky.
Takumi: Podívám se na něj a usměji se.
Maro: Otevřu očka a rozejdu se dál od domku.
Takumi: Následuji ho. "Máš rád sníh?"
Maro: Přikývnu a koukám se kolem sebe.
Takumi: Udělám malou kuličku ze sněhu.
Maro: Najednou mě něco strefí. Otočím se a vypláznu na něj jazyk. Radši se schovám za strom.
Takumi: Zasměji se a potichu k němu doběhnu zezadu. Obejmu ho kolem pasu a otočím k sobě.
Maro: Koukám na něj. Po chvilce se mu vymámím z náruče a odběhnu.
Takumi: Běžím se smíchem za ním.
Maro: Najednou se na něj sladce usměji
Takumi: Zastavím se.
Maro: "Už jsem se rozhodl." poprvé promluvím. "Zůstanu s tebou." mluvím tiše, ale jsem si jistý, že mě slyší.