Couple of unitato

Takumi: "V lesech chodí pytláci a tak se odtamtud snažíme dostat, co nejvíc jelenů."

Maro: Dál na něj zírám.

Takumi: "Hm?"

Maro: Čekám co řekne dál na svoji obhajobu.

Takumio: "Vím, že to asi neděláme tím nešetrnějším způsobem, ale nějak musíme."

Maro: Nechám to být.

Takumi: Popojdu k němu. "Podívám se ti na ránu." oznámím mu.

Maro: Nechám ho.

Takumi Skontroluji mu nožku. "A ještě injekci."

Maro: Zamračím se, ale nechám ho.

Takumi: Dojdu pro ni.

Maro: Nechám si ji s nechutí píchnout.

Takumi: Pousměji se a pohladím ho. "Tak jo. Nechám tě vyspat. Zase zítra," brouknu a jdu do domu. Ještě mu nezapomenu rozsvítit světlo.

Maro: Když odejde, tak za chvilku usnu. V noci sebou cukám, ale neprobudím se. Kolem půlnoci se ve spánku proměním.

Takumi: Ráno se docela opoždím se vstáváním. c

Maro: Potom si už spím pokojně.

Takumi: Udělám si snídani a v klidu se najím.

Maro: Asi nad ránem mi začne být trochu zima.

Takumi: S hrnečkem jdu do stájí.

Maro: Víc se stulím do klubíčka.

Takumi: Zhasnu světlo a jdu k vratům. Rovnou i vezmu novou čistou misku s jídlem. Dojdu k jeho stáji a překvapeně všechno upustím na zem.

Maro: Probudí mě rána. Leknutím se posadím až syknu.

Takumi: Překvapeně koukám na kluka.

Maro: Jen jak si uvědomím jak vypadám, vyskočím na nohy a namáhavě vyskočím z okna a uteču. Rána na noze mi sice začne krvácet a nepříjemně bolet, ale nedbám na to.

Takumi: Vyběhnu rychle za ním.

Maro: Několikrát zakopnu a to mě zpomaluje.

Takumi: Doběhnu ho. Chytnu ho kolem pasu a otočím se s ním. "Zastav! Co jsi tam dělal?"

Maro: Mlčím jako hrob.

Takumi: Prohlédnu si ho. "Co máš s nohou?" zeptám se a prohlédnu si ránu.

Maro: Cuknu jí.

Takumi: Vezmu ho do náruče a nesu rychle k sobě.

Maro: Nechám se odnést.

Takumi: Doma ho posadím na roh vany. "Bude to chtít šití," povzdechnu si a vytáhnu všechno potřebné ze skříňky.

Maro: Začnu se od něj odtahovat.

Takumi: "Seď v klidu.. prosím."

Maro: Nejistě kývnu.

Takumi: Oddechnu si. Nejdřív ránu vydezinfikuju a potom začnu zašívat.

Maro: Zakousnu se do ruky jak to bolí.

Takumi: Omluvně se na něj podívám a dotáhnu poslední steh. Ještě mu to zavážu. "Lepší?"

Maro: Zavrtím hlavou.

Takumi: Vezmu ho do náruče a nesu do kuchyně. "Jak si se tu vzal?"

Maro: Pořád mlčím a nic neříkám.

Takumi: "No ták." posadím ho na židli. "Máš hlad?"

Maro: Trochu přikývnu.

Takumi: Oddechnu si. Začnu mu chystat kuřecí vývar.

Maro: Sedím zkroucený na židli

Takumi: Po hodince ji dám před něj.

Maro: Začnu ji pomalu jíst.

Takumi: Zatím si ho prohlížím.

Maro: Nechám ho, stejně mě nepozná.

Takumi: "Dáš si ještě?" zeptám se, když už má skoro snědeno.

Maro: Zavrtím hlavou a dojím poslední lžičku.

Takumi: "A teď zpět k mým otázkám."

Maro: Zamračím se.

Takumi: "Stačí mi když budeš kývat hlavou jestli ano nebo ne."

Maro: Přikývnu.

Takumi: "Někdo ti ublížil?"

Maro: Přikývnu, ale i zavrtím hlavou.

Takumi: Povzdechnu si. "Chceš tu zůstat?"

Maro: Překvapeně se na něj zadívám.

Takumi: "Tak?"

Maro: Pokrčím rameny.

Takumi: "Je to na tobě." usměji se.

Maro: Zavrtím hlavou.

Takumi: "Nechceš? A máš kam jít?"

Maro: Zavrtím hlavou.

Takumi: "V tom případě zůstaváš tady. Nenechám tě běhat venku v mrazech s poraněnou nohou."

Maro: Zamračím se.

Takumi: Oplatím mu zamračení.

Maro: Zírám mu do očí.

Takumi: "Ber to jak chceš, ale tady budeš dokud se ti neuzdraví noha."

Maro: Povzdechnu si.

Takumi: "Nebo jestli chceš jít a umrznout, tak prosím."

Maro: Uraženě se namáhavě zvednu.

Takumi: Sleduji ho kam jde.

Maro: Batolím se pomalu ke dveřím.

Takumi: "Jenom... Doufám, že víš že jsi v horách."

Maro: Kouknu se na něj a přikývnu. Vyjdu ven a jdu do stáje.

Takumi: Jdu za ním.

Maro: Sednu si do slámy a uvelebím se. Pak si opatrně lehnu.

Takumi: "Chceš být tady?"

Maro: Jemně přikývnu.

Takumi: "Opravdu? Věř mi postel je pohodlnější."

Maro: Smutně se na něj kouknu a zavrtím hlavou.

Takumi: "Jak myslíš... Nechceš něco donést?" zajímám se.

Maro: Zase zavrtím hlavou, že ne.

Takumi: Posadím se na stoličku."

Maro: Položím si hlavu na ruce a zavřu očka.

Takumi: Usmívám se.

Maro: Jedno pootevřu a zadívám se na něj.

Takumi: Podepřu si jednou rukou bradu.

Maro: Zamračím se.

Takumi: "Copak?"

Maro: Jen ho zase zavřu.

Takumi: Sedím tam a čekám až usne.

Maro: Za chvilku už chrupkám.

Takumi: Když jsem si jist, že spí, vezmu ho do náruče a jdu s ním do domu. Dám ho do postele a zavřu tiše dveře.

Maro: Probudí mě nějaký pohyb. Asi mě přenáší, pomyslím si, ale dál předstírám spánek.

Takumi: Jdu do vedlejšího pokoje, kde mám menší pracovnu.

Maro: Když uslyším kroky pryč, otevřu očka.

Takumi: Otevřu si laptop a podívám se na mail.

Maro: Pomalu slezu z postele a přejdu k oknu potichu jak myška.

Takumi: Zvednu se a jdu si udělat kávu.

Maro: Otevřu ho a kouknu se z něj. Pak přejdu ke skříni a začnu si dělat provaz.

Takumi: S hrnečkem se vrátím do pracovny. Tam ho položím na stolek a jdu zkontrolovat Neznámého.

Maro: Rychle to dodělám hodím z okna. Začnu lézt dolů. Nad zemí seskočím a rozběhnu se pryč.Takumi: Vejdu do prázdného pokoje. Podívám se z okna a vyletím ven.

Maro: Utíkám do jeskyně, kde se přeměním a běžím hlouběji. Tajným úkrytem vyběhnu jen a utíkám dál. Asi po deseti minutách mi začne po noze téct krev.

Takumi: Vezmu si luk a šípy a běžím do lesa. Asi po půl hodince narazím na stopy krve. Hned se po nich rozběhnu.

Maro: Nakonec vyčerpáním padnu do sněhu.

Takumi: Jdu dál po stopě. Kapky se čím dál více zvětšují.

Maro: Zrychleně dýchám.

Takumi: Nakonec najdu svého jelínka.

Maro: Uslyším kroky.

Takumi: Povzdechnu si a zvednu ho do náruče. Pospíchám rychle domů.

Maro: Mátožně otevřu očka a kouknu se na něj. To je poslední věc, kterou udělám a pak omdlím.

Takumi: Ve stáji ho znovu ošetřím. Dám mu co nejblíž jídlo a vodu. Píchnu mu injekce a odejdu do domu.

Maro: Probudím se asi kolem poledne.

Takumi: Po obědě ho jdu zkontrolovat.

Maro: Podívám se na jídlo, ale spíš se radši jen napiju.

Takumi: Vejdu do stájí. Z pultíku si vezmu injekci a jdu pomalu k němu.

Maro: Střelím k němu pohled.

Takumi: "Klid." řeknu jenom. Dojdu k němu a zkontroluji ránu. Šetrné mu píchnu injekci a zase odejdu.

Maro: Ještě se napiju a lehnu si.

Takumi: Sednu si ke krbu s knížkou.

Maro: Zavřu očka a relaxuju.

Takumi: Zvednu se a dojdu si pro něco malého k jídlu.

Maro: Nakonec se trochu zvednu a něco sním.

Takumi: Najím se a jdu ho zkontrolovat.

Maro: Nesním ani polovinu a zase si lehnu.

Takumi: Podívám se jestli něco snědl.

Maro: Jen jak přijde, kouknu na něj.

Takumi: Pousměji se, ale nic jiného nedělám.

Maro: Sleduju ho.

Takumi: Posadím se na stoličku.

Maro: Trošku se pohnu a dál ho pozoruju.

Takumi: Zvednu obočí.

Maro: Taky bych ho zvedl, ale žádné nemám.

Takumi: Usměji se. "Hlavně buď v klidu." řeknu a mám se k odchodu.

Maro: Smutně za ním koukám.

Takumi: Naposledy se otočím.

Maro: Nasadím ten nejroztomilejší pohled.

Takumi: Vrátím se zpátky k němu. "Hm?"

Maro: Spokojeně kývnu.

Takumi: Zasměji se, ale už se o odchod nepokouším.

Maro: Položím si hlavu a odpočívám.

Takumi: Pohodlně se opřu.

Maro: Začnou se mi klížit očka.

Takumi: Nechám ho být a jenom ho tiše pozoruji.

Maro: Nakonec je radši zavřu.

Takumi: Pousměji se nad tím, když jsem si jistý, že usnul jdu do domu, odkud si vezmu knížku a pak jdu zpátky za ním.

Maro: Jen jak přijde zase oči otevřu.

Takumi: "Spi. Potřebuješ nabrat energii."

Maro: Kouknu se na něj a na dveře a znovu na něj. Na dveře se zamračím.

Takumi: "Promiň. Šel jsem si pro knížku, ale už nikam nepůjdu."

Maro: Přikývnu.

Takumi: Pousměji se a posadím se na hranatý balík slámy.

Maro: Přisunu se kousek blíž a lehnu si. Začnu jemně podřimovat.

Takumi: Začtu se do příběhu.

Maro: Po chvilce usnu.

Takumi: Jedním očkem na něj kouknu.

Maro: Spokojeně spím.

Takumi: Dočtu knížku a zvednu se.

Maro: Trošku se zavrtím a spím dál.

Takumi: Podívám se na něj. Potichu jako myška se vyplížím pryč ze stájí. V domě odhodím knížku na gauč a jdu zase rychle zpátky. Naštěstí přijdu a on ještě spí.

Maro: Probudím se až nad ránem.

Takumi: Jsem u něj celou noc.

Maro: Otevřu rozespale očka a kouknu se kolem sebe.

Takumi: "Dobré ráno."

Maro: Přikývnu.

Takumi: Donesu mu jídlo a přijdu i s injekcí.

Maro: Kouknu se na to.

Takumi: Píchnu mu opatrně injekci a zkontroluji ránu.

Maro: Trošku to zabolí, ale to je normální.

Takumi: "Už se to hojí. Když budeš ještě asi tak čtyři dny v klidu bez námahy, tak už ti přestanu píchat injekce a vyndám stehy."

Maro: Přikývnu, že chápu.

Takumi: "Omluvíš mě? Musím do lesa."

Maro: Jen kývnu.

Takumi: Děkovně se usměji.

Maro: Lehnu si a zavřu očka. Nechám ho jít.

Takumi: Vběhnu do lesa a vydám se hledat toho kluka.

Maro: Beztak mě hledá, pomyslím si. Potěší mě to, ale jsem smutný z toho, že to nikdy nebude vědět.

Takumi: Po třech hodinách se vrátím s nepořízenou. Jdu rovnou do stáje, abych nakrmil jelena.

Maro: Když se otevřou vrata, kouknu se kdo to je.Takumi: Pousměji se na něj. "Co kdybych si tě pojmenoval?"

Maro: Zvědavě ho sleduju.

Takumi: "Budu ti říkat Niko? Líbí se ti to?" Naberu mu misku jídla.

Maro: Pokývu hlavou, že to není zase tak hrozné.

Takumi: Usměji se. "Tak jez."

Maro: Pomalu se do toho pustím.

Takumi: Sednu si na balík sena.

Maro: Překvapivě to sním skoro všechno.

Takumi: "Chceš ještě?"

Maro: Jemně zavrtím hlavičkou.

Takumi: Povzdechnu si.

Maro: Zvědavě ji nakloním na bok.

Takumi: "Musíš začít jíst pořádně."

Maro: Kouknu se na misko a dojím ten kousíček.

Takumi: Zasměji se. "Jsi moc šikovný."

Maro: Rozhlídnu se a kousek od sebe uvidím větvičku. Natáhnu se pro ni.

Takumi: Zvědavě ho sleduji.

Maro: Začnu kousek od sebe něco čmárat.

Takumi: Nakloním se k němu.

Maro: ´Maro´ vznikne tam hodně kostrbatě.

Takumi: "Maro? Tak ti mám říkat? Víš.. Ty jsi hodně zvláštní jelen.. Byl jsi v cirkuse?"

Maro: Vytřeštím na něj oči a nejradši bych se začal smát.

Takumi: "Ne vážně.. Kolik jelenů umí psát?"

Maro: Musím uznat, že jen pár a to jsou jen měniči.

Takumi: Povzdechnu si. "Dojdu si pro kávu."

Maro: Nechám ho a jemně to smažu.

Takumi: Jdu do domu. Udělám si hrneček kávy a i s ním se vydám znova do stájí.Takumi: Sednu si blíž k němu.

Maro: Koukám na něj a pak začuchám.

Takumi: "Copak?" pohladím ho.

Maro: Čuchnu k hrníčku.

Takumi: Jemně ho odstrčím.

Maro: Odfrknu si, jak se mi ta vůně dostane do nosánku.

Takumi: Zasměji se. "Nemáš ho k tomu strkat."

Maro: Uraženě se na něj podívám.

Takumi: Pohladím ho po čele.

Maro: Pohodím uraženě hlavičkou.

Takumi: Nechám ho být a upíjím kávu.

Maro: položím si hlavičku.

Takumi: Odložím hrneček a lehnu si k němu.

Maro: Kouknu se na něj.

Takumi: "Nevadí?" zeptám se, ale ani se nehnu.

Maro: Zavrtím hlavičkou, že ne.

Takumi: Hladím ho.

Maro: Nechám ho a zavřu očka.

Takumi: Začnu podřimovat.

Maro: Kouknu se na něj jedním očkem a v duchu se pousměji.

Takumi: Zakazuji si usnout.

Maro: ´Jen spi.´ zabručím mu do hlavy.

Takumi: Zavrtím hlavou.

Maro: Jemně ho kousnu.

Takumi: Překvapeně se posadím.

Maro: ´Spát.´Takumi: "Ne."

Maro: Zamračím a uraženě ho znovu kousnu.

Takumi: "Nekousej mě!"

Maro: Kousnu ho znovu a odsunu se.

Takumi: Uraženě vstanu a přesunu se na balík.

Maro: Pootočím hlavičku a pak jí pohodím.

Takumi: "Neurážej se. To ty jsi mě kousal!"

Maro: Odfrknu si.

Takumi: Dolezu k němu. "Nechci spát, protože tě musím nakrmit a dát injekci."

Maro: Zamračím se na něj.

Takumi: "To vypadá vtipně."

Maro: Odfrknu si.

Takumi: Začnu se smát.

Maro: Zvednu se na tři nožky a poodejdu od něj dál.

Takumi: "Ale.. Přece se na mě nebudeš zlobit."

Maro: Ani se na něj nepodívám.

Takumi: Pohladím ho.

Maro: Ucuknu.

Takumi: "Maro."

Maro: Neposlouchám.

Takumi: "Ale no tak.. Jelínku můj."

Maro: Odfrknu si.

Takumi: "Dobře jak myslíš a to jsem tu chtěl s tebou zůstat."

Maro: Nadhodím ten nejroztomilejší nejsmutnější kukuč a ani se nehnu.

Takumi: "Ale ty mě tu přece nechceš."

Maro: Skoro už upouštím slzičku.

Takumi: "Dobře tedy... Já zůstanu."