Couple of unitato

Maro: Přeběhnu k potoku. Sice je už zima, ale letos se nějak nechce sněhu padat. Jsem za to rád, protože se aspoň budu mít čím živit.

Takumi: Nasednu s tátou do jeepu a rozjedeme se do lesa. Když jsme na místě vyskočím z auta a ze zadních sedaček si vezmu luk a táta zbraň. Miluju noční lov. Rozdělíme se. Já zamířím na kopec a táta k potoku.

Maro: Jsem strašně unavený, takže nedávám moc pozor.

Takumi: Vylezu na kopec a natáhnu se pro dalekohled.

MaroMaro: Napiju se a pak si lehnu.

Takumi: Uvidím jelena u řeky.

Maro: Vyčerpaně položím hlavu na kopýtka.

Takumi: Napnu tětivu a čekám jestli uslyším výstřel.

Maro: Najednou uslyším výstřel. Polekaně vyskočím na nohy.

Takumi: Všimnu si, že netrefil. Povolím těivu a sleduji šíp.

Maro: Polekaně se rozhlížím kolem sebe.

Takumi: Hned vystřelím další šíp.

Maro: Najednou něco ucítím na stehně.

Takumi: Trefil jsem ho!

Maro: Kouknu se na to a hned na to omdlím.

Takumi: Seběhnu rychle dolů. "Tati!" křiknu a čekám až mě doběhne.

Maro: Ještě něco zaslechnu. "Konečně, pomyslím si.

Takumi: Zavážeme mu ránu, aby přestala krvácet a vezemi si ho domů.

Maro: Probudí mě teplo a následná bolest.

Takumi: Doma ho ošetříme a zavřeme do stáje.

Maro: Cuknu sebou a vydám podivný zvuk.

Takumi: "Chvilku u něj zůstanu." podívám se na otce a posadím se na stoličku.

Maro: Vyděšeně se podívám na lidi.

Takumi: Táta odejde a já přistoupím k jelenovi. "Neboj se maličký." začnu na něj mluvit.

Maro: Začnu se třást strachy.

Takumi: "S tebou bude těžká práce."

Maro: Snažím se od něj odsunout.

Takumi: Znovu se posadím a prohlížím si ho.

Maro: Vyděšeně ho sleduju a pořád se třesu. V ráně mi nepříjemně tepe.

Takumi: "Uklidni se hochu. Jinak to začne znova téct."

Maro: Jemně zavrtím hlavou.

Takumi: Povzdechnu si.

Maro: Klepu se jak ratlík.

Takumi: Dojdu pro uspávací šipku.

Maro: ´Ne.´ hlesnu a ani si neuvědomím, že sem mu to poslal.

Takumi: Překvapeně se na něj podívám. "Tak se uklidni. Nikdo ti tady nic neudělá."

Maro: Ironicky se podívám na svoji nohu.

Takumi: "Už ti nic neuděláme."

Maro: Nevěřím mu.

Takumi: "Přísahám ti."

Maro: Jemně zavrtím hlavičkou.

Takumi: Povzdechnu si. "Tak se aspoň uklidni."

Maro: Nejistě přikývnu.

Takumi: Oddechnu si a zase se vzdálím.

Maro: Když se vzdálí, trochu se uklidním.

Takumi: Pořád ho sleduji.

Maro: Trochu povolím i svaly, aby mě ta nožka tolik nebolela.

Takumi: "Dojdu ti pro jídlo."

Maro: Jen jak odejde, úplně povolím a položím si hlavičku na kopýtka. Zavřu očka.

Takumi: Přijdu s miskou jídla pro něj. Odložím ji kousek od něj a zavřu branku, aby neutekl. "Tak se zatím prospi. K večeru ti přijdeme zkontrolovat ránu."

Maro: Zavrtím hlavou.

Takumi: Povzdechnu si. Ještě rozsvítím světla a odejdu.

Maro: Když odejde, snažím se doplazit k jídlu, ale všechno mě bolí a tak to vzdám a sem bez jídla.

Takumi: Po třech hodinkách ho jdeme s mamkou zkontrolovat.

Maro: Unaveně otevřu očka. Jen jsem relaxoval. Nedokázal jsem usnout.

Takumi: Podíváme se na něj. "Nejedl." řeknu mamce a obejdu ho. Podívám se mu na nohu a pohledem zkontroluji ránu. "Vypadá to v pořádku, ale měl by být v klidu, aby nepraskly stehy, takže ho necháte být." začne hned mamka.

Maro: Strnule je sleduju.

Takumi: Přišoupnu mu blíž krmení a vodu.

Maro: Kouknu se na něj.

Takumi: Pohladím ho po čele a zase se vzdálíme.

Maro: Vyděšeně se na něj zadívám.

Takumi: Pousměji se a já si sednu zase na stoličku.

Maro: Snažím se od něj kousek odsunout.

Takumi: "Promiň," vezmu stoličku a odsunu se s ní až ke vratům stáje.

Maro: Trošku povolím.

Takumi: "Tak jez, jinak se mě nezbavíš."

Maro: Zamračím se na něj.

Takumi: "No co? Jíst musíš."

Maro: Přece mu tu nebudu dělat dovadlo, pomyslím si.

Takumi: "Pokud jíst nebudeš, začneme ti dávat výživu jehlami."

Maro: Ztuhnu.

Takumi: "Tak honem jez."

Maro: Natáhnu se k jídlu.

Takumi: S úsměvem ho sleduju.

Maro: Ještě se musím posunout, ale zabolí mě to a tak přestanu.

Takumi: "Chceš to přišoupnout blíž? Nebo nakrmit?"

Maro: Kouknu se na to jídlo.

Takumi: Přišoupnu mu ho.

Maro: Jen natáhnu krček a začnu pomalu jíst.

Takumi: S úžasem ho pozoruji.

Maro: Sním jen půlku.

Takumi: "Šikovný kluk."

Maro: Zamračím se na něj.

Takumi: Uchechtnu se a doleji mu vodu. "Tak dobrou noc."

Maro: Položím si hlavičku.

Takumi: Jdu do domu, kde se rozloučím s rodiči a jedu k sobě domů. Bydlím na samotě v horách.

Maro: Celou noc nespím a dívám se kolem sebe.

Takumi: Doma se osprchuji a jdu si lehnout.

Maro: Sice se mi zavírají, ale já to vydržím.

Otec: Ráno jdu do stáje zkontrolovat jelena.

Maro: Střelím pohled k vratům.

Otec: "Tak co bělouší? Jedl si?" zkontroluji misku a donesu mu další jídlo."

Maro: Vyděšeně ho sleduju.

Otec: Začnu mu kontrolovat ránu.

Maro: Jemně se třesu.

Otec: Dojdu si pro jehlu s antibiotiky.

Maro: Jen jak přijde a uvidím jehlu, začnu se od něj sunout. Chytne mě a píchne mi ji. Zavyju bolestí, taky mohl být jemnější.

Otec: Zalepím mu ránu a odejdu.

Maro: Už vidím tu modřinu.

Takumi: Odpoledne jedu k rodičům, abych zkontroloval jelena.

Maro: Bolí mě ten bok, až mám problémy se hýbat.

Takumi: Jen jak přijedu, zamířím do stáje.

Maro: Ležím na boku jako mrtvolka.

Takumi: Otevřu vrata. Vystrašeně se na něj podívám a popojdu k němu.

Maro: Jemně zvednu hlavičku a kouknu na něj. Pak ji zase nechám spadnout.

Takumi: Oddechnu si a zděšeně si prohlédnu modřinu na boku.

Maro: Jen ležím, stejně nemám moc síly.

Takumi: Jdu naštvaně za otcem.

Maro: Jemně zavřu očka a odpočívám. Snad to přejde.

Takumi: Pohádám se s ním. Nakonec se dohodnu s mamkou, že si ho vezmu k sobě.

Maro: Cítím zase známé pnutí svalů, ale ignoruju to.

Takumi: Připravíme si věci na převoz a potom jdu do stájí.

Maro: Cuknu sebou, jak se ho leknu.

Takumi: Omluvím se mu. "Pojedeš se mnou."

Maro: Zvědavě ho sleduju.

Takumi: Popojdu k němu.

Maro: Nechám ho. Stejně nemám na nic sílu. Obzvlášť, když se moje tělo chce proměnit.

Takumi: Jdu s ním k přepravníku. "Tak šup dovnitř."

Maro: Pomalu a namáhavě se tam loudám.

Takumi: Zabezpečím dveře a nastoupím do auta.

Maro: Padnu tam na zem.

Takumi: Rozjedu se zpátky domů.

Maro: Trochu to hází, ale moc tomu nevěnuji pozornost.

Takumi: Zastavím doma a otevřu mu dvířka. "Tak pojď ven."

Maro: Mátožně a bolestně se zvednu.

Takumi: Zavedu ho do malinké stáje. Ošetřím ho a sednu si na stoličku."

Maro: Lehnu si a odpočívám.

Takumi: Po chvilce se zvednu a donesu mu jídlo a vodu.

Maro: Kouknu se na něj jedním očkem, když se zvedne. Po chvilce mi donese jídlo. Kouknu se na to a pak na něj.

Takumi: Pousměji se a opatrně ho pohladím. Vzdálím se a zajístím bránu. Pak odejdu do domu.

Maro: Nenamáhám se jíst.

Takumi: Večer ho jdu zkontrolovat.

Maro: Ležím a snažím se zklidnit svoje tělo.

Takumi: "Proč nejíš?"

Maro: Jemně se kouknu na nohu.

Takumi: Vezmu do rukou misku s jídlem a dojdu až k němu. "Tak prosím."

Maro: Kouknu se na to.

Takumi: Kleknu si. "Chceš nakrmit?"

Maro: I když nechtě, přikývnu.

Takumi: Začnu ho pomalu krmit.

Maro: Pomalu to do sebe soukám.

Takumi: "Hodný," pohladím ho po čele, když dojí.

Maro: Je mi z toho špatně.

Takumi: Dojdu si pro injekci s antibiotiky.

Maro: Zase si lehnu na bok a snažím se to strávit.

Takumi: Píchnu mu opatrně lék. "Dobrou noc."

Maro: Jen přikývnu.

Takumi: Rozsvítím mu tlumené světlo a jdu si taky lehnout.

Maro: K mému překvapení taky na chvilku usnu.

Takumi: Vzbudím se brzo ráno. Vezmu si ručník a jdu si dát dlouhou horkou sprchu. Po ní se nasnídám a udělám si hrneček kavy. I s ním se vydám pomalu do stáje.

Maro: Ale probudím se nejspíš kolem 2 ráno.

Takumi: Zhasnu světlo, protože do stáje proniká už dost světla. "Dobré ránko.. Tak jakou si měl noc?" vyptávám se, zatímco upíjím kávy.

Maro: Zavrtím hlavou.

Takumi: Odložím hrneček a vezmu si misku na jídlo.

Maro: Koukám na něj.

Takumi: Dám misku, co nejblíž k němu.

Maro: Namáhavě se zvednu a pomalu se do toho pustím.

Takumi: S úsměvem ho sleduju.

Maro: Dneska sním jen půlku.

Takumi: "A co rána?"

Maro: Ironicky se na něj podívám.

Takumio: "Kouknu se ti na ní."

Maro: Nechám ho.

Takumi: "Vypadá to dobře. Spíš asi hodně bolí ta modřina, že?"

Maro: Jemně přikývnu.

Takumi: Namažu mu ji.

Maro: Trochu cuknu, jak to krapet zabolí.

Takumi: "Promiň."

Maro: Nechám to být.

Takumi: "Tak já pak zase přijdu."

Maro: Pokusím se ještě natáhnout k vodě.

Takumi: Rychle mu ji přišoupnu.

Maro: Děkovně na něj kouknu a napiju se.

Takumi: "Chceš ještě něco?"

Maro: Zavrtím hlavičkou.

Takumi: Vezmu si hrneček a jdu do domu.

Maro: Položím si hlavičku a odpočívám.

TakumiTakumi: Udělám si salát a sednu si ke krbu.

Maro: Nakonec mi to nedá a já usnu.

Takumi: Jdu ho zkontrolovat. S úsměvem zase odejdu, když zjistím, že spí."

Maro: Probudím se až k večeru.

Takumi: "Tak jak se ti spalo?" usmívám se na něj ze stoličky.

Maro: Zamračím se na něj.

Takumi: "Copak?"

Maro: Zavřu zase očka.

Takumi: Přiblížím se a pohladím ho.

Maro: Leknu se ho. Prudce otevřu očka a zadívám se na něj.

Takumi: "Vadí ti to?"

Maro: Přikývnu.

Takumi: Odtáhnu se.

Maro: Zase je zavřu.

Takumi: Jenom ho pozoruju.

Maro: Začnu klidně oddechovat, až to vypadá, že jsem usnul. Naučil jsem se to před rokem. Tohle mi pomáhá zklidnit moje tělo.

Takumi: Tiše se zvednu a vytratím se do domu pro hrneček čaje.

Maro: Když je čas večeře, otevřu oči.

Takumi: Vrátím se s hrnečkem. Hned jak si všimnu, že otevřel oči donesu mu krmení.

Maro: Lehnu si na kopýtka a počkám na něj.

Takumi: "Dobrou chuť."

Maro: Pomalu se do toho pustím. Sním víc něž půlku.

Takumi: "Šikulka." pochválím ho.

Maro: Ignoruju ho a ještě se napiju. Položím si pak hlavičku.

Takumi: Posadím se na stoličku a upíjím čaj.

Maro: Kouknu se na něj.

Takumi: Usměji se.

Maro: Sleduju ho.

Takumi: "Máš moc hezkou barvu srsti." řeknu jenom tak.

Maro: Kouknu se na kopýtku a pak na něj.

Takumi: "Vážně. Najít čístě bílého jelena se jen tak někomu nepodaří."

Maro: Zamračím se na něj.

Takumi: "Copak?"

Maro: Kouknu se na zraněnou nožku.

Takumi: "Promiň, ale máme důvody."

Maro: Vyčkávavě se na něj zadívám.