II.
Katsu: Vykoupaný si navlíknu kalhoty a zapadnu do postele.
Saito: Usnu hned potom. Ráno se vzbudím a zamířím do koupelny. Když spáchám ranní hygienu, zajdu se obléknout. Vezmu si zase triko s dlouhým rukávem a džíny. S taškou přes rameno seběhnu na snídani.
Katsu: Ráno mě probudí budík. Vyhrabu se z postele najím se a připravený se vydám do školy.
Saito: Nasnídaný se pomalu vydám do školy.
Katsu: Zastavím se před branou, kde se opřu o zeď.
Saito: Projdu bránou a zamířím ke dveřím vedoucím do školy.
Katsu: Sleduju ho a pomalu se vydám za ním.
Saito: Jdu do šaten.
Katsu: Všimnu si, že se k němu začnou přibližovat spoluhráči a on sebou jemně cukne. Zamračím se.
Saito: Začnu se třást, když mi jeden z nich dá ruku na rameno a silně ho stiskne.
Katsu: Přijdu k nim. "Problém Rene?" zavrčím nebezpečně.
Saito: Napnu se a podívám se za sebe. "Katsu?" špitnu.
Ren: "Vůbec ne. Jenom si tady povídáme se Saitem."
Katsu: "Vážně?" zvednu nebezpečně obočí. "Tak jste právě domluvili."
Ren: "Ale Katsu, nekaž zábavu. Tady Saito si s námi rád povídá. Nemám pravdu?" podívám se na zmíněného a zaryju mu nehrty do ramene.
Saito: "To je v pořádku Katsu," usměji se.
Katsu: "Tak a dost. Ty víš co se stane, když se naštvu tak nechtěj opakovat minulost."
Ren: "Kazíš zábavu. Ale fajn. Zatím ahoj Saito."
Katsu: Dojdu k němu a chytnu ho kolem ramen. Přitáhnu si ho a šeptnu mu do ucha. "Vím co všechno tady na škole děláš. Dozvím se, že si jemu nebo byť někomu jinýmu něco udělal, poletíš z fotbalu. Vím co pro tebe znamená a taky vím, jak tě odtama vykopnout. On mi nic ani říkat nemusí. Dozvím se to tak ať tě ani nenapadne mu vyhrožovat." dopovím a mluvím čím dál tím tišeji.
Ren: Polknu. "Fajn. Nikomu už nic neudělám. Ale možná se přidám," ušklíbnu se.
Katsu: Ďábelsky se usměji. "A varuj ostatní, že to pro ně platí taky. A když se přidáš je to to stejný." poplácám ho po tváři a pustím ho.
Ren: Odfrknu si a s ostatními odejdu.
Katsu: Očkem se kouknu na Saita usměji se. Pak se rychle přezuju a běžím do ředitelny.
Saito: Překvapeně se za ním koumám. "To bylo teda opatrné!" zamumlám si pro sebe. Přezuju se a jdu pomalým krokem do třídy.
Katsu: S ředitelem se domluvím na kontrole těch blbců.
Saito: Připravím si na hodinu a koukám se z okna.
Katsu: Pousměji se a jdu pomalu do třídy.
Saito: Čekám na hodinu.
Katsu: Sednu si na místo a nachystám se. Zazvoní a rozhlasem vyhlásí skoro celé moje družstvo. Nebezpečně se usměji na Rena.
Ren: Zblednu. Podívám se na Saita a pak zpátky na Katsua a oplatím mu úsměv.
Katsu: ´já ti to říkal.´ naznačím mu rty.
Ren: Odvrátím od něj pohled.
Katsu: Odejdou a já se začnu věnovat učitelce.
Saito: Dávám pozor a zapisuju si poznámky.
Katsu: Ke konci hodiny přijdou. Jsou celí bledí. Takže mají po fotbale.
Ren: Jdu kolem Katsua. "Teď už mu můžu i něco zlomit," nakloním se k němu. Sednu si na místo.
Katsu: Zazvoní a já dojdu k jeho lavici. "Vážně proč myslíš?"
Ren: "Mám po fotbale."
Katsu: "Ale ne po škole a nějaké pověsti." pokrčím rameny. Mám mnohem větší vliv než ty a než si vůbec dokážeš představit.
Ren: "Na to klukovi ti trochu záleží. Něco se mu musí udělat."
Katsu: "Záleží nezáleží. Záleží mi na všech a už mě dost sere, jak si tu se všema hrajete a šikanujete."
Ren: "Ale prosím tě."
Katsu: "Ano?"
Ren: "Nic."
Katsu: "No jak chceš." sednu si na místo a vezmu mobil.
Saito: Vstanu a jdu si do kantýny pro něco k pití.
Katsu: Zařídím, aby se hned zítra odstěhovali. Otočím se na něj, podložím si hlavu rukou a sleduju ho. Čekám, kdy mu zavolají.
Ren: Naštvaně se podívám na Katsua, když mi zavolá otec s tím, že se stěhujeme.
Katsu: Pobaveně sleduju jeho reakce.
Ren: Sbalím si učení a jdu za ředitelem.
Katsu: Ještě mu zamávám. Tak jeden z krku.
Saito: Vrátím se do třídy. Podívám se na Katsua.
Katsu: Koukám zrovna ven.
Saito: Sednu si na místo a zavřu oči.
Katsu: Kouknu se na maličkého.
Saito: Povzdechnu si.
Katsu: Zvědavě ho sleduju.
Saito: Projedu si rukou vlasy a otevřu oči.
Katsu: Překvapeně zamrkám.
Saito: Podívám se na Katsua.
Katsu: Usměji se na něj.
Saito: Pousměji se.
Katsu: Zaculím se.
Saito: Uchechtnu se.
Katsu: Zachichotám se.
Saito: Mrknu na něj.
Katsu: Vypláznu na něj jazyk.
Saito: Taky ho na něj vypláznu.
Katsu: uculím se.
Saito: Zavrtím nad ním hlavou.
Katsu: Někdo se vedle mě zastaví. No jasně. Naše kozatá královna, která si myslí bůh ví co není.
Saito: Zvědavě je sleduju.
Katsu: Nepříjemně se na ni podívám. "Potřebuješ něco?" zeptám se nepříjemně.
Saito: Připravím si na hodinu. Hned potom svoji pozornost zase přesunu na Katsua.
Katsu: Nevinně na mě zamrká řasama až se mi udělá špatně.
Saito: Tiše se zasměji.
Katsu: Hodím po něm ublížený pohled.
Saito: Nevinně na něj zamrkám jako ona.
Katsu: Uculím se a ji přitom ignoruji. Tedy do té doby, kdy mi nestrčí svůj výstřih do obličeje.
Saito: Odvrátím pohled.
Katsu: Rychle se od ní odtáhnu.
Saito: Koukám se zase z okna.
Katsu: Když se ke mně přiblíží, vyskočím na nohy a ženu se k němu.
Saito: Podívám, co je to za hluk.
Katsu: Hopsnu mu na lavici.
Saito: "Co děláš?" zasměji se.
Katsu: "Utíkám ne?"
Saito: "A proč ke mně?"
Katsu: "A ke komu jinému?" zeptám se překvapeně.
Saitoo: "Já nevím. Ve třídě je nás spousta."
Katsu: "Tak když mě tu nechceš." smutně seskočím.
Saito: "Chci," brouknu za ním.
Katsu: Pousměji se a vrátím se.
Saito: Usměji se na něj.
Katsu: Zase si vyskočím na lavici.
Saito: Zvědavě ho sleduji.
Katsu: Usměji se na něj.
Saito: Oplatím mu úsměv.
Katsu: "Jak se cítíš?" zeptám se.
Saito: "Je to lepší."
Katsu: Zamračím se.
Saito: "Co?"
Katsu: "Ale nic." pousměji se.
Saito: "Vážně?"
Katsu: Přikývnu.
Saito: "Dneska budu na skypu trochu později."
Katsu: Zvědavě se na něj kouknu.
Saito: "Jdu k lékaři."
Katsu: Přikývnu. "Mám jít s tebou?"
Saito: "Proč?"
Katsu: "Jako garde ne?"
Saito: Zasměji se.
Katsu: "Tak?" vyzvídám.
Saito: "Já nevím.. Jak se ti chce."
Katsu: "No jestli ti tam nebudu zavazet?" zamrkám nevinně.
Saito: "Nebudeš."
Katsu: "Tak je rozhodnuto."
Saito: Usměji se. "Zvoní."
Katsu: Povzdechnu si a přemístím se.
Saito: Koukám za ním.
Katsu: Sednu si a dveře propaluju nepříjemným pohledem.
Saito: Uchechtnu se. Když vejde učitel dávám pozor.
Katsu: Zapisuju si a tvářím se jako vzorný student.
Saito: Po škole čekám na Katsua venku.
Katsu: Přezuju se a ignoruju houf holek. Vyběhnu ven a rozhlídnu se.
Saito: Zamávám na něj.
Katsu: Pousměji se a přiběhnu k němu.
Saito: Zčervenám, když se na nás každý podívá. "Můžeme jít?"
Katsu: Přikývnu. "Jen mě veď."
Saito: Rozejdu se k ordinaci.
Katsu: Skoro poskakuju vedle něj.
Saito: Zasměji se při pohledu na něj.
Katsu: Zaculím se.
Saito: "Jako malé dítě."
Katsu: Zasměji se.
Saito: "Jsme tady," zastavím se před budovou.
Katsu: Prohlídnu si ji a počkám až se rozejde.
Saito: Vejdu dovnitř a jdu do čekárny.
Katsu: Sedneme si a čekáme až nás vezmou.
Saito: Zavolá si mě sestřička.
Katsu: "Mám tu počkat?" zeptám se.
Saito: "Chceš jít dovnitř?"
Katsu: "Mě je to jedno. Nechám to na tobě." usměji se.
Saito: "Já to nechávám na tobě."
Katsu: Vstanu.
Saito: Jdu do ordinace. Odložím si tašku a sednu si na lehátko.
Katsu: Opřu se o zeď vedle dveří, abych nezavazel.
Doktor: "Ahoj Saito. Dneska i s doprovodem?" zasměji se a vstanu. "Sundej si triko a já si tě poslechnu."
Katsu: začnu ho pozorně sledovat.
Saito: Sundám si triko a snažím se zakrýt aspoň nějaké modřiny.
Katsu: Bolestně se na to dívám.
Saito: Nechám doktora ať si mě poslechne a pak si triko znovu rychle natáhnu.
Katsu: Uhnu pohledem a zadívám se radši na doktora.
Saito: Ještě mě zváží a zkontroluje krk.
Katsu: Sleduju to.
Doktor: "Tak zase příště," vypíšu mu lísteček.
Saito: "Nashledanou," usměji se a vyjdu.
Katsu: Vyjdu hned za ním.
Saito: "Nebyla by lepší zábava být doma?"
Katsu: "A co tam? Na skype tě nemám." pokrčím rameny.
Saito: Pousměji se.
Katsu: Oplatím mu ho.
Saito: "Kde bydlíš?"
Katsu: Řeknu mu adresu „A ty?“
Saito: Neřeknu mu ji. "Bydlím dál, ale mám stejnou cestu."
Katsu: "V které části tedy bydlíš?"
Saito: "Tajemství."
Katsu: Udělám na něj smutný očka. ¨
Saito: "Kdepak."
Katsu: "A já se těšil, že mi ukážeš Yuua."
Saito: "Ty jsi chtěl jít ke mně domů?" vykulím oči.
Katsu: Přikývnu. "Nemusím zrovna dneska."
Saito: "Mě to nevadí. Klidně k nám můžeš jít dneska."
Katsu: "Tak jo." hned se k němu nasáčkuju.
Saito: Zasměji se. "Tak pojď."
Katsu: Uculím se a nechám se odvést k němu domů. Samozřejmě si hned zapamatuju adresu.
Saito: Odemknu a pustím ho dál.
Katsu: Vejdu a začnu se rozhlížet, když se mi něco nebo vlastně někdo otře o nohu.
Saito: Zvednu Yuua. "Katsu, Yuu. Yuu, Katsu," představím je.
Katsu: "Ahoj maličký." natáhnu k němu opatrně ruku, aby mě očichal.
Saito: "Vezmi si ho," usměji se.
Katsu: Když mě očuchá, vezmu si ho do náruče a usměju se.
Saito: "Líbíš se mu."
Katsu: "To jsem rád. Asi bych nesnesl, kdyby se mě bál." mluvím spíš k Yuu.
Saito: "Dáš si něco?"
Katsu: Zavrtím hlavou. "To je v pořádku."
Saito: "Opravdu?"
Katsu: Přikývnu. "Kde máš pokoj?"
Saito: "Nahoře."
Katsu: Nechám se tam zavést a sednu si k posteli. Oddělám batoh a Yuua si položím na nohy, kde mu začnu masírovat zádíčka.
Saito: "Sedni si na postel," brouknu.
Katsu: "to je v pořádku. Nebudu ti ji špinit." usměji se.
Saito: "Ale prosím tě!" zasměji se. "Šup sedni si tam."
Katsu: "Ne hačni si tam ty."
Saito: "Ale i ty."
Katsu: "Máš to tu hezké." rozhlídnu se.
Saito: "Děkuju," zčervenám.
Katsu: "Tvůj návrh?" zeptám se.
Saito: "Jo."
Katsu: "Máš dobré nápady." pochválím ho.
Saito: Usměji se.
Katsu: Dál se mazlím s Yuu.
Saito: Prohlížím si ho.
Katsu: "Je vážně krásný a roztomilý." pousměji se, ale nepřestanu maličkého sledovat.
Saito: "Měl jsi ho vidět ze začátku. Byl jenom kost a kůže."
Katsu: Posmutním.
Saito: "Usměj se!"
Katsu: Překvapeně se na něj podívám.
Saito: "Prosím."
Katsu: Usměji se jak mi dělá radost.
Saito: Oplatím mu úsměv a pohladím Yuua.
Katsu: Uhnu rukou, aby k němu měl přístup.
Saito: Slezu si k nim na zem.
Katsu: Zamračím se na něj. "Aspoň si vezmu polštářek.
Saito: "Nechci."
Katsu: "Budeš nemocný." řeknu.
Saito: "Nebudu."
Katsu: Povzdechnu si, ale hádat se s ním nechci.
Saito: Zazubím se.
Katsu: "Ty si nedáš říct co?" zeptám se s povzdechem.
Saito: "Ne."
Katsu: Znovu si povzdechnu.
Saito: "Nevzdychej."
Katsu: "Ale ono to ani jinak nejde." vypláznu jazyk.
Saito: Taky ho vypláznu.
Katsu: Uchichtnu se.
Saito: Pousměji se.
Katsu: Zase se začnu věnovat Yuuovi, který se dožaduje pozornosti.
Saito: Sleduji ho.
Katsu: Pořádně ho masíruju.
Saito: "Vážn nic nechceš?"
Katsu: "Já jsem v pořádku. Ale klidně ti uvařím."
Saito: "Nemám hlad."
Katsu: "Ty nechceš znát moje kuchařské umění?" zděsím se.
Saito: "Chci, ale vážně nemám hlad."
Katsu: Nafouknu se jako bublina.
Saito: Zasměji se.
Katsu: Pohodím hlavou. "Jak to že nemáš hlad? Ty nechodíš na obědy ne?"
Saito: "Nechodím, ale naučil jsem se moc nejíst."
Katsu: Zamračím se. "Sem si říkat, ty kostičko." dám mu Yuua a vstanu.
Saito: "Kam jdeš?"
Katsu: "Dolů." řeknu prostě a odejdu.
Saito: Běžím zvědavě za ním.
Katsu: Najdu si kuchyni a prohledám jim ledničku. Vezmu jen pár věcí.
Saito: "Nejdeš vařit."
Katsu: "Ale jo jdu." řeknu a prohledám ještě skříňky. "Musím si tě trochu vykrmit."
Saito: "Já nemám hlad!"
Katsu: "To nevadí" řeknu a pustím se do přípravy.
Saito: Povzdechnu si.
Katsu: Mám to rychle hotový. "Hačni si." řeknu a dám jídlo na talíř.
Saito: Zavrtím nad tím hlavou a posadím se ke stolu. "Děkuji."
Katsu: Dám to před něj.
Saito: "Ty jíst nebudeš?"
Katsu: Naberu jídlo i na druhý talíř.
Saito: Spokojeně kývnu.
Katsu: Sednu si naproti němu a čekám až ochutná.
Saito: Popřeji ještě dobrou chuť. Naberu první sousto. "Výborné."
Katsu: Pousměji se a začnu pomalu začnu jíst.
Saito: Naházím to do sebe.
Katsu: Pobaveně to sleduju. "Chceš přidat?" nabídnu mu.
Saito: "Ne."
Katsu: "Seš si jistý?"
Saito: "Ano."
Katsu: Dojím a kouknu se na něj.