Couple of unitato

Kane: "Dobré ráno."

Rin: "Odpovíš mi?"

Kane: "Proč?"

Rin: Povzdechnu si.

Kane: Nevinně se na něj zadívám.

Rin: Pohladím ho po tváři.

Kane: "Ano?"

Rin: "To nic… Můžu?" přitáhnu si ho k sobě trochu blíž a pohledem spočinu na jeho rtech.

Kane: "Co?" špitnu. Nepochopím.

Rin: Lehce ho políbím a hned se zase odtáhnu.

Kane: Zastaví se mi dech.

Rin: "Kane?"

Kane: Nadskočím.

Rin: Posadím se.

Kane: "Hmm?" dostanu ze sebe.

Rin: "Promiň."

Kane: Jen zavrtím hlavou.

Rin: Zvednu se.

Kane: Sleduju ho.

Rin: Jdu do koupelny.

Kane: Pořád ho sleduju.

Rin: Vyčistím si zuby a vrátím se zpět.

Kane: Celou dobu sleduju dveře.

Rin: Posadím se k němu na postel.

Kane: Koukám se na něj zpod řas.

Rin: Pohladím ho po tváři.

Kane: Nechám ho.

Rin: Zase se stáhnu a posadím se na svoji postel.

Kane: Koukám se na něj a rentgenuju ho pohledem.

Rin: Zabalím se do peřiny a oplácím mu pohled.

Kane: Nakonec je rozpačitě zavřu.

Rin: Pousměji se.

Kane: Schovám hlavu pod peřinu.

Rin: Tiše se zvednu a zase si přelezu k němu.

Kane: Pod peřinou si nadávám do blbců.

Rin: Odkryju ho.

Kane: Leknu se ho a nadskočím jak ryba na suchu.

Rin: Chytnu ho, aby nespadl.

Kane: Chytnu se ho za ruku.

Rin: Usměji se.

Kane: Nazlobeně se na něj zamračím.

Rin: Smutně na něj kouknu.

Kane: "Co mě děsíš?"

Rin: "Promiň."

Kane: "Hmm." zabručím.

Rin: "Mám jít?"

Kane: "Jak chceš."

Rin: "To záleží na tobě."

Kane: Povzdechnu si.

Rin: "Aha… Tak já tedy jdu." Zvednu se, odhodím peřinu na svoji postel a vyjdu z pokoje.

Kane: Smutně se za ním dívám. "Další mě opustil." šeptnu, ale nevím, kdo to slyšel. Zahrabu se pod peřinu.

Rin: Posadím se na schodech a jenom čekám, až bude snídaně.

Kane: Když kluci začnou vstávat, nereaguju na nic. Jen jak odejdou, zavřu se v koupelně.

Rin: Pozdravím kluky a sejdu s nimi do jídelny.

Kane: Zamknu se tam a zalezu si do kouta.

Rin: Nasnídám se u prázdného stolu a pak jdu do pokoje.

Kane: Sedím v koutku a snažím se zbavit třasu v rukou.

Rin: Zaklepu na koupelnu, když zjistím, že není v posteli.

Kane: Cuknou sebou a ruce se mi víc roztřesou.

Rin: "Kane?"

Kane: Strčím se a nehty zatnu do paží.

Rin: "Kane, prosím otevři."

Kane: Zesílím stisk, až to zabolí.

Rin: "Prosím…"

Kane: Zadržím vzlyk.

Rin: Posadím se ke dveřím a začnu na ně škrábat.

Kane: Malátně se zvednu a pustím vodu, abych to přehlušil. Pak se zase stulím do kouta a začnu si přímo drápat ruce.

Rin: Povzdechnu si a jdu si pro papír. Napíšu mu na něj vzkaz ['Mluv se mnou prosím. Já tě mám rád'] a postrčím ho skrz dveře a k tomu ještě tužku.

Kane: Všimnu si něčeho pod dveřmi.

Rin: Čekám.

Kane: Roztřeseně k nim dolezu po čtyřech.

Rin: Zase zaškrábu na dveře.

Kane: Přečtu si vzkaz. [´To není pravda. Ty si mě opustil. ´] napíšu mu.

Rin: Podívám se na papírek. ['Nechtěl jsem. Už to neudělám, prosím věř mi.']

Kane: [´Už ne… Znovu už nebudu věřit. Byla to druhá šance a pro mě už asi páté zlomené srdce. ´] napíšu a při tom mi steče pár slz.

Rin: ['Otevři']

Kane: [´Proč? Stejně je všem jedno, jestli taky zmizím. ´] napíšu.

Rin: ['Otevři… prosím']

Kane: Dlouho nic nedělám, když se nakonec rozhodnu odemknout. Na víc se nezmůžu.

Rin: Otevřu dveře a vtáhnu si ho do náruče.

Kane: Nechám sebou vláčet jako s panenkou.

Rin: Zhrozím se nad jeho rukama. Vytáhnu ho do sedu a podívám se na něj.

Kane: Koukám na něj prázdným a uplakaným pohledem.

Rin: "Proč sis to udělal?!"

Kane: Nic mu na to neřeknu.

Rin: Povzdechnu si a ošetřím mu to.

Kane: Připadnu si jako panenka, ale já se tak vlastně chovám, dojde mi.

Rin: Pohladím ho po tváři.

Kane: Zadívám se mu do očí tím svým prázdným pohledem.

Rin: "Broučku…" začnu, ale přeruší mě.

Kane: Jen zavrtím hlavou a uhnu pohledem.

Rin: "Prosím."

Kane: Zase se na něj kouknu.

Rin: Smutně se na něj podívám.

Kane: Kouknu se ke dveřím.

Rin: "Kane… Já ti nechtěl a ani nechci ubližovat."

Kane: Znovu zavrtím hlavou.

Rin: "Myslím to vážně! Udělám cokoliv."

Kane: "Nevěřím." hlesnu hodně potichu.

Rin: "Věř mi," políbím ho lehce.

Kane: Podívám se mu do očí.

Rin: Smutně se odtáhnu. "Já tě mám vážně rád.

Kane: "Ale už po druhé si mě opustil. Jak ti to mám věřit?" šeptám.

Rin: "Nechtěl jsem tě opustit, ale ty ses odtahoval."

Kane: "Vlastní důvody. Časem bych ti je řekl, ale takhle…" nedokončím a divím se, že ještě pořád mluvím.

Rin: "Dej mi šanci. Poslední šanci. Nic jiného nechci."

Kane: "Proč bych měl."

Rin: "Prosím."

Kane: "Řeknu ti to na konci."

Rin: "To se zblázním."

Kane: Přikývnu. "To mě přesvědčí, jestli to má smysl."

Rin: "Dobře, nějak to zvládnu. A můžu u tebe spát?"

Kane: "Jak chceš."

Rin: Přikývnu. "A s těma rukama si už nic nedělej, prosím."

Kane: "To ti neslíbím."

Rin: "Kane."

Kane: "No?" zahuhlu.

Rin: "Neubližuj si."

Kane: "Nemůžu."

Rin: Vezmu jeho tvář do dlaní. "Prosím ne. Nebo budu muset taky."

Kane: "Ale já už nedokážu přestat."

Rin: "Když budeš mít nutkání si dělat tohle, tak za mnou přijď. Pomůžu ti."

Kane: "Dobře."

Rin: Pousměji se.

Kane: Pokusím si stoupnout.

Rin: Vezmu ho do náruče. "Kam to bude?"

Kane: "Pusť." řeknu.

Rin: "Ne. Jsi slabý a vyčerpaný. Tak kam?"

Kane: "Musíme jít dolů, aby nám řekli, co bude dneska."

Rin: Kývnu a nějak si otevřu. Sejdu s ním schody a před společenskou místností ho postavím opatrně na nohy. "Nebolí?"

Kane: Jen zavrtím hlavou. "Mám to už zmáknutý jít takhle do školy." rozejdu se ke svojí skupině.

Rin: Povzdechnu si a jdu k učiteli.

Kane: Dneska se jde zase lyžovat, ale já poprosím, jestli bych nemohl zůstat na pokoji.

Rin: Podívám se na něj. Když jejich skupinka odejde, začne mluvit náš učitel.

Kane: Zalezu si na pokoj a rovnou do postele, abych chvilku hrál nemocně labilního.

Rin: Jdeme se na pokoj obléknout. Když odcházíme, mávnu Kanemu.

Kane: Jen mu kývnu.

Rin: Zavřu dveře a jdu za ostatními.

Kane: Přijde mě zkontrolovat učitel a pak odejdou i všichni naši. Natáhnu se pro knížku.

Rin: Na sjezdovce si párkrát zajezdím. Potom jsem za učitelem, že mi je špatně a jestli bych nemohl jít na pokoj.

Kane: Uprostřed čtení mě začnou svrbět prsty.

Rin: Prohlédne si mě a nakonec i pustí.

Kane: Natáhnu se k pažím a prsty si přejedu po paži.

Rin: Po půl hodince dojdu na pokoj.

Kane: Ještě párkrát si zaryju nehty do paží a pak se dál pustím do čtení.

Rin: "Kane," vejdu do pokoje a hned se zaseknu s pohledem na jeho pažích.

Kane: Cuknu sebou a kouknu se na něj

Rin: "Proč?"

Kane: Ucuknu pohledem.

Rin: Kleknu si k němu.

Kane: Nevinně se na něj podívám.

Rin: Povzdechnu si. Políbím ho na ramena a svléknu se. Vezmu si tepláky a triko a hupsnu k němu.

Kane: Posunu se.

Rin: Přitáhnu si ho k sobě, tak že leží částečně na mě.

Kane: Nespokojeně se zavrtím.

Rin: "Vadí ti to?"

Kane: "Nemůžu si tak číst." odpovím mu chytře.

Rin: "Aha."

Kane: Uvelebím se pohodlněji a začnu si číst dál.

Rin: Nechám ho a hladím jo ve vlasech.

Kane: Zažeru se do příběhu.

Rin: Zavřu oči.

Kane: Konečně to dočtu a tak zaklapnu knížku.

Rin: "Chceš půjčit mojí?"

Kane: Zavrtím jemně hlavou. "Mám ještě jednu, protože sem počítal s tím, že si tu hodně počtu."

Rin: Pousměji se. "Baví tě číst?"

Kane: "Nemám co jiného dělat."

Rin: "Nemáš jiný koníček?"

Kane: "Ani ne. A ty?"

Rin: "Rád sportuji."

Kane: "Jaký je tvůj nejoblíbenější sport?"

Rin: "Hokej."

Kane: "Hokej?" řeknu překvapeně.

Rin: "Jo… Proč tě to tak překvapilo?"

Kane: "To nic. Jen jsem to nečekal, že zrovna tenhle." pousměji se.

Rin: "A co jsi čekal?"

Kane: "Nevím. Fotbal?" řeknu.

Rin: "Nejsem moc velký fanoušek."

Kane: "Já taky ne. To spíš basket." zahuhlu.

Rin: "Vážně?"

Kane: Kývnu.

Rin: Usměji se.

Kane: "A můžu si tě někdy vyfotit?"

Rin: "Ano."

Kane: Spokojeně kývnu.

Rin: Dám mu pusu do vlasů.

Kane: Odložím knížku na stolek a lehnu si na něj, Jemně se poškrábu na ruce.

Rin: "Nesmíš!"

Kane: "Ale mě to tam svědí." postěžuju si.

Rin: "Kde?"

Kane: Ukážu na místo.

Rin: Začnu mu ruku pusinkovat.

Kane: "A to zase lechtá." zacukám s ní.

Rin: Zasměji se.

Kane: Vytrhnu mu ji a poškrábu si ji.

Rin: "Opatrně."

Kane: "Hm." zabručím a po chvilce přestanu.

Rin: Pohladím ho po ruce.

Kane: Uvelebím se.

Rin: Hladím ho po zádech.

Kane: Když je čas oběda, zvednu se.

Rin: Taky v stanu. Nasadím bolestný výraz ve tváři, kdyby se učitel ptal.

Kane: Sejdeme dolů a vyprosíme si jídlo.

Rin: Posadím se s talířem ke stolu. "Dobrou chuť."

Kane: Přikývnu a oplatím mu popřání.

Rin: Pozoruji a sám se v tom nimrám.

Kane: Trošku sním a pak to odnesu.

Rin: Ještě se v tom chvilku vrtám a pak zamířím k okýnku. Odložím talíř a jdu na pokoj.

Kane: Počkám na něj na chodbě.

Rin: Dojdu ho. "Tak co? Svědí tě něco?"

Kane: Zavrtím hlavou.

Rin: "To je dobře."

Kane: "Já nemám lechtavku obecnou." pohodím hlavou.

Rin: Nafouknu se.

Kane: Jdu dál do pokoje.

Rin: Běžím rychle za ním.

Kane: Vejdu a svalím se na postel.

Rin: Lehnu si vedle něj.

Kane: Zase vyskočím na nohy a vezmu si druhou knížku.

Rin: Počkám, až si zase lehne a nejistě ho obejmu.

Kane: Uvelebím se, aby se mi dobře četlo.

Rin: Hladím ho po bříšku a čtu si s ním.

Kane: Stránky otáčím pomalu.

Rin: Dál ho hladím a občas mu věnuji pusinku do vlasů.

Kane: Jsem hodně zabraný do děje.

Rin: Pohladím ho po boku.

Kane: Najednou sebou hodím, jak se leknu.

Rin: "V pořádku?"

Kane: "Ale jo." rozhlídnu se kolem sebe.

Rin: Pousměji se.

Kane: Ještě jednou se zaměřím na pokoj.

Rin: "Neboj se. Bráním tě."

Kane: "S tímhle by si nic moc nezmohl. Že tati." šeptnu.

Rin: "Cože?" zarazím se.

Kane: Uhnu pohledem a kouknu se na něj. ˇProsím nevšímej si toho."

Rin: "Dobře."

Kane: Zase si začnu číst, ale jsem víc ve střehu.

Rin: Hladím ho po bříšku a zavřu oči.

Kane: Nakonec to vzdám a založím si ji.

Rin: Zvědavě na něj kouknu.

Kane: "Za chvilku by měli přijít, takže bychom se měli přesunout dolů."

Rin: "Souhlasím, ale můžu tě ještě o něco poprosit?"

Kane: "O co?" zeptám se opatrně.

Rin: "O pusinku na tvář?"

Kane: "Já?" zamrkám překvapeně.

Rin: "Ty."

Kane: Zrudnu po kořínky vlasů.

Rin: "Nemusíš mi ji dávat. Byl to špatný nápad. Promiň."

Kane: Rychle mu ji dám na tvář a vyskočím z postele.

Rin: Zářivě se usměji. "Děkuji."

Kane: Vyjdu ven a jdu dolů.

Rin: Jsem mu hned v patách.

Kane: Sednu si dole na sedačku.

Rin: Posadím se do křesílka a podívám se na příchozí.

Kane: Začnou se k nám pomalu courat obě skupinky.

Rin: Pozdravím je.

Kane: Vyhlížím učitele.

Rin: Když přijde učitel, nasadím výraz, který skoro říká: 'Je mi tak špatně až to bolí.'

Kane: Vstanu a jdu k němu.

Rin: Domluvím se, že mě nechá pro jistotu na pokoji i zítra.

Kane: Náš učitel si mě prohlídne a s tím, že sem dobrý na sněhu můžu zůstat na pokoji až do odjezdu.

Rin: V duchu jásám. Podívám se na Kaneho a usměji se.

Kane: Pokrčím rameny a rozejdu se na pokoj.

Rin: Ještě chvilku si s nimi povídám a pak se omluvím a jdu nahoru.

Kane: Zapadnu do koupelny.

Rin: Vejdu na pokoj. "Kane?"

Kane: Zamknu se.

Rin: Povzdechnu si a čekám, kdy vyjde ven.

Kane: Vykoupu se a vylezu.