Couple of unitato

Yuichi: Pousměji se.

Masaru: "Myslím si, že to malé zlobidlo by to našlo." pohladím ho.

Yuichi: Lehnu si vedle něj. "Nevadí?"

Masaru: "V pořádku." usměji se.

Yuichi: Zavřu oči.

Masaru: Kouknu na něj

Yuichi: Odpočívám a hladím Royalla.

Masaru: Pousměji se. Posadím se.

Yuichi: Otevřu jedno oko.

Masaru: "Asi se půjdu vykoupat a hlavně umýt vlasy."

Yuichi: "Jop."

Masaru: "A ne že bude š šmírovat." pohrozím mu.

Yuichi: Zasměji se.

Masaru: Zvednu si a vytáhnu si kalhoty.

Yuichi: Sleduji ho.

Masaru: Zapadnu do koupelny.

Yuichi: Vstanu.

Masaru: Zavřu se a vysvléknu. Začnu si pořádně umývat obličej.

Yuichi: Jdu do kuchyně.

Masaru: Jen jak si vydrhnu obličej pustím se do vlasů.

Yuichi: Udělám něco k jídlu.

Masaru: Musím si je umýt třikrát.

Yuichi: Jdu ke koupelně.

Masaru: Ještě se rychle vykoupu a vylezu.

Yuichi: Zaťukám na dveře.

Masaru: "Ano?" vyzvu ho jelikož jsem už v kalhotách a teď si suším vlasy.

Yuichi: Vejdu. "Je jídlo."

Masaru: "Dobře." brouknu a vlasy si jen svážu a jdu za ním.

Yuichi: Vedu ho do kuchyně.

Masaru: Sednu si na židli. "Děkuju, že vaříš."

Yuichi: "Není zač."

Masaru: Usměji se a pustím se do jídla.

Yuichi: Sleduji ho.

Masaru: "Moc se ti to povedlo."

Yuichi: "Děkuji."

Masaru: Pousměji se na něj.

Yuichi: Umyji špinavé nádobí.

Masaru: "to si mi mohl nechat." zabručím.

Yuichi: Zasměji se.

Masaru: Vypláznu na něj jazyk.

Yuichi: Taky ho na něj vypláznu.

Masaru: Zasměji se a kouknu na příchozí Sissi.

Yuichi: Pohladím ji a připravím jídlo pro ni i pro Royalla.

Masaru: Dojdu pro Royalla protože jsem mu zakázal chodit.

Yuichi: Posadím se na linku.

Masaru: Posadím ho k misce.

Yuichi: Sleduji ho.

Masaru: Já si zas sednu na stůl.

Yuichi: "Chceš ještě?"

Masaru: "Ne děkuju." zavrtím hlavou.

Yuichi: Přikývnu.

Masaru: "Chtěl by si něco podniknout?"

Yuichi: "Nevím," Pokrčím rameny.

Masaru: "A bylo něco co si chtěl někdy vyzkoušet?"

Yuichi: "Ani ne, teda už tři roky hledám to tělo," odpovím.

Masaru: "Tři roky? To by ti vlastně dneska bylo 18, že? Ale já myslel ještě zaživa."

Yuichi: "Naučit se plavat."

Masaru: Zamyslím se. "Tak to by asi teď nešlo, ale časem to můžeme napravit." usměji se.

Yuichi: "Jak?"

Masaru: "No tak až najdeme tělo, tak to třeba půjde."

Yuichi: Pousměji se.

Masaru: "Tak však jen řekni." posměji se a kouknu na ten malý zvěřinec.

Yuichi: "Myslíš, že ho najdeme?"

Masaru: "Určitě. Hlavně musíš věřit." usměji se.

Yuichi: "Za ty tři roky už to moc nejde."

Masaru: POvzbudivě na něj kouknu a usměji se.

Yuichi: Oplatím mu úsměv.

Masaru: "Kdy by si chtěl začít?"

Yuichi: "Nevím, asi zítra?"

Masaru: "Já to nechám na tobě."

Yuichi: "Co budeme malovat?"

Masaru: "Třeba pracovnu? Ale tu až zítra. Dneska jsme si toho užili až dost." usměji se.

Yuichi: Kývnu a objevím se u něho.

Masaru: "Půjdeme spát?" kouknu na něj.

Yuichi: "Já nespím."

Masaru: "Tak to můžeš předstírat." pokrčím rameny.

Yuichi: Zasměji se. "Tak dobře."

Masaru: Usměji se a vezmu Royalla do náruče a jdu nahoru. Sissi jde poslušně za námi.

Yuichi: "Tak dobrou," zamířím k sobě do pokoje.

Masaru: "Dobrou. Kdyby něco, klidně přijď."

Yuichi: "Nebudu otravovat," zalezu do pokoje.

Masaru: "V pořádku." pohladím ho po hlavě.

Yuichi: Překvapeně se na něj podívám.

Masaru: Usměji se a zapadnu k sobě.

Yuichi: Lehnu si do postele a koukám do stropu.

Masaru: Padnu do postele a za chvilku usnu.

Yuichi: Bdím celou noc.

Masaru: Mračím se ze spánku.

Yuichi: Ráno vstanu a jdu nachystat snídani.

Masaru: Probudím se šokem.

Yuichi: Objevím se u něj v pokoji. "Co je?"

Masaru: Nadskočím, jak se ho leknu. Pak se usměji a zavrtím hlavou.

Yuichi: "Řekni mi to!"

Masaru: "Noční můra." zamumlám.

Yuichi: "Míváš je často?"

Masaru: "Jak kdy."

Yuichi: Sednu si k němu.

Masaru: "A jak si se vyspal ty?" udělám uvozovky.

Yuichi: "No znám svůj strop nazpaměť," zasměji se.

Masaru: "Tak to máš dobrý." přidám se k němu.

Yuichi: Vzpomenu si na snídani. "Ať si dole do deseti minut!" poručím a zmizím do kuchyně.

Masaru: Zavrtím nad ním hlavou. Zvednu se a loudám se do kuchyně.

Yuichi: Zrovna dávám na stůl snídani.

Masaru: Svalím se na židli. "Děkuju."

Yuichi: "Není zač, baví mě vařit," dám jídlo i těm dvěma a dojdu pro ně.

Masaru: Počkám na něj.

Yuichi: Dám mrňata k miskám a sednu si na linku.

Masaru: Pustím se do jídla. "Budeme tedy hledat nebo ještě nechceš?"

Yuichi: "Můžeme teď."

Masaru: Rychle to dojím a zvednu se. "Ještě se převlíknu."

Yuichi: "Vezmi si něco starého."

Masaru: "To je dobrý." mávnu nad tím rukou a vyběhnu nahoru. Vezmu si tílko a kraťasy.

Yuichi: Čekám na něj na schodech.

Masaru: Přijdu za ním. "Kde všude si hledal?"

Yuichi: "Všude."

Masaru: "Sklep?"

Yuichi: "Tam se bojím," kniknu.

Masaru: "Takže si tam nebyl?"

Yuichi: "Na konci schodů."

Masaru: "Tak já se tam podívám." brouknu a vydám se tak.

Yuichi: Jdu za ním.

Masaru: "Klidně tu počkej." řeknu a rozsvítím si.

Yuichi: "Ne.. Nenechám tě jít samotného," zamračím se.

Masaru: "Vždyť se bojíš." zasměji se.

Yuichi: "Ale nenechám tě sem jít samotného," potemní mi hlas.

Masaru: Protočím očima a nechám ho jít.

Yuichi: Usměji se.

Masaru: Dojdeme nakonec schodů.

Yuichi: Namáčknu se na něj zezadu.

Masaru: Uchechtnu se, ale nechám ho a jdu dál.

Yuichi: Držím se u něj.

Masaru: Uvidím velkou skříň za kterou něco je.

Yuichi: Nakukuji mu přes rameno.

Masaru: "Počkej." brouknu a dojdu k ní. Lehce ji odtáhnu a zarazím se.

Yuichi: "Co tam je?"

Masaru: "Běž ven." řeknu .

Yuichi: "Masaru?"

Masaru: "Ven." seknu po něm pohledem.

Yuichi: Raději ho poslechnu.

Masaru: Oddechu si, že mě poslechl. Jen jak odejde, vytáhnu to.

Yuichi: Sednu si na schody a vezmu k sobě Royalla.

Masaru: Položím ji a otevřu. Zavrčím a zas ji zavřu. Vyjdu ven.

Yuichi: "Co tam bylo?"

Masaru: "Věděli rodiče, že se k sklepa bojíš?" zeptám se místo odpovědi.

Yuichi: Přikývnu.

Masaru: "Tak to by to vysvětlovalo." zabručím.

Yuichi: "Co tam bylo?"

Masaru: "Máš tři pokusy." ušklíbnu se.

Yuichi: "To neudělali," zblednu.

Masaru: "Věděli, že tam nepůjdeš. Vyšetřovala to policie?" zeptám se a sednu si k němu.

Yuichi: "Jo, ale jenom krátce."

Masaru: "Asi proto, že to byla sebevražda." řeknu si spíš pro sebe.

Yuichi: "Asi ano."

Masaru: "Chceš tam jít?" zeptám se.

Yuichi: Zavrtím hlavou.

Masaru: "A tělo?" zeptám se.

Yuichi: "Já tam nepůjdu," vrtím hlavou.

Masaru: "Právě proto se ptám, co s ním. Vlastně s tebou."

Yuichi: "Asi ho vynést sem," povzdechnu si.

Masaru: "Nemusím."

Yuichi: "Proč?"

Masaru: POkrčím rameny.

Yuichi: "Tak já tam sejdu."

Masaru: "Mě to nevadí." zarazím ho.

Yuichi: "V pohodě."

Masaru: "Chvilku počkej." brouknu a jdu zpátky.

Yuichi: Jdu za ním.

Masaru: "Zůstaň." řeknu před dveřmi.

Yuichi: "Ne," dupnu si.

Masaru: Seknu po něm pohledem.

Yuichi: Sejdu pár schodů.

Masaru: "Neštvi mě nebo tě vynesu v zubech." zavrčím.

Yuichi: Uchechtnu se.

Masaru: Nebezpečně se na něj podívám.

Yuichi: "Nedívej se tak."

Masaru: "Tak odejdi z této místnosti."

Yuichi: "Ani mě nehne."

Masaru: Vypochoduju ze sklepa.

Yuichi: Koukám na něj.

Masaru: Vyjdu ven, kde začnu chodit tam a zpátky.

Yuichi: Stoupnu si do dveří. "V pořádku?" nakloním hlavu do strany a sleduji ho.

Masaru: Zavrčím a dál chodím.

Yuichi: "Slyšíš? Na něco se tě ptám!"

Masaru: Nevšímám si ho a snažím se uklidnit.

Yuichi: Naštvaně po něm hodím malý kamínek.

Masaru: Seknu po něm očima, které mají zúženou zorničku.

Yuichi: Leknu se ho. Ucouvnu.

Masaru: Radši zajdu za strom.

Yuichi: Zmizím.

Masaru: Opřu se o něj a sjedu na zem. Začnu ztěžka dýchat.

Yuichi: Objevím se u sebe v pokoji. Opřu se o postel a zavřu oči.

Masaru: Je to doba, kdy jsem se proměnil, pomyslím si. Ztěžka se zvednu a pomalu jdu do sklepa, venkovním vchodem, který jsem našel. Vynesu tělo a radši odejdu ven.

Yuichi: Uklidním se a sejdu dolů. Začnu si hrát s prcky.

Masaru: Snad ho najde, pomyslím si a zamíří do lesa.

Yuichi: Hraji si s nimi docela dlouho.

Masaru: Najdu jednu jeskyni, kde se zhroutím.

Yuichi: Chytnu se za břicho, kterým projede slabá křeč

Masaru: Tělo se chce proměnit, ale já to nedovolím a snažím se to potlačovat.

Yuichi: Zhroutím se na zem a napnu se v křeči.

Masaru: Naštěstí to za chvilku přejde, ale chvilku tam jen tak ležím.

Yuichi: Spustí se mi slzy.

Masaru: Když zjistím, že je tma, namáhavě se postavím a pomalým a nejistým krokem se vydám domů.

Yuichi: Ležím tam až do večera, nejsem schopný pohybu.

Masaru: Odemknu.

Yuichi: Namáhavě otevřu oči.

Masaru: Uvidím Yuichiho na zemi. Hned k němu přiběhnu.

Yuichi: "A-Ahoj."

Masaru: "Jsi v pořádku?" začnu ho kontrolovat.

Yuichi: "Jo," posadím se.

Masaru: Ironicky se na něj podívám. "Našel si se?"

Yuichi: "Co?" Zeptám se zmateně.

Masaru: "Tělo."

Yuichi: Zavrtím hlavou.

Masaru: Pomůžu mu se zvednout.

Yuichi: "Co si dáš k večeři?"

Masaru: "Ty budeš odpočívat." řeknu a vedu ho k tělu.

Yuichi: "Ne."

Masaru: "Co?" nepochopím. Zastavím se.

Yuichi: "Uvařím ti," jdu do kuchyně.

Masaru: "A tělo?" jdu za ním.

Yuichi: "Zítra."

Masaru: "Víš, že leží před sklepem?"

Yuichi: "Cože?" zastavím se.

Masaru: "No." pokrčím rameny a sednu si. "Než jsem odešel, vynesl jsem tě."

Yuichi: "Aha to jsem nevěděl," vydechnu

Masaru: "Nevadí."

Yuichi: "Tak co si dáš k jídlu?"

Masaru: "To je jedno, ale jen trošku prosím."

Yuichi: Kývnu a udělám mu zeleninový salát a kuřecí kousky.

Masaru: Pustím se do toho." "Díky."

Yuichi: "Není zač."

Masaru: Kývnu. Za chvilku to mám snězené.

Yuichi: Umyju nádobí a sednu si naproti němu.

Masaru: "Royyal, Sissi?" zeptám se.

Yuichi: Hned přijdou. "Co ti bylo?"

Masaru: "Nic." zamumlám.

Yuichi: "Řekni mi to!"

Masaru: "To není dobrý nápad."

Yuichi: "Dělej!" Dupnu si.

Masaru: Překvapeně se na něj podívám.

Yuichi: Zvednu obočí

Masaru: "Teď se chováš jak malé dítě."

Yuichi: Ušklíbnu se.

Masaru: "A to ti je osmnáct."

Yuichi: "Je mi patnáct!"

Masaru: "Ano před třemi lety." kývnu.

Yuichi: "Ne! Mně je pořád patnáct! Jsem mrtvý, čas mi skončil!" rozkřiknu se na něj.

Masaru: Vyjukaně na něj koukám.

Yuichi: Smutně na něj kouknu a zmizím.

Masaru: "Proč?" šepnu.

Yuichi: Zhroutím se v pokoji do postele.

Masaru: Zvednu se a jdu k němu do pokoje. Zaklepu.

Yuichi: "Běž pryč!"

Masaru: Místo abych ho poslech, vejdu.

Yuichi: Rychle si setřu slzy

Masaru: Sednu si na postel.

Yuichi: "Co chceš?"

Masaru: "Jak ti je?"

Yuichi: "Co myslíš?" uhnu pohledem. "Tři roky nic necítím. Přijdeš ty a pocity se valí samy."

Masaru: "Pocity?" nechápu.

Yuichi: "Jo.. Nic jsem necítil, když se sem před tebou nastěhoval někdo nový."

Masaru: "Jaký pocity?"

Yuichi: "Smutek, štěstí, radost, zmatek."

Masaru: Překvapeně se na něj podívám.

Yuichi: Kouknu na něj jedním okem.

Masaru: "A vadí ti to moc?" zeptám se.

Yuichi: "Některé ne," zašeptám.

Masaru: "A které jo?"

Yuichi: "To, že jsem šťastní.. Ale nelíbí se mi ta bolest."