Couple of unitato

Yuichi: Prosebně na něj zamrkám.

Masaru: "Ale tobě se bude ublíženo." obejmu ho.

Yuichi: "Ale já to podstoupím dobrovolně."

Masaru: "Vážně je to nutný?"

Yuichi: "Ano je."

Masaru: "Ale ne na obličej. Byla by ho škoda." kladu si podmínky.

Yuichi: "Neboj obličej to nebude," slíbím.

Masaru: "Vážně?"

Yuichi: Přikývnu a vstanu. "Kdy budu moct do školy?"

Masaru: "Nevadilo by ti až bychom se odstěhujeme?"

Yuichi: "Nevadilo. Roztřídíš se mnou šatník?" zeptám se

Masaru: "Klidně, ale nechceš si odpočinout?"

Yuichi: "V pořádku," vyskočím na nohy.

Masaru: Chytnu ho.

Yuichi: "Zvládnu to," zabručím.

Masaru: Usměji se. "Já vím, ale oparně."

Yuichi: Přikývl a otevřel skříň.

Masaru: Kouknu se co tam má.

Yuichi: Začnu všechno vyndávat.

Masaru: Dávám to na postel. "Mám zavolat i ty dva a ty nám uděláš módní přehlídku?"

Yuichi: "To ne," zavrtím hlavou.

Masaru: "Tak chviličku." jdu za nimi a nasměruju je do obýváku ať si dělají co chtějí ať se klidně sní.

Yuichi: Zatím si na sebe něco vezmu.

Masaru: Zaklepu a vejdu.

Yuichi: Usměji se.

Masaru: "Tak se na to koukněme."

Yuichi: "Dobře," začnu si zkoušet jednotlivé oblečení.

Masaru: Říkám co mu sluší a co spíš ne.

Yuichi: Nakonec přijdou na řadu krátké kraťásky.

Masaru: A já začnu trpět.

Yuichi: Předvádím se mu v nich.

Masaru: "Vážně jsou nutný?" zkusím.

Yuichi: "Ano láskou jsou," usměji se.

Masaru: "Proč?"

Yuichi: "Protože se mi líbí."

Masaru: "A co když mi tě někdo přebere?"

Yuichi: "Opravdu si myslíš, že bude mít někdo šanci?"

Masaru: "No já nejsem zrovna model." zabručím.

Yuichi: Skočím po něm. "Ty jsi můj supermodel."

Masaru: Zasměji se. "To určitě."

Yuichi: "Lásko!" zabručím.

Masaru: Dám mu pusu na tvář.

Yuichi: Políbím ho.

Masaru: "Tak pokračujeme."

Yuichi: "Teď ne," zavrním a uvelebím se na něm.

Masaru: Sednu si.

Yuichi: Nafouknu se. "Tak tedy pokračujeme," stáhnu si kraťásky.

Masaru: "Copak jsem udělal?"

Yuichi: "Nic, ale chci to mít za sebou a uchránit před tebou své kraťásky."

Masaru: "Alespoň si nech ty delší."

Yuichi: "Ale tyhle taky."

Masaru: Přivřu očka.

Yuichi: Prosebně zamrkám.

Masaru: "Ale jenom tyhle." povzdechnu si.

Yuichi: "Kdepak všechny, které mám," usměji se na něj nevinně.

Masaru: "ALe nebudeš je nosit do školy."

Yuichi: "Proč ne?" zakňourám."

Masaru: "Jenom se mnou."

Yuichi: "Ty delší do školy," kladu si podmínku.

Masaru: "Tak kraťasy po kolena."

Yuichi: "Ty nemám."

Masaru: "Tak je koupíme, ale tyhle ne."

Yuichi: "Masaru," zafňukám.

Masaru: "Do školy ne. Jinak si je můžeš nosit."

Yuichi: "Ale já se upeču."

Masaru: "Tak nechceš chodit rovnou v plavkách?" zavrčím. Stoupnu si a jdu k sobě do pokoje.

Yuichi: Spadnu na zem.

Masaru: Padnu do postele a zakousnu se do polštáře.

Yuichi: Zavzlykám. Opatrně se postavím a jdu za Masarem.

Masaru: Snažím se uklidnit.

Yuichi: Zaklepu.

Masaru: Něco zavrčím.

Yuichi: Pomalu vejdu.

Masaru: Začichám.

Yuichi: Lehnu si k němu.

Masaru: Hlavu otočím na druhou stranu.

Yuichi: Políbím ho na krk.

Masaru: Nic nedělám.

Yuichi: "Masaru," zavrním mu do ouška.

Masaru: "Hmm?"

Yuichi: "Omlouvám se," špitnu.

Masaru: "Hmm."

Yuichi: "Slibuju, že je nebudu nosit do školy."

Masaru: "Hmm." dál bručím do polštáře.

Yuichi: Povzdechnu si.

Masaru: Čekám co bude dál.

Yuichi: Přitulím se.

Masaru: Nechám ho.

Yuichi: "Odpustíš mi?"

Masaru: "A co?"

Yuichi: "To, že jsem hloupý," kniknu.

Masaru: "Nejsi."

Yuichi: "Jsem," vedu si svou.

Masaru: "A proč si to myslíš?"

Yuichi: "Je to pravda,"

Masaru: "Není." sednu si.

Yuichi: Smutně na něj kouknu.

Masaru: "Tak?"

Yuichi: "Promiň," zavrtám mu hlavu do hrudi.

Masaru: Pohladím ho po vláskách.

Yuichi: Obejmu ho.

Masaru: Hladím ho.

Yuichi: "Budeme pokračovat?"

Masaru: Kývnu.

Yuichi: Vstanu a jdu k sobě.

Masaru: Jdu za ním.

Yuichi: Zatím uklidím roztříděné oblečení.

Masaru: Sednu si k posteli na zem.

Yuichi: "A teď trička," skloním se k němu.

Masaru: Kývnu.

Yuichi: Dám mu rychlou pusu.

Masaru: Pousměji se.

Yuichi: Stáhnu ze sebe triko a vezmu si nějaké ze skříně.

Masaru: Líbí se mi všechna. Některé, ale vyhodíme, protože jsou mu mala.

Yuichi: Když máme hotovo, sednu si mu na klín.

Masaru: Obejmu ho kolem pasu.

Yuichi: "Co si dáme k večeři?" zajímám se.

Masaru: "To nechám na tobě zlatíčko."

Yuichi: "Zasloužíš si odměnu."

Masaru: "Za co?" zeptám se zvědavě.

Yuichi: "Že jsi tohle přetrpěl."

Masaru: "To nic nebylo." políbím ho do vlásků.

Yuichi: "Byla to velká oběť."

Masaru: Pousměji se. "Na co by si měl chuť a já to udělám."

Yuichi: "Kdepak! Vařím já," zamračím se.

Masaru: "Já ti to nabízím. Neberu."

Yuichi: "Můžu mít dotaz?"

Masaru: "Ano jen se ptej broučku."

Yuichi: "Máte nějaké srazy nebo tak něco?"

Masaru: "Srazy?" zeptám se nechápavě.

Yuichi: "Měniči."

Masaru: "O ničem nevím. To spíš ochránci, ale to se musíš zeptat Hira."

Yuichi: "A musí se tam?"

Masaru: "Broučku tohle já vážně nevím."

Yuichi: Povzdechnu si.

Masaru: "Tak za chvilku se to dozvíš od Hira."

Yuichi: Vstanu. "Udělám tu večeři," usměji se.

Masaru: Vezmu ho do náruče a nesu dolů.

Yuichi: "Nemusíš se se mnou tahat."

Masaru: "Já rád." donesu ho do kuchyně.

Yuichi: "To vím," usměji se a vyndám si kuchařku.

Masaru: Nechám ho tam a jdu za těma dvěma.

Kaito: Políbím Hira na krk a dál ho hladím ve vláskách.

Masaru: Sednu si do křesla.

Kaito: Podívám se na Masara.

Masaru: "Tak jste se ještě nesnědly?"

Kaito: "Ne, ale pak tě na něco potřebuji."

Masaru: "Co?"

Kaito: "Lásko běž pomoct Yuichimu," kouknu prosebně na Hira.

Hiro: Vyskočím na nohy a odběhnu.

Kaito: Oddechnu si.

Masaru: "Stalo se něco?"

Kaito: "Teprve stane."

Masaru: Nechápavě se na něj podívám.

Kaito: "Chci si ho vzít," nervózně se na něj podívám.

Masaru: Překvapeně se na něj dívám. "Tak to ti přeji." usměji se a sednu si vedle něj.

Kaito: "Chci tě mít za svědka," oplatím mu úsměv.

Masaru: "Moc rád."

Kaito: "Děkuji," usměji se.

Masaru: "A Yuichi bude moct taky?"

Kaito: "Půjde určitě Hirovi," přikývnu.

Masaru: "Dobře. A kdy mu to řekneš?"

Kaito: "Až přijedeme domů.

Masaru: "Tak mi pak dejte vědět."

Kaito: "Budeš první," poplácám ho po rameni. "Masaru?"

Masaru: "Ano?"

Kaito: "Měl by jsi začít trochu poslouchat Yuichiho. Nezapomínej, co se mlže stát."

Masaru: "Já ho poslouchám Jen ho někdy zlobím. On má na mě velký účinek."

Kaito: "Někdy to tak nevypadá."

Masaru: Pousměji se. "Neboj nikdy bych si nedovolil ho neposlechnout. Na to ho mám až noc rád. Vlastně ho hrozně miluju." usměji se.

Kaito: "On tebe taky neboj se. Myslím, že by tě za nic nevyměnil."

Masaru: "Já vím."

Kaito: "Tak pojď než si uřežou prsty," zvednu se.

Masaru: "A proč by to dělali?" taky se zvednu.

Kaito: "Tedy spíš jenom to moje trdlo. Doma vařím výhradně já."

Masaru: Zachichotám se. "Pochybuju, že ho k tomu pustil."

Kaito: "Hiro umí být přesvědčivý," zasměji se.

Masaru: "Ale na mě se začne mračit jako bych mu ukradl panenku."

Kaito: "On se umí mračit?" zeptám se překvapeně.

Masaru: Přikývnu a vypadá docela děsivě.

Kaito: Uchechtnu se a nakouknu do kuchyně.

Masaru: "Že broučku." obejmu ho kolem pasu.

Hiro: Sedím na stoje a houpu nohama.

Kaito: Dojdu k Hirovi a políbím ho.

Yuichi: "Co?" natisknu se na Masara.

Masaru: "Že dokážeš být děsivý."

Yuichi: "Já?" zasměji se.

Masaru: "Ano ty. Co bude?"

Yuichi: "Čína," Otočím se k němu s nožem.

Masaru: Zvednu jedno obočí a podívám se na nůž. "No neříkal jsem to?" kouknu se na Kaita.

Kaito: Jenom se zasměji.

Yuichi: "Koukej na mě," zabručím a dám nůž na linku.

Masaru: Kouknu se na něj.

Yuichi: Obejmu ho kolem krku a natáhnu se pro polibek.

Masaru: Políbím ho.

Yuichi: Posadím se na linku, abych se nemusel stavět na špičky.

Masaru: Vecpu se mezi jeho nohy.

Yuichi: Pohladím ho po zádech.

Masaru: Odtáhnu se. "Najíme se?"

Yuichi: Seskočím. "Vyndáš talíře?"

Masaru: Natáhnu se pro ně.

Yuichi: Nandám na ně jídlo a pak talíře položím na stůl.

Masaru: Sednu si vedle.

Yuichi: Opřu se hned o něj.

Masaru: Začnu ho krmit.

Yuichi: Poslušně jím.

Masaru: Potom se najím zas já.

Yuichi: Sklidím ze stolu.

Masaru: Pomůžu mu s nádobím.

Yuichi: Za odměnu mu dám pusu.

Masaru: Usměji se.

Yuichi: "Musím si něco udělat s těmi vlasy."

Masaru: "Já ti je zastřihnu."

Yuichi: "Děkuju."

Masaru: "A stejně se budeme stěhovat. Takže si je nebudeš muset barvit."

Yuichi: "Ale to tetování platí, že ano?"

Masaru: Povzdechnu si. "Co mi zbyde?"

Yuichi: "Nic," usměju se.

Masaru: "Tak vidíš."

Yuichi: "Zajdu si tam hned zítra."

Masaru: "Ale to nespěchá." zabručím.

Yuichi: "Já chci," pohladím ho po vlasech.

Masaru: Povzdechnu si.

Yuichi: Zazubím se.

Masaru: "A je to nutný?" zkusím znovu.

Yuichi: Zavrčím.

Masaru: "Už mlčím."

Yuichi: "Hodný," usměji se.

Masaru: Nafouknu se.

Yuichi: Píchnu ho do tváře.

Masaru: Vyfouknu.

Yuichi: Se zasmáním ho políbím.

Masaru: Vrátím mu ho.

Yuichi: Znovu ho políbím.

Masaru: Odtáhnu se.

Yuichi: "Miluji tě."

Masaru: "Já tebe taky." usměji se.

Yuichi: Zazubím se a běžím do pokoje.

Masaru: Nechám ho.

Yuichi: Lehnu si na postel a koukám do stropu.

Masaru: Nakonec se vydám za miláčkem.

Yuichi: Rozvaluju se na posteli.

Masaru: Vejdu do pokoje. Přejdu k posteli a nakloním se nad něj.

Yuichi: Stočím k němu pohled.

Masaru: Usměji se.

Yuichi: Pohladím ho po tváři.

Masaru: "Ahoj."

Yuichi: "Ahoj," stáhnu ho na sebe.

Masaru: Podepřu se rukama.

Yuichi: Povzdechnu si.

Masaru: "Copak broučku."

Yuichi: "Proč si nelehneš?"

Masaru: Lehnu si vedle.

Yuichi: "Ne, takhle ne."

Masaru: "Ale nebudu ležet na tobě."

Yuichi: "Ano budeš," zavrním mu do ucha.

Masaru: "Ale ty si menší a tak bych se tě zalehl." postavím se mu jemně na odpor.

Yuichi: "Prosím, na chvíli."

Masaru: "A nechceš si lehnout na mě?"

Yuichi: "Ne," zavrtím hlavou a s klidem anglického lorda ho přetáhnu na sebe.

Masaru: S utrpením ho nechám.

Yuichi: Obejmu ho a tisknu na sebe.

Masaru: "Tak už to byla chvilka." řeknu po nějaké době.

Yuichi: "Nebyla," rozhodnu hned.

Masaru: "Ale ano." přetočím si ho na sebe.

Yuichi: "Tohle už není pohodlné."

Masaru: "Buď tohle nebo nic."

Yuichi: "Vyhrožuješ mi?" zasměji se.

Masaru: Zamyslím se. "Dalo by se to tak říct."

Yuichi: Začnu ho lechtat.