Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. kapitola

18. 1. 2015

seme - Masaru Ishi, 19 let, vlk  

duch.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

uke - Yuichi Ryo, 15 let, duch

duch-n2.gif

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Yuichi: Posadím se na schodiště a podívám se z okna. Další nudný den.

Masaru: Nasednu do auta a jedu na určenou adresu. Zastavím, vystoupím a dojdu k makléřovi. Ten mě začne provázet prvně po zahradě a pak zajde do domů.

Yuichi: Zpozorním, když se otevřou dveře.

Masaru : Poslouchám jeho kecy, ale začnu se rozhlížet.

Yuichi: Přejdu ke klukovi a usměji se.

Masaru: Překvapeně se kouknu na malého kluka a pak na makléře, který pokračuje v prohlídce.

Yuichi: Objevím se na schodišti.

Masaru: Párkrát zamrkám a dojdu makléře. "Stalo se tu něco, když je tak levný?"

Makléř: "Minulí vlastníci domu měli syna, který spáchal sebevraždu v horní koupelně."

Masaru: "Proč?" zeptám se.

Makléř: "Okolnosti nevím, ale určitě budou na internetu."

Masaru: Protočím očima, ale kývnu. "Líbí se mi tady."

Makléř: "Takže to koupíte?"

Masaru: "Ano."

Yuichi: Vytřeštím oči a omylem myšlenkou shodím vázu.

Masaru: Cuknu sebou.

Yuichi: Zmizím.

Masaru: "Tak kde podepíšeme papíry?"

Makléř: Zavedu ho do kuchyně a vyndám smlouvu.

Masaru: Podepíšu ji a vyhodím ho.

Yuichi: "Musíš zmizet!" objevím se před ním.

Masaru: "Proč?" zajímám se.

Yuichi: "Nejsem jediný, kdo tady umřel."

Masaru: "To je tu vás víc?" zajímám se. "Můžeš na zahradu?"

Yuichi: "Nemůžu," povzdechnu si.

Masaru: Kývnu a sednu si na gauč.

Yuichi: Posadím se naproti němu.

Masaru: "Tak co mi o tom řekneš, když jsme teď spolubydlící?"

Yuichi: "Já tu byl první, takže ty jsi něco jako nájemník," odfrknu si.

Masaru: "Dobře." povzdechnu si. "Tak a co mi řekneš o těch ostatních?"

Yuichi: "Moc je nevidím jenom o úplňku."

Masaru: "Mám se bát?"

Yuichi: "Ani ne, jenom tu nedělej moc změn."

Masaru: "To znamená jako co?" zeptám se.

Yuichi: "Přestavba jednoho z pokojů, bazén na zahradě a tak," pokrčím rameny.

Masaru: "A nový nábytek a vymalování se tam počítá?"

Yuichi: "Ne."

Masaru: "Dobře. To stačí, nejsem nějaký stavař."

Yuichi: Usměji se.

Masaru: "Zítra přijedou stěhováci s nábytkem. Kde máš pokoj?"

Yuichi: "Pojď." Vstanu a jdu po schodech nahoru.

Masaru: Jdu za ním."

Yuichi: Zavedu ho do jednoho pokoje.

Masaru: "Hezký. Který si tedy můžu zabrat?"

Yuichi: "Jaký chceš."

Masaru: "No ty tu bydlíš takže kde je místo? A zítra probereme co kam." brouknu.

Yuichi: "Nic si se mnou neplánuj," ozvu se ostře.

Masaru: "Ale bydlíš tu a já nerad narušuju prostor."

Yuichi: "Fajn tak dobře."

Masaru: Usměji se.

Yuichi: Sednu si na postel.

Masaru: "Tak já už půjdu balit. Tak se uvidíme zítra."

Yuichi: Jenom kývl a zmizel.

Masaru: Odejdu a radši zamknu. Nasednu a jedu domů, kde dám poslední věci do krabic.

Yuichi: Jdu do koupelny a napustím si vanu.

Masaru: Najím se a jdu se vykoupat.

Yuichi: Ponořím se do ní.

Masaru: Pak zapadnu do postele. Natočím si budík a jdu spát.

Yuichi Jsem tam celou noc

Masaru: Probudí mě budík. Nasnídám se a začnu nosit krabice do auta.

Yuichi: Vylezu a vezmu si čisté oblečení.

Masaru: Pak počkám na stěhováky a jedeme.

Yuichi: Stoupnu si k oknu a koukám ven.

Masaru: Zastavíme před domem.

Yuichi: Pousměji se.

Masaru: Odemknu. "Ahoj." brouknu. "Tak začnou sem nosit nábytek a ty mi řekni jo nebo ne platí?"

Yuichi: "Platí," povzdechnu si a zmizím.

Masaru: Začnou nosit dovnitř nábytek.

Yuichi: Dívám se na ně z patra.

Masaru: Kouknu se na kluka.

Yuichi: Pousměji se na něj.

Masaru: Začneme stěhovat jen to co povolí. Jen jak jsme hotovi, zaplatím jim a vyhodím. Začnu si nosit dovnitř krabice.

Yuichi: Podívám se, co nosí.

Masaru: "To jsou moje soukromé věci. Jak se vlastně jmenuješ?"

Yuichi: "Promiň, jsem Yuichi a ty?"

Masaru: "Masaru a to je v pořádku."

Yuichi: Posadím se na schody.

Masaru: "Takže nábytek už tak necháme?"

Yuichi: Pokrčím rameny.

Masaru: Povzdechnu si. Vezmu pár krabic. "Tak kam můžu?"

Yuichi: "Můžeš si vzít jakýkoliv pokoj," usměji se.

Masaru: "Ale no tak." zamračím se.

Yuichi: "Vážně!"

Masaru: "Tak kde je pokoj pro hosty?"

Yuichi: Zavedu ho naproti mému.

Masaru: Začnu si tam nosit krabice.

Yuichi: Sedím na posteli a sleduji ho.

Masaru: Prohlídnu si ho a začnu myslet.

Yuichi: "Co?"

Masaru: "Jen přemýšlím jakou barvu.

Yuichi: Kývnu.

Masaru: "neporadíš?"

Yuichi: "Nevím, co se ti libí."

Masaru: Pokrčím rameny a natáhnu se pro gumičku a začnu si dělat rybí cop a u toho myslím.

Yuichi: Fascinovaně ho sleduji.

Masaru: Hotový cop hodím dozadu. "Tak já půjdu koupit barvu a jsem tu. Ještě co by to tu chtělo vymalovat?"

Yuichi: "Asi knihovna a jeden pokoj, co mě můj otec jako pracovnu.

Masaru: "Dobře a jsou nějaké určité barvy, které by se tam hodili?"

Yuichi: "Třeba zelená a žlutá, nebo hnědá."

Masaru: "Dobře. Tak já jedu." brouknu a jdu dolů.

Yuichi: Koukám za ním.

Masaru: Mávnu mu a odejdu.

Yuichi: Pousměji se a jdu do svého pokoje.

Masaru: Koupím všechny barvy a jedu zpátky, když něco uvidím. Zastavím a vystoupím.

Yuichi: Dívám se z okna do zahrady.

Masaru: Vezmu je a naložím opatrně do auta

Yuichi: Lehnu si na postel a setřu zbloudilé slzy.

Masaru: Rozjedu se domů.

Yuichi: Zavřu oči.

Masaru: Zastavím před domem. Vezmu je nějak do náruče a nešikovně si odemknu. "Doufám, že ti nevadí zvířátka." křiknu do domu.

Yuichi: Objevím se na schodech.

Masaru: Usměji se na něj a ukážu mu kotě se štěňátkem.

Yuichi: Rozzáří se mi oči.

Masaru: Jdu pomalu nahoru.

Yuichi: Cupitám za ním.

Masaru: Položím si je na postel. "Našel jsem je, když jsem jel domů.

Yuichi: "Jsou roztomilí."

Masaru: Usměji se. "Jsem rád, že se ti líbí. Takže ti tu nebudou vadit?"

Yuichi: "Ne." Zavrtím hlavou.

Masaru: "Takže je pohlídáš?"

Yuichi: "Když jím neublížím."

Masaru: "Proč?" podivím se a začnu je kontrolovat.

Yuichi: "Když jsem ve stresu můžu pohnout věcmi nebo rozbít věci."

Masaru: "To jim neublíží. Vymyslíš jména?"

Yuichi: "Já?"

Masaru: Kývnu a zkontroluju pejska.

Yuichi: Pohladím koťátko.

Masaru: "Je jen v šoku, jinak je v pořádku. Ještě trošku naražená žebra, ale to není vážné." brouknu a začnu pejskovi kontrolovat tlapky.

Yuichi: "Co třeba Royall?" navrhnu.

Masaru: "Pro koho?" zajímám se.

Yuichi: "Pro pejska."

Masaru: "Dobře a kočka je holka tak by to chtělo taky něco královského."

Yuichi: "Nic mě nenapadá"

Masaru: "Nancy?" zkusím.

Yuichi: "Jo."

Masaru: "Ne radši ne." zabručím.

Yuichi: "Proč ne?"

Masaru: "Nevím nějak mi to nesedí."

Yuichi: Povzdechnu si.

Masaru: "Sissi je lepší."

Yuichi: Se zasmáním kývnu.

Masaru: "Tak já jim nechám udělat cedulky. Tak Royall má trošku pohmožděnou nohu."

Yuichi: "Bude v pořádku?"

Masaru: "Bude jen mu ji zavážu." řeknu a začnu hledat obvaz.

Yuichi: Starostlivě se podívám na štěně

Masaru: Jemně mu obvážu packu a dám mu na ni pusu.

Yuichi: Usměji se.

Masaru: "Tak to bychom měli."

Yuichi: "Co dál?"

Masaru: "Asi si vybalím a ty si s němi můžeš hrát."

Yuichi: Kývnu.

Masaru: Začnu rozdělávat krabice.

Yuichi: Hraju si s prcky.

Masaru: PO dvou hodinách jsem hotov. Sednu si na postel. "Řekneš mi něco o sobě?" zeptám se.

Yuichi: "Chceš vědět jak jsem umřel?"

Masaru: "To můžeš taky, ale tak všeobecně."

Yuichi: "Mám rád černou barvu," pousměji se.

Masaru: Kývnu.

Yuichi: "Umřel jsem týden po svých patnáctinách."

Masaru: "Takže tobě je patnáct?"

Yuichi: "Jo."

Masaru: "Hmm." prohlídnu si ho.

Yuichi: "Proč nevypadám na to?"

Masaru: "Popravdě moc ne."

Yuichi: Usměji se. "Chceš vědět jak?" nahodím šílený úsměv.

Masaru: Pokrčím rameny, lehnu si na břicho a podepřu se rukama.

Yuichi: "Zastřelil jsem se," usměji se nad vzpomínkou.

Masaru: Vytřeštím na něj oči.

Yuichi: "Je to lehčí, než se zdálo."

Masaru: "Hmm, jak pro koho." brouknu.

Yuichi: "Věř mi.

Masaru: "Když myslíš. A proč si to udělal?"

Yuichi: "Nic mě na světě nedrželo a navíc," svléknu si triko, kde jsou vidět modřiny a jizvy. "Tohle docela bolelo."

Masaru: "Kdo ti to udělal?" zeptám se překvapeně.

Yuichi: "Matka."

Masaru: Obočí mi vyletí vysoko. "A otec?"

Yuichi: "Ten se tím nezabýval."

Masaru: Povzdechnu si. "Hmm tak s tímhle už nic neudělám."

Yuichi: Kývnu a natáhnu si triko.

Masaru: "Tak co podnikneme?"

Yuichi: "Chceš pomoct vymalovat?"

Masaru: "Zvládneš to?" zeptám se a postavím se.

Yuichi: "Neboj se."

Masaru: "Když myslíš." brouknu a začnu odklízet nábytek.

Yuichi: Pomůžu mu.

Masaru: Děkovně na něj kouknu.

Yuichi: Usměji se.

Masaru: Jen jak to dotaháme doprostřed, vezmu si štětce a barvy.

Yuichi: Taky si něco vezmu. "Čím začneme?"

Masaru: "Tak třeba, že si každý vezmu jednu stěnu?" navrhnu.

Yuichi: "Platí," Kývnu.

Masaru: Jdu ke stěně vedle.

Yuichi: Začnu malovat.

Masaru: Zkusím na něj cáknout.

Yuichi: "Ani to nezkoušej!" Zabručím.

Masaru: "A proč to nejde." nafouknu se.

Yuichi: "Protože nechci být špinavý!"

Masaru: Udělám to znovu.

Yuichi: Skočím po něm.

Masaru: Uskočím.

Yuichi: Rozplácnu se na zemi.

Masaru: Začnu se smát.

Yuichi: Stáhnu ho za nohu k sobě.

Masaru: "jau." vyjeknu jak se lehnu.

Yuichi: Zasměji se.

Masaru: "Ty si zlý." nafouknu se.

Yuichi: "Jsem duch."

Masaru: Protočím očima. "To se nepočítá."

Yuichi: Povzdechnu si.

Masaru: Vypláznu na něj jazyk. Natáhnu se po štětci a máznu ho na obličej.

Yuichi: Zavrčím a chytnu mu ruce. Druhou rukou mu vezmu štětec a začnu mu malovat po obličeji.

Masaru: "Ale to tak, sluší ti to."

Yuichi: "To je trest!"

Masaru: "Jako kdyby jedno nestačilo. Ty ho musíš dokončit co? To tetování."

Yuichi: "Jo."

Masaru: "Jen mi to nedej do očí."

Yuichi: "Jsem opatrný," nakreslím mu knírek.

Masaru: Zacuká mi obočí.

Yuichi: Zasměji se.

Masaru: Jen si odfrknu.

Yuichi: "Hotovo."

Masaru: "To je skvělé."

Yuichi: Pyšně se podívám na své dílo.

Masaru: "Líbím?"

Yuichi: "No až na ten křivej nos a oči, co jdou trochu šejdrem to ujde," utahuju si z něj.

Masaru: Zacuká mi obočí i koutky. "Já myslel ty tvoje malůvky."

Yuichi "Ty se mi líbí."

Masaru: "To jsem rád." kývnu. "Pokračujeme?"

Yuichi: "Můžeme." Slezu z něj a vrátím se k malování.

Masaru: Konečně vymalujeme celý pokoj. "Zítra uděláme další pokoj." padnu na postel.

Yuichi: "Jsi unavený?"

Masaru: "Ani ne, ale vyčerpávající. A ty?"

Yuichi: "Vůbec ne."

Masaru: "a jak to, že se tě můžu dotknout?"

Yuichi: "Protože mám někde v domě tělo."

Masaru: "A to jako kde?"

Yuichi: "Nenašel jsem ho."

Masaru: "Royall." zavolám.

Yuichi: Zvednu štěně.

Masaru: "Chceš ho najít?"

Yuichi: "Teď ne."

Masaru: "Kdyby jo tak stačí říct." usměji se.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář